Čís. 11758.

Nekalá soutěž (zákon ze dne 15. července 1927, čís. 111 sb. z. a n.).
Sdělení zájemci, že žalobcův patent jest závislým na patentu třetí osoby, od níž nabyl sdělovatel výhradného práva na patentu, spadá pod § 10 (1) zák.
Stalo-li se sdělení k dotazu zájemce, byl sdělovatel zvláštní okolností nucen (§10 (2) zák.), by informoval podle pravdy, ježto by se byl vydal zodpovědnosti za případné porušení patentu zájemcem.
(Rozh. ze dne 17. června 1932, Rv I 178/32.) K. obrátil se na firmu S. o informaci o roentgenové cloně podle M-a (žalobce). Firma S. pověřila vyřízením žalovanou firmu, jež K-ovi sdělila, že clona podle M-a jest chráněna československým patentem Dr. B-a a že tedy bez svolení majitele patentu, od něhož žalovaná získala výhradně právo na patentu, v obvodu platnosti patentu nesmí býti ani vyráběna ani přiváděna do obchodu,. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se Dr. M. proti žalované firmě, by byla uznána povinnou zdržeti se údajů o závislosti žalobcova patentu, týkající se roentgenovy clony na čsl. patentu Dr. B-a a tvrzení, že clony podle M-a bez souhlasu žalovaného nesmějí býti ani vyráběny ani prodávány. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by po dalším jednání znovu rozhodl.
Důvody:
V dopise ze dne 27. března 1928 ing. K-ovi vyslovila žalovaná firma názor, že clona dle M-a (žalobce) jest chráněna československým patentem Dr. B-a čís. 6269 a že tedy bez svolení majitele patentu, od něhož žalovaná získala výhradně právo na patentu, v obvodu platnosti patentu nesmí býti ani vyráběna ani přiváděna do obchodu. Tím učinila žalovaná za účelem soutěže o poměrech žalobcova podniku údaj, způsobilý poškoditi podnik, neboť bylo zjištěno, že se ing. K. obrátil na firmu S. — která pak vyřízením věci pověřila žalovanou — proto, že se ho lékaři dotazovali, proč neprodává clony žalobcovy. Sjednával si tedy ing. K. informaci, by proti svým zákazníkům mohl odůvodniti, proč nevede clony žalobcovy. Vyjádření žalované nebylo tudíž již podle svého určení důvěrné, za to podle obsahu způsobilé, by odvrátilo zájemníky od nákupu žalobcových clon. Je lhostejno, že žalovaná vyslovila jen svůj názor, tedy projevila subjektivní mínění. Nesprávným míněním a úsudkem mohou býti způsobeny právě největší škody, zvláště byl-li projev učiněn odborníkem významu žalované firmy a způsobem tak bezvýhradným. Naplňoval by proto počin žalované v zásadě skutkovou podstatu § 10 první odstavec zákona ze dne 15. července 1927, čís. 111 sb. z. a n. Leč žalovaná setrvala i za sporu při tvrzení, že žalobcova clona byla chráněna patentem Dr. B-a potud, že žalobcův patent je závislým na patentu Dr. B-a, a nabídla o pravdivosti svého tvrzení ve smyslu § 10, první odstavec zákona čís. 111/1927 důkaz znalci, po případě rozhodnutím patentového soudu jako poslední správní stolice, a navrhla, by řízení bylo až do vydání tohoto rozhodnutí přerušeno. Důkaz znalci nebyl připuštěn a odvolací soud usnesením ze dne 18. května 1900 zrušil usnesení prvního soudu ze dne 2. dubna 1929, jímž bylo k návrhu žalované řízení přerušeno a nařídil soudu, by o věci dále jednal a rozhodl. Soud první stolice pak vyhověl žalobě, pokud se opírala o § 10 první odstavec zák. čís. 111/1927, v pravdě jen z důvodu, že byla žaloba dr. B-a proti žalobci o prohlášení závislosti patentu čís. 25 803 na patentu čís. 6269 zamítnuta. Odvolací soud potvrdil rozsudek ten v podstatě z téhož důvodu, pravě, že nebylo třeba dalšího důkazu, an soud prvé stolice vystačil s obsahem správních spisů, týkajících se sporného patentu, jest tedy stav ten, že nižší soudy o tvrzení žalované neprovedly důkazy, spokojivše se prostým poukazem k rozhodnutím patentového úřadu té doby co do konečného výsledku nikoli ještě nezvratitelným, takže nezaujaly vlastně vlastní stanovisko ke sporné otázce. Dovolací soud nemá proto dostatečného skutkového podkladu, by mohl ve věci ihned rozhodnouti, a nezbylo než, by rozsudky nižších soudů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu procesnímu, by dále jednal a znova rozhodl (§ 496 čís. 3 a 513 c. ř. s.). Dodati jest ještě, že dovolací soud neshledává, že by proti žalované mohlo býti postupováno podle § 10 druhý odstavec uvedeného zákona. Pozastavený projev byl vyvolán dotazem ing. K-a, jemuž šlo o to, zda může nezávadně bez dalšího přiváděli do oběhu clony žalobcovy. Kdyby tedy bylo pravdou, že tyto clony jsou závislými na patentu Dr. B-a — a z toho třeba při § 10 (2) vycházeti — byla žalovaná vzhledem k dotazu ing. K-a, tudíž zvláštní okolností nucena, by ing. K-a informovala podle pravdy, poněvadž by se jinak byla vydala zodpovědnosti za případné porušení patentu ing. K-em.

Citace:

č. 11758. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 771-773.