— Čís. 11690—
625
Čís. 11690.
Z pouhého mlčení žalovaného nelze soudili na jeho souhlas se zpětvzetím žaloby. Z toho, že žalovaný účtoval útraty, že přijal část na jich srážku a že se mu žalobce zavázal zaplatili zbytek do 14 dnů pod exekucí, jest soudili na přivolení žalovaného ke zpětvzetí žaloby bez vzdáni se nároku.
(Rozh. ze dne 21. května 1932, R I 371/32.)
Proti žalobě Ck XIII a 1046/31 o zaplacení 9800 Kč vznesl žalovaný námitku rozepře rozsouzené po případě zahájené vzhledem ke sporu Ck V a 952/30. Soud prvé stolice námitce vyhověl a žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku rozepře rozsouzené (zahájené). Důvody: Žalobkyně domáhala se již pod Ck V a 952/30 na žalovaném zaplacení 9900 Kč z důvodu, že ji žalovaný uvedl v omyl a přiměl ji lstí ke koupi domku, který nemá ani polovinu ceny, kterou zaplatila; žaloba ta byla však při roku dne 16. března 1931 vzata zpět, aniž se žalobkyně vzdala žalobního nároku a žalovanému byly nahraženy útraty, po případě bylo řečeno, do kdy mu bude zaplacen zbytek — Čís. 11690—
útrat. Žalovaný sice výslovně podle protokolu ze dne 16. března 1931 Ck V a 952/30-6 nesouhlasil se zpětvzetím žaloby, ale, an účtoval útraty, které dostal, lze právem míti za to, že nic proti zpětvzetí žaloby nenamítal. Zpětvzetím žaloby byl spor Ck V a 952/30 vyřízen, netrvá již a přestal účinek uvedený v § 233 c. ř. s., že o vzneseném nároku ne¬ smí býti zase právní rozepře provedena. Rozhodnutí ve věci v onom sporu se vůbec nestalo. Žalobou podanou dne 8. září 1931, o niž tu jde, domáhá se žalobkyně na žalovaném zaplacení 9800 Kč, a opírá tento nárok o tvrzení, že ji žalovaný při koupi téhož domku uvedl v omyl a způsobil jí škodu v uvedené výši. Na námitku žalovaného, že věc je již zahájena a pravoplatně rozsouzena pod Ck V a 952/30 první soud uznal tuto námitku za odůvodněnou a žalobu odmítl. Usnesení prvního soudu jest pochybené. Nehledíc ani k tomu, že se v usnesení tom praví, že se pro zahájení rozepře pokud se týče pro rozsouzení věci žaloba odmítá, což obojí ani nemůže současně vedle sebe obstáti — buď jest věc jen zahájena, aneb jest již rozhodnuta, — nemůže býti řeči o tom, jak je patrno z vylíčeného stavu, že ona první věc byla ještě v běhu, ana byla žaloba vzata zpět dávno před podáním nynější žaloby; rozhodnutí ve věci v oné první věci se nestalo a proto je zcela bezpodstatná námitka věci pravoplatně rozsouzené. Žaloba vzatá zpět může býti znovu podána, pokud se žalující strana nevzdala nároku (§ 237 poslední odstavec c. ř. s.). Aniž by bylo třeba zkoumati, jde-li při nové žalobě o týž právní důvod, jako při první žalobě, je jisto, že nejde o věc již zahájenou nebo rozsouzenou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Procesní úkony stran se vykonávají zpravidla positivním jednáním nebo výslovným prohlášením. Výjimečně lze je vykonati i konkludentními činy, kde civilní soudní řád z určitého chování se stran usuzuje na jejich vůli, jako na příklad při klidu řízení následkem nedostavení se stran k ústnímu jednání podle § 170 c. s. ř., při změně žaloby podle § 235 druhý odstavec a § 238 c. s. ř. a podobně. Ku zpětvzetí žaloby bez vzdání se nároku při ústním jednání žádá ustanovení § 237 c. ř. s. přivolení žalované strany, aniž usuzuje již z mlčení žalovaného na mlčky projevený souhlas. Neučiní-li tedy žalovaná strana projev o prohlášení žalující strany, že béře žalobu zpět, nelze z toho souditi na souhlas žalované strany. Avšak v souzeném případě účtovala žalovaná strana útraty, přijala na jich srážku od žalobkyně ihned částku 300 Kč, kdežto zbytek se zavázala žalobkyně zaplatiti do 14 dnů pod exekucí. Vykonala tedy žalovaná strana positivní procesní úkon, z něhož podle předpisů civilního soudního řádu lze souditi na její přivolení ku zpětvzetí žaloby bez vzdání se nároku. Neboť v předložení seznamu útrat, ať již na zvláštním listě aneb do protokolu účtovaných, spatřuje ustanovení § 54 c. ř. s. mlčky učiněný návrh na přisouzení útrat bezprostředně očekávaným rozhodnutím soudu na základě posledního stavu řízení. Záležel-li poslední stav řízení v tom, že žalobkyně vzala žalobu zpět bez vzdání se nároku, lze podle § 54 c. s. ř. z toho usuzovati, že žádá žalovaná náhradu útrat proto, že přivoluje ku zpětvzetí žaloby. Tvrzení žalovaného. že účtoval útraty jen z opatrnosti pro případ, že by soud vzal usnesením zpětvzetí žaloby na vědomí, jest naprosto bezvýznamné, an to neprojevil a měl možnost odepřením svolení ku zpětvzetí žaloby bez vzdání se nároku onomu soudnímu úkonu zabrániti. Námitka, že zpětvzetí žaloby nebylo soudem vzato na vědomí, odporuje spisům, ano zpětvzetí žaloby bylo prohlášeno při ústním jednání do protokolu (§ 237 druhý odstavec c. s. ř.). Vydání soudního rozhodnutí a doručení jeho písemného vyhotovení nebylo zapotřebí, poněvadž strany byly při ústním jednání, při němž zpětvzetí žaloby se stalo, a poněvadž jde o dispositivní procesní úkon stran, jenž soudnímu rozhodování nepodléhá. O útratách nebylo třeba rozhodovati, ana je žalobkyně plně uznala, větší částku zaplatila hned a k zaplacení zbytku se zavázala. Není tedy překážky zahájené rozepře podle § 232 c. s. ř. a, poněvadž stěžovatel již na tom netrvá, že žalobkyně se vzdala i zažalovaného nároku, nelze jí upříti právo plynoucí z ustanovení § 237 čtvrtý odstavec c. s. ř. ku podání žaloby nové.