Čís. 11365.
Advokátu nelze přiznat! proti klientu nárok na náhradu za zvláštní úkony vyvolané tím, že advokát, odjíždeje na dovolenou, předal spor jinému advokátu.
Vypověděl-li klient advokátu plnou moc a žádal o vydání spisů, byl advokát, jenž neměl ještě útraty zaplaceny, oprávněn, poříditi si opisy listin a spisů na klientovy útraty, žádal-li klient opisy částí spisů, bylo na advokátu, by žádané opisy pořídil, začež mu příslušela náhrada včetně poštovného. Na další zástupci útraty nemá advokát proti klientu po výpovědi plné moci nárok.
(Rozh. ze dne 4. února 1932, Rv I 1979/30.)
Žalobce, advokát, domáhal se na žalovaném svém klientovi zaplacení palmare za zastupování žalovaného v jeho sporu s erárem. Přicházejí tu v úvahu jen položky týkající se substituce žalobce Dr. N-em a položky týkající se úkonů souvisejících s vydáním spisů (jich opisů), žalovanému a se seznamenáním jich po výpovědi plné moci. Oba nižší soudy v řečených směrech žalobu zamítly, odvolací soud uvedl ohledně položek týkajících se substituce v důvodech: Z ustanovení § 14 adv. řádu opakem plyne, že strana je povinna zaplatiti odměnu jen advokátu, jehož si zřídila. Přiměřenost advokátovy odměny v poměru k vlastní straně jest posuzovati podle zásad o smlouvě zmocňovací (§ 1014 obč. zák.) a o smlouvě námezdní (§ 1152 obč. zák.). Právem se tudíž prvý soud v souzeném případě dovolal ustanovení § 1153 obč. zák. a nepřiznal žalobci náhradu za zvláštní úkony vyvolané tím, že žalobce odjížděje na dovolenou, předal spor žalovaného substitutovi Dr. N-ovi. Soud odvolací s odůvodněním prvého soudu plně souhlasí a odvolatele na ně poukazuje. Soud prvé stolice uvedl v tomto směru v důvodech: Soud je názoru, že žalobce, jenž nikoliv z nutnosti, nýbrž proto, že jde na dovolenou, tedy ryze z příčiny v něm samotném tkvící, předává věc, které se sám podjal, jinému advokátovi, musí sám nésti náklady s tím spojené (§ 1153 obč. zák.). Žalobce byl povinen konati služby sám. Srovnej obdobu § 41 třetí odstavec poslední věta c. ř. s. a § 14 adv. tarifu. Proto soud nepříznivá žalobci zvláštní odměnu za tuto práci.
Nejvyšší soud vyhověl žalobcovu dovolání potud, že mu přisoudil dalších 125 Kč 78 h; jinak napadený rozsudek potvrdil. V otázkách, o něž tu jde, uvedl v
důvodech:
Pokud jde o položku týkající se substituce, totiž o rozmluvu a dopisy mezi žalobcem jako substituentem a Dr. N-em jako substitutem — dovodily nižší soudy v podstatě správně, že žalobci nárok na přiznání odměny u zmíněných položek nepřísluší. Dodává se, že s hlediska žalovaného úkony u řečených položek účtované nebyly nutné, pokud se týče účelné, a proto nepřiřkly nižší soudy odměnu u položek těch i z toho důvodu právem. Zbývají položky týkající se úkonů, souvisejících s vydáním spisů (jich opisů) a s jich seznamenáním po výpovědi plné moci. V rozhodnutí bývalého nejvyššího soudu ve Vídni Gl. U. n. ř. 1634. bylo blíže dovoděno, že advokátu po výpovědi plné moci, pokud se týče po skončení zástupčího poměru nepřísluší, jde-li o vydání listin, spisů a opisů, zvláštní zástupčí útraty proti klientu. Podle § 12 adv. ř. má advokát, nebyl-li mu jeho účet ještě zaplacen, právo, zříditi si na útraty klienta a si ponechali opisy z listin a spisů, jež má klientovi vydati. Co se týče vlastních spisových námětů, klientem mu zaslaných dopisů a jiných příručních spisů, není advokát podle onoho ustanovení povinen je vydati, nýbrž jest jen povinen dáti z nich klientu opisy, na jeho (klientovy) útraty pořízené. Podle toho, když žalovaný dne 2. srpna 1928 vypověděl žalobci plnou moc a žádal o vydání spisů, byl žalobce, ježto útraty neměl zaplaceny, oprávněn poříditi si opisy listin a spisů na útraty žalovaného. Protože žalovaný žádal opisy žaloby, žalobní odpovědi a svého nástinu ku přípravnému spisu, bylo na žalobci, by pro žalovaného pořídil tyto žádané opisy, začež mu náležela náhrada. Protože opisy žalobce neměl hned po ruce a žalovaný žádal jich zaslání, měl žalobce také nárok na náhradu za poštovné. Z toho, co uvedeno plyne, že právem nebylo honorováno sepsání dopisu ze dne 7. srpna 1928 zaslaného žalovanému po výpovědi plné moci a že právem nebyly přiznány útraty účtované za příjem a přečtení telegramu, neboť, jak řečeno, zástupčí útraty žalobci již nenáležely. Z téhož důvodu nebyl právem uznán žalobcův nárok na odměnu za srovnání materiálu, listin a korespondence, ani nárok na odměnu za sestavení dopisu a za sestavení konsignace a protikonsignace. Naproti tomu však mu příslušela náhrada za opisy, a to kromě přiznané náhrady za opis žaloby i náhrada za opis žalobní odpovědi v částce 47 Kč 50 h a opis nástinu ku přípravnému spisu v částce 62 Kč 50 h a mimo to patřilo žalobci i porto za zaslání spisů a opisů 9 Kč 30 h. Nižší soudy měly, an žalovaný opis palmárního účtu žádal a opis mu byl zaslán, přiznati žalobci také příslušné porto, t. j. 3 Kč 90 h. Činí tedy, oč při jednotlivých položkách bylo žalobci více proti nižším soudům přiznati 123 Kč h s 2% daní z obratu a 1/10% z přijatých peněz, celkem 125 Kč 78 h.