Čís. 11590.

Směnečný zákon ze dne 13. prosince 1927, čís. 1 sb. z. a n. na rok 1928.
Prokuraindosant jest oprávněn žalovati také sám vlastním jménem směnečné dlužníky o zaplacení směnky.
(Rozh. ze dne 16. dubna 1932, Rv II 200/32.)
Proti směnečnému platebnímu příkazu namítli žalovaní, že žalující banka O. není aktivně oprávněna zažalovati směnku, indosovavši směnku na banku T. Oba nižší soudy ponechaly směnečný platební příkaz v platnosti, odvolací soud z těchto důvodů: Nelze souhlasiti s názorem odvolatelů, že žalující strana není k žalobě aktivně oprávněna, indosovavši směnku na banku T. Indosament na tuto banku jest označen výslovně jako indosament k inkasu. Nemá proto transportního účinku směnečního a jest jen plnou mocí vystavenou ve formě indosamentu. Indosatář se v tomto případě nestal vlastníkem směnky, nýbrž zůstal jím indosant, žalobkyně. Tato proto jest k žalobě řádně směnečně oprávněna. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatelé napadají rozsudek odvolacího soudu pro nesprávné právní posouzení věcí (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), leč neprávem, neboť odvolací soud posoudil věc po právní stránce úplně správně a dovolatelé se poukazují na správné odůvodnění napadeného rozsudku, jež nebylo vyvráceno vývody dovolání. Dovolatelé jsou na omylu, domnívajíce se, že v případě zmocňovacího indosamentu, o který tu nesporně jde, jest oprávněn k žalobě jen procuraindosatář. Nehledíc k tomu, že již z doslovu ustanovení § 15 sm. zák. vyplývá, že procuraindosament zmocňuje indosatáře, by i žalobou vymáhal nezaplacenou sumu směnečnou jménem svého indosanta, nikoliv jménem vlastním, plyne již z povahy věci, že žalobkyně jest oprávněna k žalobě, neboť, an procuraindosament nemá převodní účinek a jest jen plnou mocí ve formě indosamentu, jak dovolatelé uznávají, zůstává oprávněný ze směnky procuraindosant, jenž veškeré kroky k výkonu nebo k zachování směnečných práv, k nimž jest zmocněn podle § 15 sm. zák. procuraindosatář, může vykonati také sám vlastním jménem, obzvláště i žalovati směnečné dlužníky o zaplacení směnky.

Citace:

č. 11590. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 484-485.