— Čís. 11721 —
Čís. 11721.
Jest nerozhodné ve smyslu čl. 272 čís. 4 obch. zák., zda se sprostředkování obchodů děje pro jedinou firmu, či pro několik firem.
(Rozh. ze dne 3. června 1932, R I 408/32.)
Rejstříkový soud vyzval Hanuše F-a ku protokolaci, ježto provozuje sprostředkovatelskou činnost obchodní podle čl. 272 čís. 4 obch. zák. po žívnostensku a ryzí výtěžek z tohoto podniku dosáhl za rok 1930 výši přes 50000 Kč. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Dvě jsou podmínky protokolační povinnosti kupcovy, jeho kupecká vlastnost a placení daně výdělkové ve smyslu § 7 úv. zák. k obch. zák. v doslovu zákona ze dne 13. října 1928, čís. 183 sb. z. a n. Obě tyto podmínky jsou u rekurenta splněny. Konaným šetřením jest zjištěno, že rekurent po živnostensku sprostředkuje prodeje výrobků firmy E., kteroužto firmu výhradně zastupuje, prodává jen krytinu této značky, nikoliv jménem vlastním, nýbrž jménem firmy E., nekupuje také od této firmy zboží na pevný účet, obchody se uzavírají přímo se zákazníkem, výhradně jménem firmy E., jež přímo zákazníkům fakturuje a zboží jim přímo z H. dodává. Jest tudíž rekurent obchodníkem ve smyslu čl. 4 a 272 čís. 4 obch. zák., ježto samostatně provozuje po živnostensku sprostředkovatelské obchody, při čemž okolnost, zda se sprostředkování obchodů děje pro jednu firmu či pro více firem, jest nerozhodná, neboť stačí, i když někdo vzal na sebe sprostředkování obchodů jen pro určitou firmu. Zjištěno jest, že ryzí výtěžek z podniku rekurentova dosáhl za rok 1930 výše přes 50000' Kč, čímž dán jest základ pro protokolační povinnost rekurentovu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu, jenž napadá potvrzující usnesení rekursniho soudu pro nezákonnost, nelze přiznati oprávnění. Nezákonnost spatřuje dovolatel v tom, že ho soudy nižších stolic považují za obchodního jed¬ natele podle čl. 272 čís. 4 obch. zák., ač bylo zjištěno, že zprostředkuje obchody jen pro jedinou firmu, kdežto řečené zákonné ustanovení má prý na mysli případ, že se zprostředkování obchodů děje pro několik firem, jakž prý to vyplývá z jeho doslovu. Avšak stěžovatel jest na omylu a jest přisvědčiti právnímu názoru rekursniho soudu, že jest nerozhodné ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, zda se zprostředkování obchodu děje pro jedinou firmu či pro několik firem. Obchodní zákoník mluví ovšem na uvedeném místě (čl. 272 čís. 4) o zprostředkování nebo uzavírání obchodů pro »jiné osoby« v množném čísle, má tu však zřejmě na mysli jen pravidelný případ. Rozhodnutí sb. n. s. čís. 3948, jehož se stěžovatel dovolává, tu nedopadá, neboť jím nebyla otázka, o kterou tu jde, vůbec řešena.