—Čís. 11554 —
395
Čís. 11554.
Splnila-li matka manželského dítěte svůj smluvní závazek vyživovati dítě, může se otec domáhati na ní odškodněni (§ 1042 obč. zák.) za to, že byl na návrh opatrovníka dítěte donucen, by i on přispíval na dítě.
(Rozh. ze dne 9. dubna 1932, Rv I 442/31.)
Žaloba, jíž se domáhal žalobce na své rozvedené manželce zaplacení 4600 Kč, byla zamítnuta soudy všech tří stolic. Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Žalobce opřel žalobní nárok o to, že podle dohody, uzavřené dne 12. srpna 1924 mezi oběma stranami po dobrovolném rozvodu jejich manželství, mělo jejich nezletilé dítě Milada K-ová zůstati ve výchově a výživě matky, žalované Filomeny K-ové, která se zároveň proti žalobci vzdala nároku na alimentační příspěvky pro dítě, že však na návrh opatrovníka dítěte bylo později žalobci pravoplatným usnesením: opatrovnického soudu uloženo, by přispíval na výživu a výchovu dítěte 200 Kč měsíčně, počínajíc 1. únorem 1928, a že z tohoto důvodu byl nucen zaplatiti na místě žalované na výživném za dobu od 1. února 1928 do 31. prosince 1929 4600 Kč. Domáhá se nyní na žalované, by mu nahradila tuto částku, kterou prý za ni zaplatil na výživu dítěte. Je samozřejmé, že řečenou dohodou byl upraven jen právní poměr mezi žalobcem a žalovanou, nikoliv i poměr mezi žalobcem a jeho dítětem, jehož zákonnému nároku, požadovali na žalobci podle § 141 obč. zák. výživu, nemůže býti dohoda rodičů na újmu. S tohoto stanoviska vychází i žalobce v dovolání, uznávaje, že je i přes onu dohodu povinen starati se jako otec o výživu dítěte a platiti alimentační příspěvky stanovené opatrovnickým soudem. Brojí však proti názoru odvolacího soudu, že si nedostatečnou obranou proti nároku dítěte na určení výživného sám zavinil, že byl odsouzen k placení alimentů, a tvrdí, že jeho obrana v nesporném řízení o určení výživného nemá se žalobním nárokem nic společného. Leč, i kdyby bylo lze přisvědčiti tomuto názoru dovolatelovu, neposoudil odvolací soud věc nesprávně po stránce právní, potvrdiv rozsudek prvního soudu, jímž byla žaloba zamítnuta. Dohodou, o niž opírá žalobce svůj nárok, zavázala se žalovaná, že se bude starati o výchovu a výživu nezl. Milady K-ové a že nebude proti žalobci činiti nárok na alimentační příspěvek. Obojímu tomuto smluvnímu závazku žalovaná dostála, neboť je zjištěno, že sama obstarávala výživu a výchovu dítěte i v době, za kterou žalobce zaplatil vyživovací příspěvky, jichž náhrady se nyní domáhá. Žalovaná učinila sice v lednu roku 1927 u opatrovnického soudu návrh, aby bylo žalobci uloženo přispívati jí na výživu dítěte měsíčně 300 Kč, vzala však tento návrh zpět, takže o něm vůbec nebylo jednáno. Předmětem jednání a rozhodování v nesporném řízení byl návrh na určení výživného, který učinil za dítě jeho opatrovník. Žalobcovo tvrzení, že opatrovník učinil tento návrh proto, že žalovaná odpírala starati se o výživu dítěte, nebylo prokázáno. Splnila-li však žalovaná svůj smluvní závazek, nemůže se žalobce na ní domáhati odškodnění za to, že byl na návrh opatrovníka dítěte opatrovnickým soudem donucen, by jako otec podle § 141 obč. zák. přispíval na dítě, neboť neplatil tyto příspěvky na místě žalované ani za ni, jak tvrdí v žalobě, a neučinil tedy za ni náklad, který by byla musila učiniti na základě oné dohody (§ 1042 obč. zák.), nýbrž plnil tím prostě svou zákonnou otcovskou povinnost k dítěti, jež — jak sám uznává — nebyla onou dohodou dotčena. Za to však, co takto plnil, přispívaje na výživu a výchovu dítěte vedle žalované, jež se starala o dítě, plníc svůj smluvní závazek, nemůže se žalobce domáhati na žalované náhrady. Ostatně jest i zjištěno, že vyživovacími příspěvky, jichž náhradu žalobce požaduje, nebyla smluvní vyživovací povinnost žalované nijak ulehčena, ježto ze 4600 Kč složených žalobcem, pro dítě do sirotčí pokladny, bylo opatrovníku dítěte teprve dne 3. července 1930 — tedy po podání žaloby a po vynesení rozsudku prvého soudu — vydáno 1500 Kč k zaplacení mimořádných nákladů na léčení dítěte.