Čís. 11775.

Není v rozporu se zákonem (§ 46 (2) zák. čís. 100/1931) souhlasný názor nižších soudů, že podíl člena společenstva (podle zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák.), není-li ztrát, musí býti vyplacen členu nezkráceně, a že nelze z podílu odpočítávati manipulační poplatek za výkony spojené s vyúčtováním a s výmazem člena.
(Rozh. ze dne 23. června 1932, R I 472/32.)
Rejstříkový soud nevyhověl žádosti družstva o zápis změny § 3 stanov doplněných ustanovením, že představenstvo je oprávněno učiniti usnesení, že se vystouplým neb vyloučeným členům zaúčtuje při vyplácení podílu manipulační poplatek za výkony spojené s vyúčtováním a s výmazem člena až do výše 10 Kč, poněvadž ustanovení to by odporovalo paragrafem 3. stanov a paragrafy 77 až 79 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. zaručenému právu člena bez jakýchkoliv poplatků po řádné výpovědi z družstva vystoupiti, a v tom případě i v případě právoplatného vyloučení člena z družstva požadovati vrácení nezkráceného podílu a jinak z poměru společenstevního mu příslušejícího pohledávání. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Ke správným stavu věci i zákonu vyhovujícím důvodům napadeného usnesení dodává se jen ještě toto: Člen družstva může vrácení podílu po uplynutí lhůty § 78 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. žádati, ovšem tak, jak byl podíl len platil, arciť, pokud nebyl podíl zmenšen neb úplně ztráven ztrátamí. Podíl musí býti vyplacen členu nezkráceně a nemůže se tedy s podílu odpočítávati manipulační poplatek za výkony spojené s vyúčtováním a s výmazem člena, neboť to by znamenalo stiženi ručební povinnosti členovy. Není proto usnesená změna § 3 stanov, že se vystouplým neb vyloučeným členům zaúčtuje při vyplácení podílu manipulační poplatek za výkony spojené s vyúčtováním a s výmazem člena až do výše 10 Kč přípustná a právem proto odepřel rejstříkový soud zápis této změny do společenstevního rejstříku (§ 11 cit. zák.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Jde o souhlasná usnesení soudů nižších stolic, jež lze napadati jen za předpokladu § 46 odst. (2) zákona o základních ustanoveních soudního řízení nesporného čís. 100/31. Nejvyšší soud, přezkoumav spisy, neshledal, že jsou tu tyto předpoklady, obzvláště nezákonnost, jak stěžovatel vytýká. Zákon počítá ovšem s tím, že podíl může býti členům zkráceně vyplacen při ztrátách, nikoliv však i v případě, kdyby ztrát nebylo, a proto se napadené usnesení nijak nepříčí zákonu. Pro nedostatek předpokladů § 46 odst. (2) uvedeného zákona nebylo lze vyhověti dovolacímu rekursu.

Citace:

č. 11775. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 803-804.