Čís. 11744.

»Omezení žaloby« o samostatný nárok jest zpětvzetím žaloby co do tohoto nároku, které v odvolacím řízení není již přípustné.
(Rozh. ze dne 10. června 1932, Rv I 899/32.)
Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení 2 690 Kč 75 h, a to 1 690 Kč 75 h jako polovice kupní ceny za ovoce a kauce, pak 1 000 Kč z titulu náhrady škody. Prvý soud rozsudkem pro zmeškání uznal podle žaloby. Žalovaný se odvolal a žalobce v odvolacím sdělení prohlásil, že obmezuje žalobní prosbu na 1 000 Kč s 5% úroky od 9. června 1931 a útraty, poněvadž prý žalovaný dne 29. srpna 1931, po vydání rozsudku procesního soudu, částku 1 690 Kč 75 h, totiž polovici kupní ceny za ovoce a kauce zaplatil. Odvolací soud změnil rozsudek prvého soudu potud, že zamítl žalobu co do 5% úroků z 1 000 Kč za čas od 9. června 1931 do 29. června 1931, jinak však co do částky 1 000 Kč s 5% úroky od 30. června 1931 s útratami — na niž žaloba byla v odvolacím řízení obmezena jej potvrdil. V otázce, o niž tu jde, uvedl v důvodech: Pokud odvolatel napadá rozsudek prvého soudu co do částky 1 090 Kč 75 h s přísl., netřeba se odvolacímu soudu s jeho vývody zabývati, ana byla žalující stranou žaloba co do této částky v odvolacím řízení obmezena z důvodu, že žalovaná strana tento peníz žalující straně zaplatila po vydání napadeného rozsudku, neboť se tím stalo odvolání v tomto rozsahu bezpředmětné.
Nejvyšší soud odmítl dovolání pokud směřovalo proti výroku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvé stolice co do částky 1 000 Kč s 5% úroky od 30. června 1931 a s útratami sporu 235 Kč 60 h; jinak dovolání vyhověl a vrátil věc soudu odvolacímu, by rozhodl o odvolání, pokud jím bylo napadeno rozhodnutí soudu prvé stolice o nároku na zaplacení částky 1 690 Kč 75 h.
Důvody:
Postup odvolacího soudu nebyl správný a zakládá dovolací důvod čís. 3 § 503 c. ř. s., jejž žalovaný také v dovolání uplatňuje. Podle žaloby jde o podstatně různé nároky, opírající se o různé právní důvody (kupní cena, kauce, náhrada škody). Prohlásil-li žalobce v odvolacím sdělení, že ,»obmezuje« žalobní prosbu na částku 1 000 Kč s 5% úroky od 9. června 1931 a útraty sporu, poněvadž žalovaný dne 29. srpna 1931, tedy po vydání rozsudku prvého soudu, částku 1 690 Kč 75 h, totiž polovici kupní ceny za ovoce a kauce zaplatil, není to jen obmezením žaloby, nýbrž zpětvzetí žaloby co do samostatného nároku na zaplacení polovice kupní ceny za ovoce a kauce, celkem 1 690 Kč 75 h, které v odvolacím řízení není již přípustné (§ 237 c. ř. s.). Není tudíž správný právní názor odvolacího soudu, že se odvolání co do tohoto nároku stalo bezpředmětným. Nezbylo tudíž, než by věc byla vrácena odvolacímu soudu, by rozhodl i o odvolání, pokud se týká onoho nároku, v rozsudku odvolacího soudu pominutého (§ 496 č. 1 a § 513 c. ř. s.).

Citace:

č. 11744. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 746-747.