— Čís. 11551 —591Čís. 11551.Měl-li pekař podle smlouvy dodávati zákazníkovi chléb a vydati mu přiměřenou část otrub, zákazník pak měl dodávati pekaři žito předem a platiti mu mzdu za mletí žita a za pečení chleba, šlo o smlouvu o dílo. Přestal-li zákazník dodávati pekaři žito, nebyl pekař povinen, dodávati zákazníku chléb. Dodával-li chléb přes to, učinil zákazníkovi mlčky nabídku na pokračování v původní smlouvě za dosavadních podmínek, kteroužto nabídku přijat zákazník tím, že přijal chléb a dodal část příslušného množství žita. Zákazník byl pak povinen dodati zbývající část žita a zaplatiti mzdu za mleti a za pečení, kdežto pekař byl povinen vydati zákazníkovi příslušnou část otrub. Nedodal-li zákazník přes to, měl pekař jen možnost domáhati se dodáni příslušné části žita a mzdy za mletí a za pečení.Smluvník, jenž již smlouvu (o dílo) splnil, nemůže od ní odstoupiti.(Rozh. ze dne 9. dubna. 1932, Rv I 2254/30.) — Čís. 11551 —Podle smlouvy měla žalovaná dodávali žalobci, pekaři, žito, za což jí měl žalobce dodávali chléb a část otrub za ujednanou mzdu za mletí žita a za pečení chleba. Žalovaná nedodávala žalobci žito, ač byla žalobcem upomínána, žalobce jí však přes to dodával chléb. Žalobou, o niž jde, domáhal se žalobce na žalované úplaty za dodaný chléb. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Prvý soudce vzal za prokázáno, že mezi stranami bylo ujednáno, že žalovaná strana měla dodati žito, a to předem, a že žalobce měl jí za to dodávati chléb a že žalovaná byla častěji upomínána o dodání žita. Mezi stranami byla tudíž uzavřena smlouva, podle níž žalovaná měla dodati žito a žalobce za to jí chléb. Zjištěno jest dále, že žalobce dále chléb dodával, ač žalovaná byla s dodávkou obilí pozadu. Žalobce dal žalovanou upomínati jen o dodání obilí, nepohrozil jí však, že odstoupí od smlouvy a neprohlásil, že to učiní. Dodával-li dále chléb, stalo se to na základě uzavřené a neodvolané smlouvy a není žalobce oprávněn, tuto dodávku posuzovati tak, jako kdyby žalované chléb proti hotovému zaplacení prodával a tato by mu kupní cenu dluhovala. Není proto také oprávněn, obilí, ovšem dodatečně obdržené, zúčtovati za denní cenu, tudíž tak, jako kdyby byl obilí kupoval. Žalobce, čině to, odstupuje od smlouvy, což, ana smlouva nebyla uzavřena na určitou, dobu, nemohl činiti bez výslovného prohlášení. Naopak musela žalovaná míti za to, že jí žalobce dodává chléb na základě smlouvy. Přijal-li žalobce obilí dodatečně dodané, dal tím na jevo, že je přijímá jako splnění povinnosti žalované ze smlouvy. Neboť Žádná strana netvrdila, že obilí dodatečně žalovanou dodané bylo žalobcem koupeno. Na tomto právním posouzení nemůže nic měniti okolnost, že svědci udávají, že jest při mlynářském provozu zvykem, že se dává obilí před dodáním chleba, a že, kdyby dodávka obilí přestála, dodávání chleba se provádí ještě jen jeden nebo dva měsíce. Neboť skutečně dodával žalobce chléb ještě delší dobu a nemůže býti zrušena smlouva jednostranným zvykem, který žalované ani nebyl oznámen. Chtěl-li tudíž žalobce od smlouvy odstoupiti, měl to podle § 918 obč. zák. žalované prohlásiti, což se však nestalo. Z řečeného vyplývá, že žalobce není oprávněn dodané mu obilí zúčtovati za denní cenu a zbytek v penězích zažalovati. Žalobce jest ve smyslu smlouvy se žalovanou jen oprávněn, je-li žalovaná s dodávkou obilí pozadu, od ní požadovati dodané obilí, t. j. žalovati o splnění smlouvy.Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.Důvody:Odvolací soud posoudil po právní stránce (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) věc správně. Zjištěno, je, že dle smlouvy měla žalovaná dodávati žalobci žito předem, žalobce jí měl za to dodávati chléb a doznáno je, že žalobce měl žalované, vydati přiměřenou část otrub a žalovaná mu měla platiti mzdu za mletí žita a za pečení chleba. Dodá-li látku objednatel, jest pokládati v pochybnostech podle § 1166 obč. zák. smlouvu za smlouvu o dílo. Jde proto v souzeném případě o smlouvu o dílo (§ 1151. odstavec první, druhá věta obč. zák.). Ze smlouvy však neplyne, že žalovaná byla povinna dodati žalobci v určité době určité množství žita, nýbrž ponecháno jí zásadně na vůli dodati kdykoliv libovolné množství žita, čímž vznikl závazek žalobcův vydati jí příslušné množství chleba a poměrnou část otrub proti zaplacení mzdy za mletí a za pečení. Přestala-li žalovaná dodávati žalobci žito, nebyl žalobce povinen dodávali jí chléb. Dodával-li ho přes to, učinil jí mlčky (§ 863 obč. zák.) nabídku (§§ 861, 862 obč. zák.) na pokračování v původní smlouvě za dosavadních podmínek. Přijala-li žalovaná chléb a dodala-li část příslušného množství žita, přijala jeho nabídku a je povinna plniti jen to, co původně bylo ujednáno, totiž dodati i zbývající část žita a zaplatiti mzdu za mletí a za pečení, kdežto žalobce je povinen vydati jí příslušnou část otrub. Že i žalobce svou nabídku tak pojímal, patrno z toho, že upomínal žalovanou o dodání zbývající části žita. Nedodala-li žalovaná přes to, měl žalobce jen možnost domáhati se dodání příslušné části žita a mzdy za mletí a za pečení. Odstoupiti od smlouvy podle §§ 918 a 920 obč. zák. vůbec nemohl, poněvadž smlouvu již splnil a zboží žalované odevzdal a ta ho jako plnění přijala (srov. rozh. čís. 8438 sb. n. s.). Občanský zákon výslovně ovšem nepraví, že odstoupiti od smlouvy pro otálení druhé strany je možné jen před splněním smlouvy. Ale plyne to z povahy věci a vyslovuje to čl. 354 obch. zák., ovšem jen pro obchodní kup. Nelze však míti za to, že pro obor všeobecného soukromého práva by mělo platiti přísnější pravidlo o možnosti odstupu od smlouvy i po jejím jednostranném splnění. Není důvodu, proč by tyto zásady nemohly býti použity i při jiných dvoustranných smlouvách. Nemůže proto žalobce svévolně změniti svůj nárok na dodání zbývající části žita v nárok na zaplacení dodaného chleba běžnými cenami. Že žalovaná na změnu tu přistoupila tím, že účet z 23. června 1928 přijal její syn, nelze uznati, poněvadž tím' není vyloučena jakákoliv pochybnost, že tím projevila souhlas s navrženou změnou (§ 863 obč. zák.).