Čís. 11649.

Z toho, že se žalovaný neohradil proti prohlášení žalobce v pozdějším sporu (po konaném prvním roku a po podané odpovědi), že bere původní žalobu zpět, nelze ještě usuzovati na jeho souhlas se zpětvzetím žaloby (§ 237 c. ř. s.).
(Rozh. ze dne 7. května 1932, R II 141/32.)
Proti žalobě Ck II 103/29 vznesl žalovaný námitku zahájené rozepře, poněvadž prý nárok nyní zažalovaný je totožný s oním, jenž zažalován byl pod Ck II 145/28 a tento spor dosud trvá. Žalobkyně proti tomu namítla, že při roku ze dne 26. února 1931, konaném v nynějším sporu, vzala žalobu Ck II 145/28 zpět. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud, pokud šlo o námitku zahájené rozepře, vyhověl odvolání, zrušil napadený rozsudek a odmítl žalobu. V otázce, o niž tu jde, uvedl v důvodech: Pokud se týče toho, že žalobkyně při roku ze dne 26. února 1931 vzala žalobu podanou pod Ck II 145/28 zpět, nemohlo ani tím zahájení rozepře pominouti, ježto zpětvzetí žaloby bylo by se musilo státi podle § 237 c. ř. s. buď podáním, doručeným od-
35* půrci nebo prohlášením při ústním jednání, ovšem jen v dotyčném sporu. Ostatně mohla žaloba býti zpět vzata po prvém roku jen za souhlasu žalovaného nebo za současného zřeknutí se nároku, k čemuž však nedošlo.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Odvolacímu soudu jest přesvědčiti v tom, že stěžovatelka nemohla po prvém roku a po odpovědi na žalobu vzíti zpět původní žalobu bez souhlasu žalovaného (§ 237 c. ř. s.). Z toho, že se žalovaný neohradil proti prohlášení stěžovatelky, že bere původní žalobu zpět, nelze ještě usuzovati na jeho souhlas.

Citace:

Čís. 11649.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 575-576.