Čís. 11670.

Jde o změnu žaloby podle § 235, prvý odstavec, c. ř. s., tvrdil-li žalobce původně, že mu byly prodány a odevzdány do vlastnictví zabavené předměty k zajištění jeho pohledávky, kdežto napotom tvrdil, že mu byly předměty ty prodány a odevzdány do vlastnictví za hotové.
Pro posouzení, zda se následkem změny žaloby není obávati značného stiženi nebo průtahu jednání, jest rozhodné jediné, zda došlo prováděním nově nabídnutých důkazů ke značnému stiženi nebo k průtahu jednání.
(Rozh. ze dne 14. května 1932, R I 343/32.) V žalobě podle § 37 ex. ř. tvrdil žalobce, že nabyl vlastnictví k zabaveným předmětům tím způsobem, že mu je firma F. prodala k zajištění jeho pohledávky a že je žalobce převzal do svého neobmezeného vlastnictví. Soud prvé stolice připustil doplnění žaloby tvrzením žalobce, že firma F. prodala zabavené předměty straně žalující nikoliv jen k zajištění pohledávky, která začátkem června 1931 již existovala, nýbrž za hotovost, kterou strana žalující jí tehdy odevzdala a kterou firma F. použila ve svém obchodě, to že se stalo začátkem června 1931. Důvody: Nový přednes žalující strany nelze považovati za změnu žaloby, jelikož se týká jen skutkové okolnosti v žalobě udané, aniž se tím mění žalobní důvod. Žaloba se odvolává na vlastnictví žalující strany k některým předmětům zabaveným jako na důvod žaloby podle § 37 ex. ř. Novým přednesem žalující strany tento důvod nebyl změněn, nýbrž bylo pozměněno jenom tvrzení ohledně způsobu nabytí vlastnictví (§ 235 čtvrtý odstavec c. ř. s.). Rekursní soud nepřipustil doplnění žaloby. Důvody: V odstavci II. žaloby jest výslovně tvrzeno, že žalující strana nabyla vlastnictví k zabaveným předmětům, o něž v tomto sporu jde, tím způsobem, že jí firma F. k zajištění její pohledávky prodala veškeré zásoby hotového i nehotového zboží, veškeré obchodní, strojní a kancelářské zařízení a dále zařízení bytu nalézající se ve výrobních, kancelářských a obchodních místnostech firmy F. a že je žalující strana do neobmezeného vlastnictví svého převzala. Z tohoto skutkového přednesu jest zřejmo, že šlo o zajišťovací převod vlastnictví, jak jej má na mysli § 258 ex. ř., jenž poskytuje oprávněnému ochranu jen žalobou na přednostní uspokojení z výtěžku, jelikož nejde o nabytí vlastnictví v pravém slova smyslu. Od tohoto původního žalobního základu, důvodu, se úplně odchyluje nové tvrzení žalující strany, že ony předměty koupila, zaplatila a převzala, že nabyla k nim skutečného vlastnictví, jež lze chránit žalobou vlastnickou pokud se týče v souzeném případě žalobou podle § 37 ex. ř., poněvadž nepřipouští exekuci na tyto předměty, a právě v tomto odchylném skutkovém základě opřeném o jiný právní důvod spatřuje rekursní soud změnu žaloby ve smyslu § 235 prvý odstavec c. ř. s. Za tohoto stavu věci jeví se stížnost odůvodněnou a proto jí bylo výhověno výrokem výše uvedeným, změnu žaloby nepřipouštějícím, když s ní žalovaná strana nesouhlasila (§ 235 druhý odstavec c. ř. s.).
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Původním skutkovým podkladem žaloby bylo tvrzení, že firma F. prodala a odevzdala žalobci do vlastnictví zabavené předměty k zajištění jeho pohledávky, kdežto pozměněným skutkovým podkladem jest tvrzení, že firma F. prodala a odevzdala do vlastnictví předměty ty žalobci za hotové. Rekursní soud správně rozpoznal, že tyto různé skutkové přednesy zakládají různý právní poměr, s různými právními důsledky, a s různým nárokem (srovnej plenární usnesení čís. 5026 sb. n. s.) a že tím byl změněn žalobní důvod. Jde proto o změnu žaloby podle § 235 prvý odstavec c. ř. s. Tím však není otázka přípustnosti změny žaloby podle § 235 třetí odstavec c. ř. s. rozřešena, neboť jest uvážiti, zda se následkem změny žaloby není obávali značného stiženi nebo průtahu jednání. Nelze ovšem předbíhali věcnému rozhodnutí prvého soudu a vycházeli z předpokladu, že byl by prvý soud o původní žalobě rozhodl bez připuštění důkazů a jest proto posoudili věc bez ohledu na to, po formální stránce jen srovnáním, zda při změně žaloby by bylo došlo prováděním nově nabídnutých důkazů ke značnému stiženi neb k průtahu jednání. Na stižení jednání nelze za tohoto stavu soudili. A o průtahu nelze mluvili, poněvadž o skutečnostech, z nichž po změně žaloby zažalovaný nárok se odvozuje, byli vedeni tíž svědci jako o tvrzení původním.

Citace:

Čís. 11670.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 615-617.