— Čís. 11718 —
Čís. 11718.
Prohlásil-li žalobce v odpůrčí žalobě, že se může žalovaný sprostiti žalobního nároku (by byl žalobce oprávněn vésti exekuci na nemovitost postoupenou odporovatelným jednáním žalovanému bez ohledu na tento převod) tím, že zaplatí žalobci peníz převyšující 20000 Kč, byl tento — Čís. 11718 —
669
peníz rozhodným pro posouzení nejen příslušnosti, nýbrž i toho, zda náleželo rozhodovati senátu či samosoudci. Projednal-li žalobu samosoudce, jde o zmatek podle § 477 čís. 2 c. ř. s.

(Rozh. ze dne 3. června 1932, R I 386/32.)
Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně bezúčinnosti převodu polovice domu manželem žalobkyně na žalovaného, oprávnění vésti exekuci na tuto polovici domu toho pro svou vykonatelnou pohledávku 18.350 Kč s 5% úroky od 14. listopadu 1927 a útratami sporu 4202 Kč 70 h a 537 Kč 54 h a prohlásila, že se žalovaný nároku toho může sprostiti tím, že jí zaplatí pohledávku 18.350 Kč s 5% úroky od 14. listopadu 1927 a útratami sporu 4202 Kč 70 h a 537 Kč 54 h. Procesní soud prvé stolice (krajský soud v Č.) uznal samosoudcem podle žaloby. Odvolací soud vyhověl odvolání, pokud uplatňovalo důvod zmatečnosti podle § 477 čís. 2 c. ř. s., zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením počínajíc ústním jednáním ze dne 3. února 1930 a uložil soudu prvé stolice, by, vyčkaje pravomoci, v senátě tříčlenném dále jednal a znova rozhodl. Důvody: Hodnotou zažalovaného nároku podle §§ 54 a 56 j. n. jest pohledávka 18350 Kč s 5% úroky od 14. listopadu 1927 a s útratami sporu 4202 Kč 70 h a 537 Kč 54 h. Tyto útraty sporu prvé stolice 4202 Kč 70 h a druhé stolice 537 Kč 54 h nejsou však příslušenstvím ve smyslu § 54 druhý odstavec j. n., nýbrž jsou samostatnými pohledávkami, které jest v souzeném případě při ocenění hodnoty předmětu sporu podle §§ 54 a 56 j. n. spoluzapočítati, takže předmět sporu má hodnotu majetkovou 23190 Kč 25 h (viz Neumann kom. k § 54 druhý odstavec c. ř. s.). Ku projednání o rozhodování takovéto rozepře není podle § 7 písm. a) j. n. povolán samosoudce, nýbrž podle § 51 prvý odstavec j. n. senát. Z toho plyne, že rozhodující soud, ana byla sporná věc rozhodnuta samosoudcem, místo senátem, nebyl řádně obsazen, že tu jest zmatečnost rozsudku a řízení počínajíc ústním jednáním ze dne 3. února 1930 podle § 477 čís. 2 c. ř. s.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Rekursu nelze přiznati oprávněnost. Žalobkyně prohlásila v odpůrčí žalobě, že se může žalovaný sprostiti žalobního nároku, — by byla žalobkyně oprávněna vésti exekuci na nemovitost postoupenou odporovatelným prý jednáním žalovanému bez ohledu na tento převod, — tím, že zaplatí žalobkyni 18.350 Kč s 5%ními úroky od 14. listopadu 1927 a s útratami 4202 Kč 70 h a 537 54 h. Tím prohlásila žalobkyně podle § 56 první věta j. n., že jest ochotna na místo předmětu, který nezáleží v penězích, přijati určitou sumu peněžitou, rovnající se mimo úroků součtu částek 18350 Kč, 4202 Kč 70 h a 537 Kč 54 h a činící tudíž 23090 Kč 24 h. Tato peněžitá suma (2090 Kč) byla podle § 56 první odstavec j. n. rozhodná pro posouzení příslušnosti, a to nejen v tom směru, že náležela právní rozepře vzhledem k § 50 prvý odstavec j. n. před sborový soud první stolice, nýbrž i v tom směru, zda náleželo podle § 7 a) n. j. o ní rozhodovali senátu či samosoudci. Podle tohoto ustanovení projednává a rozhoduje samosoudce jen v případech, kde předmět sporu na penězích nebo na peněžité hodnotě (§§ 54—60 j. n.) nečiní přes 20000 Kč, anebo až do počátku ústního jednání se omezí na tuto nebo na nižší částku. Ježto žalobkyně neomezila podle obsahu spisů peněžitou sumu 23090 Kč, kterou se nabídla v žalobě přijmouti na místě žádané věci, do počátku ústního jednání na částku nikoli přes 2000 Kč nebo nižší, náleželo projednati a rozhodnouti rozepři v řízení první stolice senátu. Projednal-li a rozhodl rozepři samosoudce, trpí řízení prvního soudu jakož i rozsudek jím vydaný, jak správně vystihl odvolací soud, zmatečností podle § 477 čís. 2 c. ř. s.