Čís. 11598.

Pojišťovací smlouva.
Ustanovení pojišťovacích podmínek, že práva a povinnosti z pojištění povinného ručení ze závodního podniku přecházejí na přejímatele podniku, se nevztahuje na případ, kde jde o zcizení movité věci (autobusu), nikoliv závodního podniku.
(Rozh. ze dne 22. dubna 1932, Rv I 28/31.)
Žalovaný pojistil u žalující pojišťovny autobus proti povinnému ručení. Proti žalobě o zaplacení pojišťovací premie namítl žalovaný mimo jiné, že autobus zcizil. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Odvolací soud se sice nezabýval s otázkou, zda pojišťovací smlouva zanikla podle čl. 13 pojišťovacích podmínek, jež stanoví, že práva a povinnosti z pojištění povinného ručení ze závodního podniku přecházejí na přejímatele podniku. Než toto ustanovení nelze vztahovati na souzený případ, poněvadž jde o zcizení movité věci, nikoliv závodního podniku. Slovo to, jehož používá i dosud neúčinné ustanovení § 123 zákona o pojišťovací smlouvě, poukazuje na výdělečnou činnost, opírající se o vnější organisaci. Proto se nevyrozumívá pod pojmem závodního podniku ani pouhý soubor věcí v nejširším slova smyslu (§§ 292, 303 obč. zák.) patřících k určitému průmyslovému nebo obchodnímu závodu, poněvadž s těmito soubory jsou spojeny i statky ideální (dobré jméno závodu, známosti zákaznictva a p.), jež touto organisací byly zjednány a které by zmizely z počtu, kdyby se přihlíželo jen k cenám jednotlivých věcí. Autobus sám jako věc movitou nelze proto podřaditi pod pojem závodního podniku.

Citace:

č. 11598. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 493-494.