Čís. 11307.Prohlubenina, u koleje celkem nepatrných rozměrů není podle své povahy nepravidelností ve smyslu § 1 zákona o ručení železnic ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák. (Rozh. ze dne 7. ledna 1931, Rv I 1822/30.) Žalobkyně, nastupujíc do vlaku, klopýtla a pádem se poranila. Žaloba proti dráze o náhradu škody byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů: Když oba nižší soudy na základě zjištěného stavu věci dospěly k názoru, že o příhodu v dopravě ve smyslu § 1 zák. o ruč. železnic v souzeném případě nejde, poněvadž proihlubenina u koleje velikosti dlaně o průměru 20 cm, není podle své povahy nepravidelností ve smyslu § 1 zák. o ruč. železnic, shledává dovolací soud úsudek tento správným, neboť prohlubenině takové ani při největší opatrnosti, která při provozu dráhy rozumně se dá na žalovaném požadovati, nelze zabrániti. V důsledku toho nemůže prohlubenina ta býti považována za nepravidelnost v dopravě ve smyslu § 1 zák. o ruč. železnic, třebaže jest správné mínění dovolatelky, že povaha železničního provozu toho vyžaduje, by nádražní těleso bylo vždy v takovém stavu, by neohrožovalo tělesnou bezpečnost cestujících. Nelze proto přisvědčiti názoru dovolatelky, že v souzeném případě žalovaný jako provozovatel železniční dopravy nedostál své povinnosti k zabezpečení bezvadného stavu nádražního tělesa. Na tom nic nemůže změniti skutečnost, že žalobkyně, a snad ještě jedna paní, v místě, kde prohlubenina byla, upadla, ano dle zjištěné povahy této prohlubeniny nelze usouditi na to, že příčinou těchto pádů byla prohlubenina, nýbrž bylo příčinou pádu žaíobkyně klopýtnutí o kolejnici. Žaíobkyně přece věděla a věděti musela, že při nastupováni do vlaku musí jíti přes koleje a že koleje ty vyčnívají a vyčnívati musí nad půdu. Byla proto povinna, by jako opatrná osoba (§ 1297 obč. zák.) dala pozor nejen na koleje, nýbrž i na půdu, na které koleje ležely, a tím zabránila případné nehodě. Když tak neučinila, spěchajíc k vlaku, a následkem toho prohlubeninu nezpozorovala, ač ji při náležité pozornosti zpozorovati mohla, nemůže za klopýtnutí činiti zodpovědným žalovaného, nýbrž musí následky této své neopatrnosti nésti sama, bez ohledu na to, zda upadla proto, že do prohlubeniny stoupla, jak původně tvrdila, či proto, že se špičkou nohy dostala pod spodní hranu kolejnice, jak nyní tvrdí. Po náležité opatrnosti nemohla žalobkyně stoupnutím do tak nepatrné prohlubeniny, jaká nižšími soudy byla zjištěna, ku pádu a ke zranění přijíti.