Čís. 11334.Zákaz postupu pohledávky působí i proti třetím osobám a jeví účinek i proti postupníku, jenž o něm nevěděl. Úchylku od pojišťovací podmínky, že postoupení náhradních nároků z pojistky nemá pro pojišťovnu působnosti, jest oprávněna ujednati jen pojišťovna (centrála) sama, nikoliv její generální zastupitelství. (Rozh. ze dne 9. ledna 1932, Rv I 1637/30.) Tomáš H. pojistil auto proti havarii u žalované pražské pojišťovny. Podle čl. 14 odst. 2 všeobecných pojišťovacích podmínek žalované pojišťovny nemělo postoupení nároků z pojistky pro pojišťovnu působnost. Žalobce opravil poškozené auto Tomáře H-a a telefonoval do filiálky žalované pojišťovny v Brně, zda má auto H-ovi vydati a zda mu pojišťovna opravu zaplatí. Dostal odpověď, že pojišťovna mu opravu zaplatí a že má do pojišťovny poslati účet s prohlášením H-a, že mu tento svou pohledávku proti pojišťovně postupuje. Ježto se pojišťovna zdráhala vyplatiti mu pojištěnou sumu, odvolávajíc se na čl. 14, odst. 2 pojišťovacích podmínek, domáhal se na ní žalobce vyplacení pojistného žalobou, o niž tu jde. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů; Jest sice správné, že postupník nemůže postupem nabýti více práv, než měl postupitel, a, že odvolatelka má podle pojišťovacích podmínek ve čl. 14/2 odst. ustanovení: »Postoupení nebo zabavení náhradních nároků z této pojistky plynoucích nemá pro pojišťovatele působnost«. Toto ustanovení však nebrání tomu, by si osoby na pojistném případě súčastněné jinak věc osobně neujednaly, jakž se v souzeném případě stalo a bylo prvým soudem bezvadně zjištěno. Žalobce se podle tohoto ujednání zachoval, opravené auto se souhlasem brněnské filiálky Tomáši H-ovi vydal, přijal jím podepsané prohlášení, podle něhož měla žalovaná účet proplatiti žalobci, jak před tím bylo s ní telefonicky sjednáno a žádal důsledkem, toho zaplacení od žalované. Přišla tím k místu změna způsobu proplacení škody z havárie na místě čl. 14/2 pojišťovacích podmínek vůlí súčastněných stran (§ 861 obč. zák.) v tom směru, že na místě pojištěnce Tomáše H-a nastoupil žalobce, a že žalovaná svými funkcionáři filiálky brněnské, jak shora dovoženo, dala svůj souhlas a dokonce dala návod, jak věc má býti provedena. Jesť proto po právní stránce žalobcův nárok podle §§ 1394, 1396 obč. zák. plně odůvodněn. Nejvyšší soud žalobu zamítl. Důvody: Dovolání nelze s hlediska dovolacího důvodu čís. 4 § 503 c. ř. s. upříti oprávnění. Podle článku 14. odst. 2. všeobecných pojišťovacích podmínek nemá postoupení náhradních nároků z pojistky pro pojišťovatele působnost. Zákaz postupu pohledávky působí i proti osobám třetím a jeví účinek i proti postupníku, jenž o něm nevěděl. (Viz rozhodnutí čís. 5396 a 6720 sb. n. s.). Nešlo tudíž při telefonickém jednání mezi žalobcem a generálním zastupitelstvím žalované pojišťovny v Brně o otázku, zda byl splněn požadavek, by se žalovaná pojišťovna o postupu dozvěděla, a zda postup byl sdělen pojišťovatelce, centrále v Praze, nýbrž o úchylku od pojišťovací podmínky stanovené v čl. 14 odst. 2, kteroužto úchylku jest oprávněna ujednati jen pojišťovatelka sama, centrála v Praze, nikoliv její generální zastupitelství v Brně. Kromě toho jest podle článku 5. odst. 2. všeobecných pojišťovacích podmínek ku platnosti zvláštního ujednání odchylného od všeobecných podmínek pojišťovacích třeba písemného vyjádření pojišťovatelky. Důsledkem tohoto ustanovení bylo by třeba ke změně pojišťovací podmínky čl. 14 odst. 2. písemného souhlasu centrály a pouhé telefonické jednání s generálním zastupitelstvím v Brně jest v tomto směru bezvýznamné. Že žalovaná pojišťovna, centrála v Praze, dala písemný souhlas k této změně, nebylo tvrzeno, tím méně dokázáno. S tohoto právního hlediska není žalobní nárok po právu.