— Čís. 11552—
393
Čís. 11552.
To, že povoz jede po pravé straně silnice v Čechách, není o sobě »zvláštní okolností«, jež by podle § 2 vyhlášky místodržitelství ze dne 21. června 1886, čís. 49165, čís. 54 z. zák. pro Čechy, činila nutným předjížděti výjimečně« po straně levé. Nutnost ta by nastala teprve, až se řidič dáváním výstražných znamení přesvědčil, že povoz nemíní odbočiti do leva a že setrvá při dosavadní jízdě po pravé straně.
(Rozh. ze dne 9. dubna 1932, Rv I 2268/30.)
Povoz žalobkyně jel levým kolem středem a pravým kolem v pravé polovici státní silnice v Čechách. Nákladní automobil prvžalovaného řizený spolužalovaným předjížděl povoz žalobkyně po jeho levé straně. Kočí, řídící povoz žalobkyně, strhl v poslední chvílí koně do leva, při čemž byl kůň zasažen blatníkem automobilu a poraněn. Žalobu o náhradu škody procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud uznal žalované povinnými nahraditi žalobkyni tří čtvrtiny způsobené škody.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaných.
Důvody:
Dovolatelé vytýkají pod dovolacím důvodem § 503 č. 4 c. s. ř., nesprávnost právního názoru odvolacího soudu, že podle § 2 vyhlášky místodržitelství ze dne 21. června 1886 čís. 49165 čís. 54 z. zák. českého jest předjížděti za všech okolností jen po pravé straně, ač skutečnosti, jež. podle názoru prvého soudu odůvodňovaly předjetí po levé straně, ponechal odvolací soud netknuté. Než tyto výtky, i kdyby byly opodstatněny, nemohou přivoditi jinaké rozřešení sporu. Neboť, i kdyby byly zjištěny všechny okolnosti tak, jak se toho dovolatelé domáhají, a kdyby i jejich závěry byly správné, nemohly by vyvrátiti věcné rozhodnutí odvolacího soudu. Podle toho by tedy bylo zjištěno, že povoz žalobkyně jel levým kolem středem a pravým kolem v pravé polovici silnice a zbýval by po pravé straně pří šířce silnice 9 m, při šířce auta 2,20 m, a při šířce povozu 1,46 m volný pruh silnice 84 cm, kdežto po levé straně by zbýval volný pruh silnice 2 m 30 cm. a že řidič zmírnil rychlost při předjíždění na 10 km za hodinu. Přes to nebylo by lze uznati, že byl řidič oprávněn předjížděti po levé straně, poněvadž to, že jede povoz po pravé straně silnice, není o sobě již takovou »zvláštní okolností«, která by dle § 2 zmíněné vyhlášky čís. 54/1886 z. zák. činila nutným předjížděti »výjimečně« po straně levé. Nutnost by nastala teprve tenkráte, až se řidič dáváním výstražných znamení přesvědčí, že povoz nemíní odbočiti do leva a že setrvá při dosavadní jíždě po pravé straně. Této odborné opatrnosti (§§ 1297, 1299 obč. zák.) řidič nedbal, neboť nebylo zjištěno, že vozka projevil znamením, úmysl setrvati v dosavadním směru jízdy, a neměl proto řidič jistotu, že. vozka neuhne do leva. Je-li tomu tak, měl řidič sečkati s předjížděním, až si zjedná jistotu, a zmírniti rychlost nejen na 10 km, nýbrž na takovou míru, (§ 45 min. nař. ze dne 26. dubna 1910 čís. 8 ř. zák.), by jel za povozem tak dlouho, až bude nepochybné, že vozka o řidičově úmyslu předjeti po levé straně ví a s ním souhlasí. Nedbal-li řidič této opatrnosti a vozka uhnul do leva v době, kdy řidič již po levé straně předjížděl, a tím kůň žalobkyně byl zasažen, nemůže svalovali výlučně vinu na vozku a nevyvinil se úplně podle § 2 zák. o provozu silostroji.