Čís. 11305.
Odměny podnikatelů poštovních jízd jsou podle § 29 patentu ze dne 5. listopadu 1837, čís. 240 sb. z. s., zcela vyloučeny z exekuce, ať jsou jejich podnikatelé majitely poštovních úřadů s poštovními stanicemi (t. zv. poštmistři) nebo jen majitely poštovních úřadů pojezdních, poštovních stájí.
(Rozh. ze dne 7. ledna 1932, R I 1047/31.)
Soud prvé stolice povolil exekuci zabavením a přikázáním služebních platů, příslušejících dlužníku jako majiteli jízdní pošty. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Povolení exekuce odporuje ustanovení § 29 pat. ze dne 5. listopadu 1837, čís. 240 sb. z. s., kteréž ustanovení podle čl. 8. čís. 7 uv. zák. k exekučnímu řádu zůstalo v platnosti a zní: »Oprávnění, která se vztahují na poštovní službu a na příjmy plynoucí z této služby poštmistrům, nemohou býti ani zákazem stižena ani k nim nemůže býti nabyto zástavního práva.«
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Napadené usnesení rekursního soudu oidpovídá i stavu věci i zákonu a vývody dovolacího rekursu nejsou způsobilé správné důvody tohoto usnesení vyvrátiti ani oslabiti. Nejvyšší soud stejně rozhodl ve svém rozhodnutí čís. 7898 sb. n. s., na něž odkazuje a z jehož důvodů k vývodům stěžovatelovým se připomíná, že podle § 29 patentu ze dne 5. listopadu 1837, čís. 240 sb. z. s. a čl. 9. čís. 7 uv. zák. k ex. ř. jsou odměny podnikatelů poštovních jízd ž exekuce zcela vyloučeny, ať jsou jejich podnikatelé majitely poštovního úřadu s poštovními stanicemi, t. zv. poštmistři, nebo jen majitely poštovních úřadů pojezdnich, poštovních stájí (věstník pošt. a telegr. úřadů z r. 1901 čís. 134), neboť podle cit. § 29 neměla býti stanovena výsada pro určitý druh osob, poštmistrů, nýbrž nedotknutelnost předmětů potřebných k výkonu poštovní služby.