— Čís. 11700 —637Čís. 11700.Složení na soudě (§ 1425 obč. zák.) má účinek placení, byla-li doplněna složená částka na peníz přiznaný věřiteli rozsudkem. Lhostejno, že se věřitel nechtěl spokojiti se složenou částkou a že dlužník nabízel před složením k soudu věřiteli menší peníz než přiznaný rozsudkem.(Rozh. ze dne 25. května 1932, Rv II 136/31.)Žalobě o zaplacení 7344 Kč a 3427 Kč vyhověl procesní soud prvé stolice potud, že přisoudil žalobci 2333 Kč. V otázce, o niž tu jde, uvedl v důvodech: Ačkoliv žalovaná strana za sporu složila k soudu uznané částky 1733 Kč a 600 Kč a složení to podle § 1425 obč. zák. má účinek placení, bylo přece uložiti žalované straně rozsudkem, aby úhrnnou částku 2333 Kč žalující straně zaplatila, ježto přes účinek složení peněz k soudu ve smyslu § 1425 obč. zák. jest k vybrání složených částek potřebí svolení skladatele a toto svolení bylo žalující straně výrokem rozsudkovým zajistiti, neboť žalující strana žalobní žádost o složení částky 1733 Kč a 600 Kč neomezila. Odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Prvý soud nevyložil správně ustanovení § 1425 obč. zák. Složení k soudu, stalo-li se úplně a v pravý čas, nahrazuje podle § 1425 obč. zák. placení, osvobozuje dlužníka od jakékoliv povinnosti, a to s účinkem od doby, kdy se složení platně stalo. Složení k soudu, děje-li se dlužníkem proto, že věřitel nechce plnění přijmout!, a dlužník přece jen chce býti povinnosti zproštěn, jest tradiční ofertou, kterou jest oferent vázán, ač-li byl oblát o něm uvědomen. Oferent nemůže jednostranně svou nabídku vžiti zpět a složený peníz od soudu vyzvednouti. Peníze složené mohl by mu soud vydati jen ve třech případech, když si totiž při složení výslovně vymínil nebo když druhá strana s vydáním souhlasí a posléze je-li vydáni takové rozsudkem nařízeno. Žádného z těchto případů však tu není, naopak tímto rozsudkem jest výslovně uznáno, že se složení k soudu stalo náležitě, že totiž složila žalovaná strana právě tolik, kolik její dluh činí, a že tak neučinila v nevčas. Tímto rozsudkem jest složení toto uznáno za řádné placení, a jest od 26. května 1930, kdy složil poslední částku 600 Kč, žalovaný úplně od své povinnosti osvobozen. Není tedy přípustné, by byl v rozsudku odsouzen k zaplacení 2333 Kč, an právě tuto částku dne 26. května 1930, tedy před vydáním rozsudku prvé stolice, řádně k soudu složil a tím své platební povinnosti plně dostál a dluhu svého se zbavil.Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:Odvolací soud nepochybil v tom, že uznal, že se složením obou částek na soudě podle § 1425 obč. zák. žalovaní zprostili svého závazku. Neboť, je-li rozsudkem uznáno, že žalující straně příslušejí jen zmíněné dvě částky a žalující strana se s nimi nechtěla spokojiti, poněvadž žádala více, stalo se uložení na soudě po právu a, byla-li žalující strana o tom uvědoměna, má složení oněch částek účinek placení. Jest ovšem pravda, že věřitel nemusí přijati částečné placení (§ 1415 obč. zák.), avšak tím okamžikem, kdy žalovaná strana doplnila k soudu složenou částku na částku rozsudkem uznanou, zaplatila celý svůj dluh 2333 Kč. Na tom nic nemění okolnost, že žalovaní nabízeli žalující straně před uložením k soudu méně než rozsudkem uznanou částku 2333 Kč, neboť k tomu nebyla žalovaná strana povinna, vědouc, že žalující strana žádá daleko více a neprojevuje ochotu přijati méně nebo částečné placení.