Čís. 11608.

Poškozený, jenž spoluzavinil škodnou příhodu, nemůže se domáhati náhrady škody na nedospělci (§ 1308 obč. zák.). Pokud jest uložiti nedospělci (§ 1310 obč. zák.) jen částečnou náhradu způsobené škody.
(Rozh. ze dne 28. dubna 1932, Rv I 378/31.)
Nedospělý (v době úrazu) žalovaný srážel klackem kaštany, při čemž zasáhl nedospělého tehdy žalobce do oka a poranil ho. Žalobní nárok na náhradu škody uznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu. Odvolací soud vyhověl odvolání žalovaného potud, že uznal žalobní nárok po právu jen z polovice. Důvody: Prvý soud výpovědí svědka Sch-a i obou nezletilých stran správně zjistil, že žalobce a svědek Sch. přišli na promenádě kaštanové k žalovanému Janu P-ovi, že krátký čas byli v bezprostřední blízkosti P-ově a že se tento právě v tomto okamžiku rozpřáhl, maje v ruce klacek k hodu do kaštanového stromu, a že tedy byli v tom okamžiku všichni tři hoši pohromadě. Bylo proto nebezpečí, že P., hodí-li klackem, může zasáhnouti některého z chlapců stojících v blízkosti. Správně též usoudil prvý soud, že bylo požadavkem nejjednodušší pozornosti, by se P. před hodem ohlédl, než se k hodu klackem rozpřáhl, a, kdyby tak byl učinil, byl by musil poznati, že v blízkosti stojí chlapci a byl by mohl tudíž od nebezpečného hodu upustiti. Až potud jest usuzování prvého soudu správné. V tom, že tak neučinil, dopustil se nedopatření a zavinění podle §§ 1297 a 1295 obč. zák. a jest proto žalobce oprávněn domáhati se na žalovaném Janu P-ovi náhrady škody. Avšak onen výsledek, tělesné zranění žalobce, nebylo způsobeno jen opomenutím žalovaného, nýbrž zúčastnil se na něm dílem i žalobce. Neboť touže svědeckou výpovědí svědka Sch. zjišťuje odvolací soud, že, když se Sch. a žalobce v R. k P-ovi blížili, viděli, že se chystá klackem m dlouhým a 4 cm tlustým sraziti kaštany se stromu a že žalobce, ačkoliv tento počin žalovaného viděl, postavil se za něho do, vzdálenosti 1 m obličejem k zádům žalovaného a musil tudíž viděti počínání žalovaného a též již předem o něm věděl, jak zjišťuje odvolací soud dále z jeho vlastní výpovědi jako strany, že žalobce viděl již před osudným hodem, že P. sráží klackem kaštany se stromu. Přes to vše se postavil žalobce na 1 m za záda žalovaného, ač viděl, že se neobrátí před hodem, a že tedy tato vzdálenost 1 m jest pro žalobce nebezpečná a také skutečně byla. Měl-li žalovaný Jan P., který v den úrazu žalobcova byl jedenáctiletý, míti takový stupeň píle a pozornosti, by seznal, že s jeho jednáním jest spojeno nebezpečí pro hochy v jeho blízkosti, měl i žalobce, jenž v den příhody byl dvanáctiletý, a tedy o jeden rok starší, než žalovaný, za týchž okolností míti tolik píle a pozornosti, by se nestavěl do tak nebezpečné blízkosti za záda klackem házejícího, který, neohlédnuv se, ani nevěděl, že žalobce jest tak těsně za ním, kdežto žalobce tuto nebezpečnou blízkost i nebezpečné počínání si žalovaného přesně před sebou viděl. Byla tudíž činnost, pokud se týče opomenutí žalobcovo při příhodě právě tak veliká jako opomenutí žalovaného, a jest proto i k těmto zjištěným okolnostem vzíti patřičný zřetel a děliti vinu podle § 1304 obč. zák. mezi obě strany stejným dílem.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání ani té ani oné strany.
Důvody:
Především jest si vyjasniti právní podstatu věci. Odvolací soud jest právního názoru, že škodnou příhodu zavinily obě strany rovným dílem, a proto určil, použiv ustanovení § 1304 obč. zák., poměr jejich zavinění polovicí. Podle § 1308 obč. zák. nemůže se však poškozený domáhati náhrady na nedospělci, dal-li sám jakýmkoliv zaviněním podnět ke škodné příhodě. Kdyby byl správný právní názor odvolacího soudu, že i poškozený Rudolf R. spoluzavinil škodnou příhodu, musilo by to důsledně vésti k zamítnutí žaloby proti nedospělému Janu P-ovi. Ustanovení § 1304 obč. zák. o dělené vině, podle něhož odvolací soud případ posuzuje, by tu vzhledem ku předpisu § 1308 obč. zák. nepřicházelo v úvahu. Než odvolací soud nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, že poškozený Rudolf R. spoluzavinil škodnou příhodu. Odvolací soud spatřuje jeho spoluzavinění v tom, že, ačkoliv viděl již před osudným hodem, že P. sráží klackem kaštany se stromu a že se opět k tomu chystá, postavil se za něho v nebezpečné vzdálenosti 1 m obličejem k jeho zádům. Uváží-li se však, že R. byl v době příhody teprve dvanáctiletý, nelze seznati, že nebezpečí bylo pro něho při vynaložení pozornosti a opatrnosti, kterou jest u hocha jeho věku předpokládati, předvídatelné, an nestál těsně za zády žalovaného, nýbrž ve vzdálenosti 1 m. Jest proto vyloučiti spoluzavinění poškozeného na škodné příhodě. Přes to však odvolací soud nepochybil, uznav, že žalobní nárok jest důvodem po právu jen polovicí. Věc jest posouditi podle § 1310 obč. zák. Podle tohoto zákonného ustanovení nemusí soudce uložiti nedospělci v případech v tomto paragrafu uvedených celou náhradu škody, nýbrž může, uváže všechny okolnosti, uznati jen na její část. Náhradní nárok proti nedospělému škůdci jest podpůrný, jsa vázán podmínkou, že poškozený nemůže podržeti náhradu na osobách dozorčích podle § 1309 obč. zák. Ježto v souzeném případě bylo právoplatně uznáno, že žalobní nárok na náhradu škody proti spolužalovaným rodičům nezletilého Jana P-a není po právu, jest tím ona předurčující otázka již vyřešena. Zavinění žalovaného spatřuje odvolací soud právem v tom, že se před hodem klackem neohlédl, nestojí-li někdo v jeho blízkosti. Takovou pozornost a dbalost lze požadovati i na hochu ve věku žalovaného (11 roků). Uváží-li se však, že žalovaný nezpůsobil R-ovi poraněni úmyslně a že jeho neopatrnost nelze označiti ani za hrubou (§ 1324 obč. zák.), neboť nebylo prokázáno, že věděl, že R. stojí za jeho zády, bylo na místě a spravedlivé, by byla žalovanému uložena náhrada jen částečná. Jako přiměřenou a slušnou (§ 1310 obč. zák.) uznává dovolací soud polovinu, jak uznal i odvolací soud, ovšem z jiných důvodů, jež jak dovoděno, dovolací soud nesdílí.

Citace:

č. 11608. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 508-510.