Čís. 11568.

Sudiště podle § 97 j. n. přechází postupem pohledávky na postupníka.
(Rozh. ze dne 15. dubna 1932, R I 195/32.)
Postupník zadal žalobu na postoupeného dlužníka na sudišti podle § 97 j. n. Soud prvé stolice zamítl námitku místní nepříslušnosti, rekursní soud námitce vyhověl a odmítl žalobu. Důvody: Strana žalující opírá příslušnost prvého soudu o ustanovení § 97 j. n. První soud zaujal právní stanovisko, že tato příslušnost není ze zvláštních legislativních důvodů do té míry vázána na osobní vlastnost stran rozepře, by nemohla s postupem pohledávky přejíti i na postupníka, a že platí tedy důvod příslušnosti podle § 97 j. n. i v souzeném případě. Rekursní soud nesdílí však tento právní názor, poněvadž v § 97 j. n. zabezpečuje zákon s hlediska ryze sociálního a ve prospěch sociálně slabších osob v paragrafu tom uvedených právo, domáhati se pohledávek za dodané výrobky a zboží, za vykonané služby a práce v 90 dnech od poslední dodávky nebo práce u soudu, který je příslušný podle dřívějšího bydliště odběratelova nebo zaměstnavatelova, i když mezi tím přeložil své bydliště do jiného soudního obvodu. Tím hodlal zákon zvláštním ustanovením usnadniti hospodářsky slabšímu vymáhání jeho nároku a uspořiti mu nutnost žalovati u vzdáleného soudu podle změněného bydliště odpůrcova, což by znamenalo pro žalobce zvýšený náklad a zvýšenou ztrátu času. Jde tedy o právo subjektivní a pro osoby jmenované v § 97 j. n. Postupem pohledávky zůstávají ovšem nedotčeny důvody věcné a místní příslušnosti pro její uplatňování, leda, že by se zakládaly ve zvláštních osobních poměrech věřitele nebo dlužníka, jak jest tomu v souzeném případě, kde ryze osobní výsada postupitele nemůže proti duchu zákona (§ 97 j. n.) býti přenesena postupem na třetí osobu, na žalobce.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud, uvažuje o oprávněnosti námitky místní nepříslušnosti dovolaného soudu, vyslovil právní názor, že sudiště upravené § 97 j. n. jest pokládati za ryze osobní právo osob v paragrafu tom uvedených a že tudíž nepřechází s postupem pohledávky na postupníka v ten způsob, že by postupník mohl postoupenou pohledávku vymáhati u soudu, příslušného podle § 97 j. n. pro postupitele. Tomuto právnímu názoru nelze přisvědčiti. U kterého soudu jest vymáhati postoupenou pohledávku, řídí se předpisy jurisdikční normy. Postup pohledávky, působící jen změnu v osobě věřitele (§ 1392 obč. zák.), nedotýká se důvodů věcné a místní nepříslušnosti, pokud se nezakládají na zvláštních osobních poměrech oprávněného neb zavázaného (rozh. čís. 253 sb. n. s.). Pohledávka přechází podle § 1394 obč. zák. na postupníka se všemi vedlejšími právy, která změnou v osobě věřitelově zůstanou nedotčena. Nepřejdou jen taková práva, která lpí na osobě a s ní zaniknou (§ 1393 obč. zák.). Právy, která lpí na osobě, rozumí § 1393 obč. zák. jen práva ryze osobní, t. j. taková, která s osobou určitého oprávněného jsou tak spjata, že jejich výkon jinou osobou buď vůbec není možný nebo není aspoň možný beze změny svého obsahu. O takové právo však tu nejde, neboť použití určitého zvláštního sudiště jinou osobou než původním věřitelem jest beze všeho možné (srov. rozh. čís. 2976 sb. n. s.). Zákonodárným účelem předpisu § 97 j. n. bylo, by uplatnění pohledávky bylo usnadněno. Týž účel sledují i jiné předpisy jurisdikční normy, na př. § 86, první odstavec, a § 87 a j. n. Podobně i § 9 zákona ze dne 9. srpna 1908, čís. 162 ř. zák; V praxi se ustálil názor, že, třebaže tato ustanovení směřují k tomu, by bylo usnadněno uplatnění nároku určitých osob, není v zákoně opory pro mínění, že sudiště na výběr dané bylo zákonem poskytnuto jen jim jako osobní výsada (srov. rozhodnutí čís. 2976, 5223, 5304, 9857, podobně i čís. 10113 při prorogaci podle § 104 j. n.). Rekursní soud tudíž neprávem neuznal na místní příslušnost dovolaného soudu opřenou o § 97 j. n., vycházeje při posouzení významu tohoto předpisu z opačného právního stanoviska.

Citace:

č. 11568. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 451-452.