— Čís. 11703 —
Čís. 11703.
Při obchodech fixních musí strana smlouvě věrná, chtějíc trvati na plnění, druhé straně to oznámiti bez odkladu po uplynutí lhůty ku plnění. Učiní-li tak a nesplní-li přes to druhá strana smluvní závazek, může sice strana smlouvě věrná i pak uplatniti právo na náhradu škody pro nesplnění neb ustoupiti od smlouvy, avšak musí druhé straně oznámiti, zda bude žádati náhradu škody na místě plnění, či zda od smlouvy odstoupí, a poskytnouti jí přiměřenou dodatečnou lhůtu od tohoto oznámení k napravení toho, co zmeškala.
(Rozh. ze dne 27. května 1932, Rv I 901/31.)
Žaloba kupitele na prodatele o náhradu škody pro nedodání motouzu, byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Žalovaný je podle souhlasného udání stran protokolován, prodej motouzu žalobci by nepochybně na jeho straně obchodem a proto je tuto spornou věc posuzovati podle předpisů obchodního zákoníka (čl. 277). Podle těchto předpisů není žalobní nárok oprávněn, ani, když se předpokládá, že jde o obchod fixní. Při obchodech fixních musí podle čl. 357 obch. zák. strana smlouvě věrná, chtějíc trvati na plnění, druhé to oznámiti bez odkladu po uplynutí lhůty ku plnění. Učiní-li tak s nesplní-li přes to druhá strana smluvní závazek, může strana smlouvě věrná i pak uplatniti právo na náhradu škody pro nesplnění neb ustoupiti od smlouvy, avšak musí zachovali obecné pravidlo čl. 356 obch. zák., musí tedy druhé straně oznámiti, zda bude žádati náhradu škody na místo plnění, či zda od smlouvy odstoupí, a poskytnouti jí přiměřenou dodatečnou lhůtu od tohoto oznámení napravení toho, co zmeškala. Žalobce sice oznámil žalovanému včas, lístkem příl. 2, že trvá na plnění, ale lístkem příl. 3, ze dne 6. července 1927 nedal žalobce přiměřenou dodatečnou lhůtu, nehledíc ani k tomu, že jeho oznámení; »budu nucen, neobdržím-li nejpozději do soboty motouz, Vás za to činiti zodpovědným«, není dostatečně jasné, ježto není z něho zřejmo, je-li tím míněna náhrada škody pro nesplnění, či jen náhrada škody pro opožděné splnění. Nebyl tedy žalobce oprávněn žádati náhradu škody pro nesplnění smlouvy, takže nižší soudy posoudily věc po právní stránce správně.
Citace:
č. 11703. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 670-671.