Čís. 11663.

Podle výkazu nedoplatků pensijního ústavu lze povoliti exekuci nejen pro příspěvek s úrokem, nýbrž i pro výlohy pensijního ústavu, jež jest povinný zavázán nahraditi podle § 96 statutu pojišťovacího ústavu.
Nesprávnost předpisu výloh může povinný uplatňovati jen pořadem správním.
(Rozh. ze dne 13. května 1932, R I 155/32.)
Na základě výkazu nedoplatků všeobecného pensijního ústavu povolil soud prvé stolice exekuci k vydobytí výloh a poštovného. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Podle § 72 odst. (1) zák. ze dne 21. února 1929, čís. 26 sb. z. a n. může býti na základě vykonatelného výkazu nedoplatků vymáháno soudní exekucí jen pojistně s úroky. Avšak o vymáhání pojistného a úroků v souzeném případě nejde, jak jest zřejmo z předloženého výkazu, v němž jest označena vymáhaná pohledávka 46 Kč 80 h jako poštovné a výlohy. Byla tudíž povolena exekuce proti předpisu § 7 ex. ř. bez exekučního titulu, tedy neprávem.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Pro rozhodnutí otázky, zda je výkaz nedoplatků vymáhající věřitelky exekučním titulem i pro její výlohy, nemá význam, zda se výměry pensijního ústavu rovnají rozsudkům a jsou exekučními tituly, protože se exekuční návrh o výměr neopírá. Lze souhlasiti s názorem stěžovatelovým, že exekučnímu soudu nepřísluší přezkum výměru neb výkazu nedoplatků po stránce věcné. Ale zkoumání otázky, zda výkaz nedoplatků je exekučním titulem, netýká se věcné správnosti výkazu, nýbrž čistě formální stránky, a tuto náleží řešiti soudu. Při tom nezáleží na tom, zda nárok ústavu na náhradu výloh jest rázu veřejnoprávního, zda jest zaměstnavatel povinen hraditi takové výlohy podle statutu pojišťovacího ústavu. I když se přisvědčí názoru stěžovatelovu, že tomu tak je, že nelze zahájiti o náhradu výloh soudní spor, zůstává tím nezodpovězeno, zda o exekuci k dobytí oněch výloh má pojišťovací ústav zakročiti na základě svého výměru podle § 125 zákona čís. 26/1929, či na základě výkazu o nedoplatcích podle § 72 onoho zákona.
Aby se, došlo k správnému řešení, jest si ujasniti právní vývoj v otázce exekučního soudního dobývání veřejných daní a dávek. Exekuční řád stanovil v prvém paragrafu jako exekuční tituly správního řízení pod čís. 10: rozhodnutí správních úřadů o soukromoprávních nárocích, pod čís. 12 ná- lezy správních úřadů nebo veřejných orgánů ve věcech veřejného práva vydané, pokud je exekuce před soudy přípustná, pod čís. 13; platební příkazy a výkazy nedoplatků o přímých daních a poplatcích a přirážkách podle předpisů o tom platných vykonatelných, pod čís. 14 pak právoplatná rozhodnutí úřadů a veřejných orgánů v čís. 10 a 12 uvedených, jimiž se ukládají peněžité tresty, pokuty nebo náhrada nákladů řízení. Tento předpis byl doplněn novelou čís. 23/1928 čl. IV čís. 19, že titulem exekučním jsou platební výměry o pojistném nositelů sociálního pojištění, které jsou podle platných předpisů vykonatelné. Podle § 404 odst. (6) zák. o přímých daních může býti povolena exekuce nejen pro samu daň s přirážkami nebo pro poplatek, nýbrž i pro výlohy upomínek a exekuce. Zákonodárci nelze vůbec podkládati úmysl, že by pro vymáhání nákladů upomínek měly býti za účelem zavedení soudní exekuce opatřovány vedle výkazu nedoplatků ještě zvláštní exekuční tituly o tom, že náhrada výloh těch byla poplatníku pravoplatně předepsána, tím méně, že by se měly takové výlohy dobývati pořadem práva. Podobně se to má s výlohami jiných veřejných orgánů, než těch, které vymáhají daně. Zákonem o sociálním pojištění soukromých zaměstnanců čís. 26/1929 byl za exekuční titul prohlášen výkaz nedoplatků pro pojistné z úroky. Zákon nezmiňuje se tu Ovšem výslovně o výlohách, které povinný jest zavázán nahraditi podle § 96 statutu. Ale lze jej vyložiti extensivně i na případ dobývání nedoplatků výloh ústavu nebo jest použiti obdobně § 404 zákona o přímých daních. Úmyslem zákonodárce bylo zajisté, by soudní exekucí bylo lze vymáhati příspěvky i příslušenství t. j. úroky z prodlení, poštovné a jiné výlohy na základě jednotného exekučního titulu. Nelze se domnívati, že se zákonodárce chtěl uchýliti od zásady § 404 zákona o přímých daních, podle něhož se takové výlohy dobývají stejně jako sám hlavní závazek, tedy při příspěvcích k sociálnímu pojištění soukromých zaměstnanců pro případ stáří a invalidity u všeobecného pensijního ústavu na základě výkazu nedoplatků. Nařídil-li zákon ten hově zásadě § 67 odst. (5) a § 66, že povinnost placení příspěvků není závislá na předpisu a že jest je platiti měsíčně předem, by se pojistné vymáhalo na základě výkazu nedoplatků, a nenařídil-li při tom, by se výlohy předpisovaly zvláštním výměrem, nýbrž stanovil jen všeobecně povinnost k jejich náhradě v § 96 statutu, lze z toho souditi, že nechtěl při soudní exekuci rozeznávati, zda jde o pojistné s úrokem či o výlohy. Rekursní soud tedy neprávem má za to, že podle výkazu nedoplatků nelze povoliti soudní exekuci pro výlohy pensijního ústavu, nýbrž jen pro příspěvek s úrokem. Nesprávnost předpisu výloh může povinný uplatňovati jen pořadem správním.

Citace:

Čís. 11663.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 604-605.