— Čís. 117401—
707
Čís. 11740.
Nejde o rozepři zahájenou, žalováno-li původně z důvodu zákonného ručení podle § 1409 obč. zák. a napotom odpůrci žalobou podle § 12 odp. řádu z roku 1914.
(Rozh. ze dne 10. června 1932, R I 434/32.)
Ve sporu Ck VI 220/29 domáhal se žalobce na žalované zaplacení pohledávky 34.354 Kč 60 h proti Josefu J-ovi, poněvadž žalovaná strana převzala majetek Josefa J-a, takže žalovaná strana odpovídá za dluh J-ův podle § 1409 obč, zák. Ve sporu Ck VIII 123/31, o nějž tu jde, uplatňoval týž žalobce, jemuž podle jeho tvrzení příslušela proti Josefu J-ovi vykonatelná, ale nedobytná pohledávka 34354 Kč 60 h, proti téže žalované odpůrčí nárok, poněvadž žalovaná koupila od J-a velkostatek K., ač jí bylo pokud se týče muselo býti známo, že J. prodává velkostatek v úmyslu zkrátiti své věřitele. Proti žalobě Ck VIII 123/31 vznesla žalovaná námitku zahájené rozepře, již soud prvé stolice vyhověl a žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku zahájené rozepře. Důvody: Oba spory vedou se sice mezi týmiž stranami, ale nárok v každém sporu je jiný, nejde o nárok totožný, spočívající na témž právním důvodu, neboť u každého vyžadují se jiné podmínky pro jeho oprávněnost. Totožnost nároku musí se posuzovati také podle právního základu a jen tehdy lze mluviti o totožnosti, když nejen strany a rozsah nároku, nýbrž i právní důvod jsou stejné. (Srovnej Hora: Československé civilní právo procesní, díl II., strana 170—171). Již z toho důvodu nelze mluviti o tom, že rozepře nynější Ck VIII 123/31 je již zahájena pod Ck VI 220/29. Je zajisté možné, že mohou býti dány podmínky, by nárok žalobcův byl přiznán podle § 1409 obč. zák., že však není odůvodněn podle odpůrčího zákona, anebo naopak, což také mluví pro to, že nejde o nároky totožné. Nelze ani přisvědčili bezvýhradně názoru prvního soudu, že spor Ck VI 220/29 jest pro posouzení otázky účinnosti a platnosti trhové smlouvy ze dne 26. dubna 1929 předurčující a že z té příčiny lze odůvodnit! námitku zahájené rozepře. Jak již bylo podotčeno, i kdyby se zjistila ve sporu Ck VI 220/29 neplatnost nebo platnost trhové smlouvy, musí v nynějším sporu býti zkoumány podmínky nároku podle odpůrčího zákona samostatně, ježto otázka platnosti smlouvy v dřívějším sporu řešená právě pro svůj předurčující význam by nebyla vyřešena právoplatně i pro nový spor. Jistě však, ani kdyby názor prvního soudu byl správný, nebylo by lze říci, že jde v obou sporech o totožný nárok, jak bylo již vyloženo.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Námitka zahájené rozepře předpokládá kromě totožnosti stran i totožnost sporu, t. j. souhlasnost právního důvodu a právního nároku v obou sporech (sb. n. s. čís. 7243). Že této souhlasnosti tu není, dolíčil správně rekursní soud. Žalováno-li z důvodu zákonného ručení podle § 1409 obč. zák. a dodatečně odpůrčí žalobou podle § 12 odp. ř. zavedeného cis. nař. ze dne 10. prosince 1914, čís. 337 ř. zák. zde v úvahu přicházejícího, jde o žaloby mající zcela různý skutkový a právní základ, a nezáleží proto na tom, že žalobce ve sporu Ck VI 220/29 předpokládá platnost smlouvy, které v tomto sporu odporuje. Nesejde však ani na tom, že v obou případech jest snad stejný hospodářský výsledek, jehož docíliti žalobce se snaží. Že předurčující ráz sporu nebrání současnému jeho provedení se sporem závislým na jeho rozhodnutí, plyne zřejmě z ustanovení § 190' prvý odstavec c. ř. s.