— Čís. 11512—
316
Čís. 11512
Není přípustná žaloba o plnění na základě (cizozemského) rozhodčího nálezu.
Dohoda o arbitráži jest sice smlouvou o rozhodčím podle § 577 c. ř. s., že neopodstatňuje o sobě nárok na neradu útrat rozhodčího řízeni (najmě nebyla-li podle dohody o cizozemském rozhodčím soudě uznána vykonatelnost rozhodčího nálezu v tuzemsku).
(Rozh. ze dne 31. března 1932, Rv I 411/31.)
Žalovaná tuzemská firma podrobila se pro všechny spory ze smlouvy, jíž koupila od žalující londýnské firmy jutu, výroku rozhodčího soudu Londýnského jutového sdružení. Rozhodčí soud vydal nález, jímž zjistil, že žalovaná porušila smlouvu, že žalující svůj nárok dokázala a určil škodu na e 135,6,2 s 5% úroky a uznal žalovanou dále povinnou hraditi náklady rozhodčího řízení e 4,14,0, takže celkem přiznal žalující firmě e 141,1,3. Na základě tohoto nálezu rozhodčího soudu domáhala se londýnská firma na tuzemské firmě žalobou zaplacení £ 160,6,1 (e 135,6,2 přisouzené pohledávky, e 1,1,1 úroků £ 4,14,0 nákladů rozhodčího řízení a £ 19,4,10 poplatků za potvrzení nálezu královským státním soudem). Oba nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Dovolatelka vytýká po právní stránce, že nižší soudy považují žalobní nárok za nárok ze smlouvy, ač jde o nárok z rozsudku. Jest se proto obírati nejprv s touto výtkou. Nižší soudy vycházejí z právního názoru, že je přípustná žaloba o splnění cizozemského rozhodčího nálezu, že tento nález strany váže a že zdejšímu soudu sice náleží přezkoumání formální platnosti nálezu, ale nikoli jeho správnosti a účinnosti. S tímto názorem nelze souhlasiti. Československý právní řád nestojí — Čís. 11512 —
317
na stanovisku, že rozhodčí nález jest jen důsledkem soukromoprávní smlouvy o rozhodčím, že soudy mají jako o důsledku této smlouvy rozhodovati o splnění nálezu. Nestojí tedy československé zákonodárství na stanovisku tak zv. teorie smluvní, že při uplatnění nálezu rozhodčího jde o uplatnění a splnění smlouvy o rozhodčím, nýbrž stojí na stanovisku tak zv. teorie rozsudečné, podle které se považuje rozhodčí nález za náhražku rozsudku státního soudu, za vykonatelný exekuční titul (§ 1 čís. 16 ex. ř.) zakládající námitku věci rozsouzené (§ 594 c. ř. s.). Stát přiznává podle zdejšího právního řádu rozhodčímu nálezu moc, kterou mají jinak jen nálezy řádných soudů. Proto podle československých zákonů nerozhodují soudy o splnění rozhodčího nálezu rozsudkem, jak je tomu v některých jiných právních řádech, na př. v Německu, nýbrž soudy československé vykonávají nález rozhodčí bez takového rozsudku jako nález řádného soudu. Stát přenechává takovým způsobem; část své moci, rozhodovat! spory vlastními orgány, orgánu, který si zřídí strany samy. Nepřipouští-li však právní řád žalobu o splnění na základě rozhodčího nálezu tuzemského, tím méně jest přípustná taková žaloba při nálezu cizozemském. Vykonatelnost a uznání cizozemského rozhodčího nálezu řídí se pravidly o vykonatelnosti cizozemských exekučních titulů. Pokud zákon nepřipouští vykonatelnost cizozemských rozhodčích nálezů, bylo by protimyslným, by byla připuštěna oklikou žaloba o jejich splnění. Nechce-li stát a zákon uznati rozhodnutí cizozemských rozhodců za exekuční titul a neuznává-li, by jeho soudní pravomoc vykonával cizozemský rozhodčí soud, po případě přiznává-li cizozemskému rozhodčímu výroku vykonatelnost jen za určitých záruk, odporoval by si, kdyby na druhé straně připouštěl žalobu o splnění cizozemského rozhodčího nálezu a zabraňoval straně přezkoumat nejen jeho materielní správnost, nýbrž , i formelní jeho nezávadnost. Dovolatel proto právem vytýká, že se odvolací soud mylně postavil na stanovisko, že žaloba o splnění rozhodčího nálezu není nepřípustnou žalobou ex judicato, nýbrž žalobou ex contractu. Na shora uvedeném stanovisku; stojí i dosavadní judikatura, uznávajíc možnost přímé exekuce na základě cizozemských rozhodčích nálezů, ale nikoliv žalobu o její splnění (srov. nálezy čís. na př. 5191, 5518, 7471, 7753, 10136 sb. n. s. a také nález nejv. soudu vid. čís. 4425 sb. Gl. U.). Žalující firma opodstatnila svůj nárok na náhradu škody jen tím, že byl spor rozhodnut rozhodci a žalovaná jimi k náhradě odsouzena, neodůvodnila však nárok na náhradu škody, kterou požaduje a kterou jí přiznal anglický rozhodčí soud, ustanovením smlouvy. Proto není její nárok na náhradu škody z nesplněni smlouvy odůvodněn jejím přednesem vůbec, neboť není z důvodu nesplnění smlouvy o náhradu žalováno, nýbrž jest žalobní nárok opřen výlučně o rozhodčí nález, o jehož splnění se žaluje.
Ani nárok žalobkyně na náhradu útrat rozhodčího řízení a na opatření doložky vykonatelnosti e 4,14 e 19,4,10 není opodstatněn samým rozhodčím nálezem- a jeho potvrzením anglickým soudem. Byť se žalovaná podrobila stanovám associace a tím arbitráži, nejde při oněch útratách o nárok ze smlouvy ani o nárok na náhradu škody, tím méně o útraty sporu' podle § 41 c. ř. s. Dohoda o arbitráži jest sice smlouvou podle § 577 c. ř. s. s. o rozhodčím, ale neopodstatňuje o sobě nárok na náhradu útrat rozhodčího řízení, zejména ana si žalobkyně musila býti vědoma, že podle čl. 15 dohody není uznána vykonatelnost rozhodčího nálezu v cizině, tedy ani v Československu. Proto bylo již z tohoto důvodu žalobu o splnění rozhodčího nálezu zamítnouti a nebylo třeba zabývat se formálními náležitostmi rozhodčího nálezu a jeho doručení.