Čís. 11576.

Postupitel, jemuž dlužník platil, ač mu byl postup oznámen, není oprávněn domáhati se na dlužníku znovu placení, byla-li pohledávka napotom na něho zpět převedena.
(Rozh. ze dne 15. dubna 1932, Rv I 611/31.)
Žalovaná dluhovala žalobci kupní cenu za dodané zboží. Pohledávku tuto postoupil žalobce dne 8. května 1929 Úvěrnímu ústavu, což bylo žalované oznámeno dopisem z téhož dne. Žalovaná zaplatila dne 8. července 1929 pohledávku do rukou žalobcova zástupce Josefa M-a, jejž žalobce od dubna 1929 ústně i písemně bezvýsledně vyzýval k vrácení plné moci. Na plné moci M-ově nebylo její odvolání vyznačeno aniž byla žalovaná vyrozuměna o odvolání této plné moci. Dne 24. srpna 1929 postoupil Úvěrní ústav žalobci zpět pohledávku proti žalované, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Dne 19. září 1929 zažaloval žalobce pohledávku proti žalované. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby v podstatě proto, že v době placení M. již nebyl ve službách žalobce a že proto nebyl oprávněn přijímati za něho peníze. Odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Poněvadž žalovaná zaplatila Josefu M-ovi, jenž se vykázal neodvolanou inkasní plnou mocí pro žalobce, zůstala smlouva ta po rozumu § 1026 obč. zák. závaznou, ježto žalovaná bez své viny nevěděla o zrušení plné moci, a zmocnitel (žalobce) může se pro svou škodu hojiti jen na zmocněnci Josefu M-ovi, který zrušení zamlčel, a jest nerozhodno, že se placení stalo v době, kdy byla pohledávka postoupena žalobcem Úvěrnímu ústavu, poněvadž dne 24. srpna 1929, před podáním žaloby, došlo ke zpětnému postupu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalobce uplatňuje jen dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Přiznává sice, že žalovaná zaplatila jeho zástupci opatřenému řádnou plnou mocí, ale brojí proti právnímu názoru odvolacího soudu, že jest nerozhodné, že v době tohoto platu byla pohledávka postoupena a žalované byl postup oznámen, ježto před podáním žaloby došlo ke zpětnému postupu. Jde tedy jen o to, zda postupitel, jemuž dlužník platil, ač mu byl postup oznámen, jest oprávněn domáhati se na dlužníku znovu placení, byla-li napotom pohledávka na něho zpět převedena (recedována). Podle § 1396 obč. zák. není ovšem dlužník oprávněn platili postupujícímu věřiteli, jakmile mu byl oznámen příjemce pohledávky (postupník), nýbrž jest povinen platiti postupníkovi a placením postupiteli se nezrušuje jeho závazek s účinkem proti postupníkovi, jenž byl v době placení jeho věřitelem (§ 1424 obč. zák.). Zpětný postup (recese) jest ve skutečnosti dalším postupem, jímž se postupníkovo právo na plnění převádí zpět na původního postupitele, který se tak stává opět věřitelem. V souzeném: případě se domáhá žalobce jako další postupník na žalované, by mu zaplatila pohledávku, kterou již jednou vyplatila pro původního postupitele, jímž byl žalobce sám. Kdyby bylo vyhověno žalobnímu žádání, mělo by to v zápětí, že by žalovaná plnila žalobci dvakráte totéž a že by žalobce byl opětným placením na její úkor nespravedlivě obohacen, k čemuž soud nemůže podati pomocnou ruku. Z toho plyne, že odvolací soud, zamítnuv žalobu, posoudil věc správně po stránce právní. Na tom nic nemění, ze žalovaná neplatila žalobci přímo, nýbrž jeho zmocněnci Josefu M-ovi, nevědouc bez své viny o zrušení jeho plné moci (§ 1026 obč. zák.). Vždyť zmocněnec představuje podle § 1017 obč. zák. proti třetím osobám zmocnitele a plnění zmocněnci jest pokládati za plnění zmocniteli.

Citace:

č. 11576. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 466-467.