— Čís. 11525 —
Čís. 11525.
Jednatel společnosti s r. o. jest sproštěn závazku podle § 2 (3) zákona o společnostech s r. o. tím, že společnost závazek dodatečně schválila. Takové dodatečné schváleni platí i pro závazky směnečné. V takovém případě má majitel směnky proti jednateli podpůrný nárok podle § 103 směn. zák.
(Rozh. ze dne 1. dubna 1932, Rv I 269/32.)
Proti směnečnému platebnímu příkazu proti Karlu S-ovi, jednateli společnosti s r. o. U., jenž přijal směnku v době, kdy společnost U. ještě nebyla zapsána v obchodními rejstříku, namítl žalovaný, že je neprávem žalován jako akceptant sporné směnky a jako falsus prokurátor ve smyslu Čl. 55 obch. zák., ježto firma U., která jest vlastní akceptantkou sporné směnky, byla sice zapsána do obchodního rejstříku až po podpisu sporné směnky, avšak o tom, zda firma U. je do obchodního rejstříku zapsána, měla se žalující strana, kdyby byla jednala s péčí řádného obchodníka, přesvědčiti hned v době podpisu směnky, že pustila-li se přes to do jednání se žalovaným, nevzchází podle ustanovení druhého odstavce čl. 55 obchodního zákona z jednání toho pro žalovaného Žádný závazek, že firma U. směnku dodatečně schválila a žalující strana ve vyrovnacím řízení také pohledávku ze sporné směnky proti firmě U. uplatňovala a firma U. pohledávku tu také uznala. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Jest přisvědčí ti právnímu názoru odvolacího soudu, že žalovaný jako jednatel společností U. byl zproštěn závazku podle § 2 odst. (2) zákona o společnostech s ručením obmezeným čís. 58/06 tím, že společnost dodatečně schválila závazek ze zažalované směnky, jak soudy nižších stolic mají za zjištěno. Takové dodatečné schválení platí i pro závazky směnečné. Řádným dodatečným zmocněním nastávají pravidelně účinky řádného zastoupení, a to ex tunc, jakoby tu od; počátku bylo řádné zmocnění tak, že zavázán jest jen zmocnitel (neboť již není domnělý), nikoliv nepravý zástupce (neboť již není nepravý). Majitel směnky nemá na výběr, kterou z osob chce míti dlužníkem, zda zastoupeného podle všeobecných předpisů, či zástupce podle všeobecných předpisů, či zástupce podle § 103 sm. zák., neboť,vyplývá již z povahy věci, že závazek nepravého zástupce podle § 103 sm., zák. jest rázu jen podpůrného ve prospěch nabyvatele směnky, jenž nemá právní nárok proti zastoupenému. [Rouček: Právo směnečné V. vyd. str. 110/111; Hermann-Otavský: Právo směnečné II. vyd. str. 52 b)]. Jest úplně nerozhodné, zda společnost U. byla v době ratihabice předlužena, čili nic. Podle tvrzení dovolatelky byla společnost předlužena již v době před jejím zápisem do obchodního rejstříku. Podle úmyslu dovolatelky měl se směnečný závazek týkati jen společnosti, nikoliv žalovaného a, uznala-li společnost dodatečně tento závazek, nezměnilo se tím nic na původní hospodářské , situaci a nelze tvrditi, že společnost nebyla oprávněna uznati směnečný dluh, který z počátku byl podle úmyslu obou stran jen za ni podstoupen. K ratihabici byli po zápisu společnosti do obchodního rejstříku oprávnění její jednatelé, a to bez jakýchkoliv formalit (§ 18 zák. o spol. s r. o.). Nebylo zjištěno, že šlo o jednání na oko a že se ratihabice příčila společenské smlouvě; to dovolatelka nikdy netvrdila. Odvolací soud nevyslovil názor, že dovolatelka schválila ratihabici tím, že přihlásila svou pohledávku k vyrovnacímu řízení společnosti U. Právní účinnost ratihabice nebyla nijak závislá na schválení dovolatelkou. Lze ovšem přisvědčiti dovolatelce, že jí nelze vytýkati, že se nepřesvědčila pří zahájení obchodního spojení, zda firma U. je zapsána v rejstříku čili nic, to však nic nemění na právními názoru odvolacího soudu, že ratihabici pominulo ručení žalovaného.