Čís. 11306.
Při exekučním prodeji movitých věcí nemusí se vydražitelův zástupce vykázati veřejnou listinou nebo ověřenou plnou mocí; stačí, že mu byla udělena ústní plná moc.
Předpis § 215 c. ř. s. neplatí při exekuční dražbě, jež není ústním jednáním. Pro protokol o ní platí zvláštní předpisy §§ 194 a 279 ex. ř. a odstavce 116 instrukce pro výkonné orgány. Proti obsahu dražebního protokolu jest přípustný odvod podle § 292, druhý odstavec, c. ř. s. V protokolu o exekučnám prodeji movitostí jest uvésti docílená nejvysší podáni a jména kupitelů. Není předepsáno, by v ném bylo zaznamenáno, zda uchazeč kupuje pro sebe, či pro jiného.
(Rozh. ze dne 7. ledna 1932, Rv I 1734/30.)
Žalobce domáhal se na žalovaném vymáhajícím věřiteli, by byla exekuce, vedená jím proti dlužníkům na svršky, prohlášena ohledně některých svršků za nepřípustnou, tvrdě, že k vylučovaným svrškům nabyl vlastnické právo, vydraživ je zástupcem Aloisem H-em v dřívější exekuční dražbě a že pak vydražené svršky ponechal dlužníkům k užívání. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Jest zjištěno, že Alois H., pokud se zúčastnil dražby dne 18. ledna 1929 a vydražil vylučované předměty, učinil tak v tiché plné moci udělené mu žalobcem. Pro dražbu movitých věcí není předepsáno, že se vydražitelův zástupce musí vykázati veřejnou listinou neb ověřenou plnou mocí, jak tomu je při exekuční dražbě nemovitostí (§ 180 ex. ř.). Stačila tedy pro Aloisa H-a ústní plná moc, udělená mu žalobcem a tu měl podle zjištění odvolacího soudu. Mohl proto vydražití vylučované předměty přímo pro žalobce. Že v dražebním protokole jest uveden jako vydražitel Alois H., jest bezvýznamné, ježto předpisu § 215 c. ř. s. ve spojení s předpisem § 78 ex. ř. nelze zde použiti, neboť platí jen pro ústní jednání. Je tedy proti obsahu dražebního protokolu přípustný odvod podle § 292 odstavec druhý c. ř. s., neboť dražba není ústním jednáním a platí pro protokolování o ní zvláštní předpisy §§ 194 a 279 ex. ř. a odstavce 116 instrukce pro výkonné orgány. Podle bodu 8 posléz uvedeného předpisu jest v protokolu o exekuční dražbě movitostí uvésti docílená nejvyšší podání a jména kupitelů. Není předepsáno, bý v něm bylo zaznamenáno, zda kupuje uchazeč pro sebe či pro jinou osobu. Není to ani potřebí, protože musí býti složeno nejvyšší podání do konce dražby, jinak dá výkonný orgán věc znovu do dražby (§ 278 ex. ř.). Mohl proto Alois H. vydražili vylučované předměty pro žalobce a jde jen o to, zda nabyl žalobce k věcem těm vlastnické právo. Pokud jde o dražbu movitých věcí, stane se koupě účinnou příklepem, a tu, jak již uvedeno, vydražil žalobce vylučované předměty Aloisů H-ovi přiklepnuté jeho prostřednictvím, takže ve skutečnosti on koupil věci ty. Aby však bylo nabyto vlastnictví k věcem vydraženým, jest ještě zapotřebí kromě koupě podle druhého odstavce § 278 ex. ř. zaplacení nejvyššího podání a pak odevzdání vydražených věcí vydražiteli, neboli, jak zákon praví, jich převzetí nejvyšším podatelem. Že žalobce nejvyšší podání zaplatil, nebylo popřeno, a, pokud jde o převzetí vydražených věcí žalobcem, nebylo podle přednesu stran v řízení před soudem prvé stolice sporu o tom, že předměty ty byly převzaty na místě, ať již tak učinil žalobce sám nebo ať tak učinil Alois H., který ovšem tak učiniti mohl vzhledem ke zjištěným okolnostem jen v zastoupení žalobce, pokud se týče, že jim výkonným orgánem na místě byly odevzdány, neboť v tomto směru nebyla uplatněna žalovanou žádná námitka, ač žalobce výslovně již v žalobě uvedl, že veškeré vylučované předměty převzal do vlastnictví, a netřeba proto přihlížeti k vývodům dovolání, pokud se zabývají s touto otázkou. Nabyl proto žalobce vlastnictví ke sporným vylučovaným předmětům a bylo proto právem napadeným rozsudkem vyhověno žalobě.