— Čís. 11719 —
670
Čís. 11719.
V nesporném řízení není předepsána forma pro smír před soudem.
Je přípustné, by kancelářský úředník, před nímž manželé prohlásili ústně k zápisu, že se dohodli na dobrovolném rozvodu manželství od stolu a lože, sepsal i smír o dohodě co do rozdělení společného majetku a co do určení výživného pro manželku. Povolil-li okresní soud napotom rozvod manželství od stolu a lože, uznal, že ve smyslu § 8 dvorského dekretu ze dne 23. srpna 1819, čís. 1595 sb. z. s. a § 7 nařízení ministerstva spravedlnosti ze dne 9. prosince 1897, čís. 283 ř. zák. a §§ 103 a 105 obč. zák. došlo i k soudnímu smíru mezi manžely o rozdělení majetku a o určení výživného pro manželku.
Neměla-li ona dohoda podle úmyslu stran býti jen oznámením manželů, jak se mimosoudně o majetkových poměrech dohodli, nýbrž měl-li jí býti založen manželův závazek k placení ujednaného výživného, jde o soudní smír vykonatelný podle § 1 čís. 5 ex. ř.
(Rozh. ze dne 3. června 1932, R I 398/32.)
V řízení o dobrovolný rozvod manželů J-ových byl sepsán před kancelářským úředníkem smír, jímž se manžel Tomáš J. zavázal platiti své manželce Cecilii J-ové výživné měsíčních 130 Kč. Na základě tohoto smíru navrhla Cecilie J-ová proti Tomáši J-ovi povoleni exekuce k vydobytí 130 Kč. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Rekursní soud shledal stížnost odůvodněnou proto, že tu není exekučního titulu. Podle § 1 čís. 5 ex. ř. jsou exekučním titulem smíry, které o nárocích soukromoprávních byly učiněny před soudy civilními. Jde prý o smír v nesporném řízení o dobrovolném soudním rozvodu. Avšak podle protokolu ze dne 17. ledna 1928 č. j. Nc I 202/28-1 nebyl před soudem a za jeho spolupůsobení smír uzavřen, nýbrž protokol ten, sepsaný jen soudní kanceláří a soudcem nepodepsaný obsahuje jen žádost, aby manželům J-ovým byl povolen rozvod. Při lom manželé J-ovi současně jen ve smyslu § 105 obč. zák. potvrdili v žádosti, že jsou navzájem srozuměni o rozvodu i o podmínkách co do výživy, výslovně uvádějíce: »Ohledně našich soukromoprávných poměrů jsme se vyrovnali následovně: « a uvádějí: »Tomáš J. zavazuje se své manželce Cecilii J-ové platiti alimenty, a to měsíčně předem počínaje od 15. ledna 1928 v sumě 130'Kč splatné vždy prvního každého měsíce pod následky exekuce.« To, jakým způsobem se manželé J-ovi o výživě vyrovnalí, nemuselo býti v protokolu, poněvadž stačí jejich potvrzení, že se vůbec dohodli o podmínkách výživy, a jest to pokládati jen za nadbytečný doplněk jejich oznámení o dohodě mezi nimi, nikoliv za akt konstitutivní, za soudní smír, jímž se teprve nárok tvoří. Oznámili jen, jak si to mezi sebou ujednali. Není tu tedy exekučního titulu ve smyslu § 1 čís. 5 ex. ř. a exekuce neměla býti povolena.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Co se týká otázky, zda se ujednání ze dne 17. ledna 1928 č. j. Nc I 202/28-1 stalo před soudem, je uvážiti, že jde o nesporné řízení, jež nepředpisuje formu pro smír před soudem, jakž žádá ustanovení § 204 c. ř. s. pro řízení sporné. Nevylučuje-li zákon, by se stalo prohlášení manželů, že se shodli na dobrovolném rozvodu od stolu a lože, ústně k zápisu před kancelářským úředníkem, jest přípustné, by tento úředník sepsal i smír o dohodě co do rozdělení společného majetku a co do určení výživného pro manželku. Tím, že okresní soud v P. povolil usnesením ze 6. února 1928 Nc I 202/28-5 rozvod manželství od stolu a lože, uznal, že jsou splněny veškeré zákonné podmínky dobrovolného rozvodu manželství a že tudíž ve smyslu § 8 dvoř. dekretu ze dne 23. srpna 1819 čís. 1596 sb. z. s., § 7 nař. minist. spravedl. ze dne 9. prosince 1897 čís. 283 ř. zák. a §§ 103a 105 obč. zák. došlo i k soudní dohodě, t. j. k soudnímu smíru mezi manžely o rozdělení majetku a o určení výživného pro manželku. Nelze ani vykládali ono ujednání tak, že jest jen oznámením manželů, jak se mimosoudně o majetkových poměrech dohodli a nikoliv před soudem manželem převzatým závazkem k placení ujednaného výživného. Neboť ze slov »a Tomáš J. se zavazuje « a z ujednání doby splatnosti pod následky exekuce jest zřejmo, že strany měly úmysl vytvořiti soudní smír jako exekuční titul ve smyslu § 1 čís. 5 ex. ř. Jsou proto splněny všechny podmínky § 1 čís. 5 ex. ř., jak již bylo vysloveno v rozhodnutí bývalého nejvyššího soudu ve Vídni čís. 2597 dle Gl. U.