Čís. 11323.
Nedostatek certifikátu jest vadou automobilu, bránící jeho řádnému užívání. Lhostejno, že prodáte odstranění této vady zvlášť připověděl, pokud se týče dodání typového osvědčení (certifikátu) na kupitelovo naléhání sliboval.
Jde na vrub příjemce, když, ač mu hrozilo promlčení podle čl. 349, druhý odstavec obch. zák., neuplatnil v zákonné lhůtě nároky ze správy a, důvěřuje slibům dodavatele, trpěl průtahy v odstranění vady.
(Rozh. ze dne 8. ledna 1932, Rv I 1965/30.)
Žalobce koupil od žalovaného nákladní automobil. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalovaném zrušení kupní smlouvy a vrácení kupní ceny, ježto mu žalovaný nedodal certifikát. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Dovolání má pravdu v tom, že jde o nárok ze správy a že tento nárok zanikl před podáním žaloby. Nedostatek certifikátu, o němž mluví § 18 ministerského nařízení ze dne 28. dubna 1910, čís. 81 ř. zák., jest vzhledem k ustanovením §§ 28 až 31 tohoto nařízení vadou automobilu, a to takovou, jež brání jeho řádnému užívání (§ 932 obč. zák.), a nemění na podstatě věci nic, že žalovaný odstranění této vady zvlášť připověděl, pokud se týče dodání typového osvědčení (certifikátu) na žalobcovo naléháné sliboval. Pokud jde o zánik nároku před podáním žaloby, jest přédešlati, že žalovaný jest obchodníkem a že proto jest případ posouditi podle Obchodního práva (čl. 273 odstavec prvý; 274 odstavec prvý a 277 obch. zák.). Měl tudíž žalobce žádati zrušení smlouvy a vrácení kupní ceny ve lhůtě šesti měsíců stanovené čl. 349 odstavec prvý obch. zák. Jak patrno z potvrzení kupu, byl automobil vyzkoušen a převzat dne 1. prosince 1926 a vada byla zřejmá. Končila tudíž lhůta dnem 1. června 1927, a kdyby se i připustilo, že počátek lhůty byl odsunut do 30. června 1927, kteréhož dne žádal žalovaný žalobce za trpělivost, tedy za poshovění, anebo až do 3. prosince 1927, kterého dne končila korespondence mezi stranami dopisem z tohoto dne, v němž trvá žalobce na dodání certifikátu, nejpozdějí dne 30. prosince 1927, pokud se týče dne 3. června 1928. Žaloba však byla podána teprve dne 25, května 1929, a jelikož zánik práva pro uplynutí lhůty byl namítán, při čemž na tom nezáleží, že žalovaný, jsa mylného mínění, že případ jest posouditi podle občanského práva, namítl zánik žalobního nároku místo jeho promlčení (Čl. 349 odstavec druhý obch. zák.), měla žaloba býti zamítnuta jako promlčená. Při tom se k příslušným vývodům dovolací odpovědi podotýká, že jde na vrub příjemce, když, ač mu hrozilo promlčení podle čl. 349 druhý odstavec obch. zák., neuplatnil v zákonné lhůtě nároky ze správy a důvěřuje slibům dodavatele, trpěl průtahy v odstranění vady (srov. rozh. uvěř. ve sb. n, s. pod čís. 8094). Ustanovení § 918 obč. zák., správně čl. 355 obch. zák., jemuž ostatně neodpovídá ani žalobní žádání »o zrušení smlouvy a vrácení kupní ceny«, na tento případ nelze použíti, jelikož koupený automobil byl žalobci dodán bez průtahu, ale byl mu, jak dolíčeno, dodán automobil vadný, pročež lze případ posouditi jen podle předpisů o správě.