Čís. 11662.

Za placení dluhu lze pokládati odebrání hotovosti výkonným orgánem při výkonu mobilární exekuce a její odevzdání vymáhajícímu věřiteli podle § 261 ex. ř. jen, je-li nárok exekučně vymáhán právem. Není-li tomu tak, má dlužník nárok na vrácení podle § 1435 obč. zák., jejž lze uplatňovali započtením.
(Rozh. ze dne 12. května 1932, Rv II 253/31.)
Na základě rozsudku vrchního zemského soudu v Drážďanech byla povolena žalobkyni proti žalované exekuce, při jejímž výkonu byla žalované odňata hotovost 32000 Kč a vyplacena právnímu zástupci žalobkyně. K odporu žalované byla exekuce zrušena a vysloveno, že rozsudek vrchního zemského soudu v Drážďanech není v tuzemsku vykonatelný. Žalovaná se domáhala pak žalobou na žalobkyni vrácení oněch 32000 Kč a spor ten vysoudila. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně na žalované zaplacení kupní ceny 44720 Kč z téže kupní smlouvy, pro niž byla vedena ona exekuce. Žalovaná namítla proti žalobnímu nároku započtením oněch 32000 Kč. Zažalovaná pohledávka byla uznána soudy všech tří stolic po právu, po právu však byla uznána i vzájemná pohledávka žalované 32000 Kč s přísl. a žalovaná byla uznána povinnou zaplatiti žalobkyni jen zbytek.
Nejvyšší soud uvedl k dovolání žalované v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Není vadou odvolacího řízení, že se odvolací soud nezmiňuje o odvolací výtce, že ve vydání 32000 Kč výkonným orgánem právnímu zástupci žalobkyně jest spatřovati placení. Šlo by nejvýše o vadu rozsudku. Ale výtka není vůbec opodstatněna. Za placení dluhu lze pokládati odebrání hotovosti výkonným orgánem při výkonu mobilární exekuce a její odevzdání vymáhajícímu věřiteli podle § 261 ex. ř. jen tehdy, když nárok je vymáhán exekučně právem. Není-li tomu tak, nejde o placení dluhu (vykonatelného a platného závazku), protože k odebrání peněz a k odevzdání jich věřiteli scházel podklad a následkem toho měl povinný nárok na vrácení podle § 1435 obč. zák. Proto měl také povinný právo namítati odňatý peníz na žalobní pohledávku k započtení. Dovolatelka sama si odporuje, když chce pokládati odevzdání 32000 Kč věřiteli za placem, ale žalovala přes to o jich vrácení proto, že se odebrání (placení) stalo bez zákonného podkladu a důvodů a bylo tedy plnění bezdůvodným. Její vývody, že žaloba o zaplacení 32000 Kč měla, býti zamítnuta a nevyhověno námitce započtení, jsou vratké. Nižší soudy vyhověly námitce započtení právem a právem nebylo vyhověno odvolání v tom směru, že žaloba měla býti zamítnuta z důvodu zaplacení částky 32000 Kč.

Citace:

Čís. 11662.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 603-604.