—Čís. 11528 —
Čís. 11528.
Ustanovení čl. II. zákona ze dne 26. května 1888, čís. 75 ř. zák., pokud vyslovuje částečnou nezabavitelnost výživného, jež poskytují spolky svým členům, nebylo zrušeno předpisem § 6 zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 2. července 1924, čís. 177 sb. z. a n.
Podpora v nezaměstnanosti se státním příspěvkem jest zabavitelná.
(Rozh. ze dne 2. dubna 1932, R I 612/31.)
Soud prvé stolice povolil k vydobytí peněžité pohledávky exekuci zabavením měsíčních 600 Kč z podpory v nezaměstnanosti s obmezením, že dlužníku musí z celkového důchodu zůstati roční důchod 6000Kč. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Stěžovatel —Čís. 11528 —
347
napadá usnesení prvého soudu z důvodu, že jím byla zabavena dlužníkova podpora v nezaměstnanosti, což jest podle zákona nepřípustné, ana tato podpora má za účel umožniti podporovanému výživu. Navrhuje proto zrušení usnesení a zamítnutí návrhu exekučního a po případě změnu jeho v tom smyslu, že se povoluje exekuce zabavením jedné třetiny podpory. Stížnost jest opodstatněná. Vymáhaná pohledávka jest pohledávkou obyčejnou, soukromoprávní, nikoli pohledávkou výživného a exekuční návrh se domáhá zabavení podpory v nezaměstnaností, které povinná strana požívá a to zabavením 600 Kč měsíčně s tím, že jí má ročně zůstati volných 6000 Kč. Podpora v nezaměstnanosti upravena byla zákony ze dne 10. prosince 1918, čís. 63 sb. z. a n., ze dne 19. července 1921, čís. 267 sb. z. a n. a ze dne 5. června 1930, čís. 74 sb. z. a n., z nichž přicházejí v úvahu tyto dva zákony. V žádném z nich není ovšem vyslovena nezabavitelnost podpor. V § 12 zák. čís. 267/21 vysloveno jen, že podpory podle tohoto zákona nemají právní následky chudinské podpory, což má význam pro obor práva veřejného, na př. pro nabytí domovského práva a pod. Jest proto přihlédnouti k zásadním ustanovením §§ 290 a 291 ex. ř., zda a pokud pohledávka, na niž se vede exekuce, svou podstatou nespadá do skupiny pohledávek, na něž jest exekuce nepřípustná, nebo přípustná jen s jistým obmezením. Zákony čís. 267 a 74/30 byly vydány za mimořádných poměrů hospodářských k ochraně sociálně slabých, kteří bez své viny ztratili možnost vlastní prací obhájiti živobytí své i své rodiny. Pro tyto případy poskytuje stát těm, kdož jsou členy odborové organisace, dočasně státní příspěvek jakožto příplatek k podporám, jehož se jim dostává od odborové organisace, a to nejvýše 18 Kč denně (§ 3 zák. čís. 74/30) po dobu v § 2 cit. zák. vytčenou. Skládá se tedy podpora v nezaměstnanosti podle cit. zákona z podílu, který poskytuje odborová organisace, do níž si povinná Strana platila příspěvky a tedy se jaksi pojišťovala pro případ nezaměstnanosti, a z podílu státem poskytnutého, a obé pospolu jest podporou, jež má za účel umožniti nezaměstnanci další životní existenci jeho a jeho rodiny, by neupadl na obtíž chudinskému zaopatření a nepropadl zkáze. V souzeném případě požívá povinná strana podpory v nezaměstnanosti od 1. ledna 1931 denně 44 Kč (organisace platí 26 Kč a stát 18 Kč) a bude jí poskytována do 30. června 1931. Odporovalo by ustanovením cit. zákonů, by prostředků poskytovaných státem z důvodů sociálních bylo používáno k jiným účelům, než pro které jsou určeny, t. j. k výživě nezaměstnaných, zejména, by se jimi platily soukromé dluhy dlužníkovy. V této úvaze má rekursní soud za to, že takovéto podpory jsou vůbec vyňaty z exekuce podle § 290 čís. 1 ex. ř., a že exekuce na ně jest nepřípustná podle § 39 čís. 2 ex. ř. a nelze ani případ tento podřaditi pod ustanovení § 291 čís. 1 a 2 ex. ř. s výší 1800 Kč ročně, ježto povaha podpory v nezaměstnanosti nezapadá do podmínek v cit. ustanoveních vytčených a nejde tu ani o dlužníka k výdělku neschopného, nýbrž o osobu, jež podle dočasných hospodářských poměrů není s to, by nalezla vhodné zaměstnání, které by jí umožnilo opatřiti nutné a potřebné prostředky k obživě vlastní i rodiny. —Čís. 11528 —
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Jde o exekuci na podporu v nezaměstnanosti, kterou dlužník dostává od Sdružení peněžního úřednictva v Praze, tedy o exekucí na peněžitou pohledávku. Peněžité pohledávky jsou vyjmuty z exekuce jen potud, pokud to zákon předpisuje. Z četných zákonů o podpoře v nezaměstnanosti (čís. 63 z r. 1918, 63 z r. 1919, 195 z r. 1919, 569 z r. 1919, 519 z r. 1920, 322 z r. 1921, 482 z r. 1921, 115 z r. 1922, 263 z r. 1923, 139 z r. 1924) a o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných (čís. 267 z r. 1921, 74 z r. 1930) žádný neustanovuje, že podpora nezaměstnaných nepodléhá exekuci. Na podpory nezaměstnaných nelze použiti předpisu § 290 čís. 1 ex. ř., neboť nejsou ani dary z milosti ani almužnami, ani chudinskou neb podobnou podporou, které osobám v chudinském zaopatření jsou poukázány z nadací, z obecních nebo z jiných veřejných pokladen, neboť sám zákon (§ 12 zákona ze dne 19. července 1921, čís. 267 sb. z. a n.) výslovně ustanovuje, že podpory v nezaměstnanosti nemají právní následky chudinské podpory. Ostatní ustanovení § 290 ex. ř. nepřicházejí pro tuto otázku v úvahu. Předpisu § 291 čís. 2 ex. ř. nelze rovněž použiti, neboť podporu v nezaměstnanosti lze sice považovati za pohledávku výživného, spočívající na zákonném předpisu, ale ostatní předpoklady tohoto místa zákona nejsou splněny. Rovněž nelze použiti ani předpisů zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 2. července 1924, čís. 177 sb. z. a n., neboť nejde o služební plat, o týdenní nebo denní mzdu osob zaměstnaných ve veřejných nebo v soukromých službách, ani o výslužné (provise a pod.), odbytné, zaopatřovací platy vdov, družek i sirotků (chovanců), ani o drahotní přídavky nebo platy určené k tomu, by byl zapraven náklad veřejné služby, jakož i pohřebné, a podobné platy. Nejde ani o sociálně politické důvody, které rekursní soud uvádí pro nezabavitelnost podpory nezaměstnaných. Kdyby jeho právní názor byl správný, pak by služební plat nebo mzda osoby zaměstnané byla chráněna proti exekuci jen, pokud nepřesahuje 6000 Kč, pokud se týče 3000 Kč ročně (zák. čís. 314/1920 a čís. 177/1924), kdežto požitky osoby nezaměstnané, které v souzeném případě činí 44 Kč denně neboli asi 16000 Kč ročně, by byly proti ní chráněny zcela, osoba, která si požitky pracně vydělá, by byla chráněna méně, než ta, která si jich nevydělá, což úmyslem' zákonodárce býti nemohlo. Jest proto uvážiti, zda a který zákon se zmiňuje o takovém výživném, jakým jest podpora v nezaměstnanosti poskytovaná odborovými organisacemi jejich členům, jejíž součástí jest státní příspěvek. O takovém výživném' má ustanovení čl. II. zák. ze dne 26. května 1888, čís. 75 ř. z. zachovaný v platnosti čl. IX. čís. 10 uv. zák. k ex. ř., v němž se praví, že při exekuci na výslužné, provise, výživné a výchovné, jež ústavy, spolky neb společnosti propůjčují svým členům, podléhá exekuci důchod převyšující ročně 1800 Kč, při exekuci pro výživné 900 Kč (zák. ze dne 17. května 1912, čís. 104 ř. z. a nař. ze dne 30. listopadu 1917, čís. 461 ř. zák.). Toto zákonné ustanovení, pokud jde o výživné poskytované spolky jich členům, nebylo zrušeno zákonem ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 2. července 1924, čís. 177 sb. z. a n., ježto zákon ten o takovémto výživném' nic neustanovuje a podle § 6 tohoto zákona pozbývají platnosti jen všechny dosavadní zákony a nařízení, jež odporují ustanovením tohoto zákona, zejména veškeré dosavadní předpisy o tom, že exekuce na některé ze služebních platů uvedených v § 1 nebo na výslužné, odbytné a zaopatřovací platy uvedené v § 2 jest zcela nebo z části vyloučena, a o takové požitky nejde při výživném, o němž mluví čl. II. zákona ze dne 26, května 1888, čís. 75 ř. zák. Z toho jest usouditi, že toto zákonné ustanovení je v tomto směru dosud v platnosti, že podle něho podléhá výživné poskytované spolky jich členům, pokud převyšuje 1800 Kč, pokud se týče 900 Kč a že je proto zabavitelná i podpora v nezaměstnanosti se státním příspěvkem, kterou za takové výživné dlužno pokládati, pokud převyšuje tyto částky.