— Čís. 11709 —
656
Čís. 11709.
Úředníka na dovolené s čekatelným (§ 74 zákona ze dne 25. ledna 1914, čís. 15 ř. zák.) nelze pokládati za aktivního úředníka.
(Rozh. ze dne 28. května 1932, Rv II 343/32.)
Byt, o nějž tu jde, byl přidělen žalovanému, železničnímu úředníku jako služební byt. Od 1. srpna 1930 byl žalovaný dán na dovolenou s čekatelným podle § 73 služební pragmatiky. Proti soudní výpovědi z bytu podal žalovaný námitky, jež procesní soud prvé stolice zamítl a ponechal výpověď v platnosti. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Ježto není mezi stranami sporu o tom, že vypovídaný byt byl bytem služebním, určeným jen pro zaměstnance zemských drah, a že byl přidělen žalovanému jako vrchnímu stavebnímu komisaři u těchto drah tehdy zaměstnanému a to jen v zájmu služby, který vyžadoval, by žalovaný bydlel v sídle ředitelství, stačí pro rozsouzení této rozepře zkoumati, je-li žalovaný, jak tvrdí, dosud aktivním úředníkem slezských zemských drah. Není-li jím, není třeba se obírati další otázkou, jaké služební postavení nyní vlastně zaujímá, neboť tím by se pro posouzení přípustnosti výpovědi z bytu nic nezískalo. Na základě výnosů zemského presidenta země Moravsko-slezské v Brně ze dne 28. prosince 1929 a ze dne 25. července 1930 bylo již prvým soudem zjištěno, že žalovaný byl od 1. ledna 1930 přidělen službou k zemskému úřadu v Brně a že byl od 1. srpna 1930 dán na dovolenou s čekatelným podle § 73 služební pragmatiky. Přezkoumávati věcnou oprávněnost těchto úředních úkonů správního úřadu řádným soudům nenáleží. Z toho, co bylo z nich zjištěno, plyne nepochybně, že žalovaný v době, kdy mu byla dána soudní výpověď z bytu, nebyl již činným jako úředník slezských zemských drah a neměl tedy nárok na ponechání služebního bytu, neboť byl od 1. ledna 1930 sproštěn své dosavadní služby u slezských zemských drah a byl službou přidělen do Brna k zemskému úřadu, odkud teprve byl později dán na dovolenou s čekatelným. Že úředníka na dovolené s čekatelným nelze pokládat! za úředníka aktivního, plyne z těchto předpisů služební pragmatiky (zákon ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z.). V odstavci 4. § 74 je stanoveno, že mimo odchylná ustanovení, obsažená v předešlých odstavcích, jest úředníky dané na dovolenou s čekatelným klásti na roven úředníkům na dočasném odpočinku. V odstavci 3. § 74 se mluví o »opětném: nastoupení« služby, užívá se tedy stejného výrazu, jako v § 77 odst. (3) při úřednících přeložených na dočasný odpočinek. V § 153, pod nadpisem »Zvláštní předpisy pro úředníky ve výslužbě« jsou vedle úředníků přeložených do výslužby uvedeni též úředníci na dovolené s čekatelným a § 155, který se vztahuje nepochybně i na úředníky dané na dovolenou s čekatelným, mluví výslovně o »vystoupení z aktivní služby«.