Čís. 11593.

Jde o změnu žaloby, obmezil-li žalobce alternativní žalobní žádání (vrácení věci nebo zaplacení její ceny) jen na jedno ze žalobních žádání, měl-li právo volby žalovaný.
(Rozh. ze dne 22. dubna 1932, R I 150/32.)
Žalobce domáhal se na žalovaném, by byl uznán povinným vrátiti žalobci psací a sčítací stroj anebo zaplatiti jich cenu a dále vrátiti devět tuctů pásek k psacímu stroji anebo zaplatiti jich cenu 902 Kč 70 h. Žalovaný dostavil se sice k prvému roku nařízenému na 28. května 1931, nepřišel však ku příštímu roku, ustanovenému na 30. října 1931. Při tomto roku přednesl zástupce žalující strany, že žalovaný vrátil mezitím psací a sčítací stroj, a obmezil proto žalobní prosbu, pokud směřovala k odsouzení žalovaného k vrácení těchto strojů nebo zaplacení jich ceny, a změnil dále žalobní prosbu v ten rozum, že místo zbývající alternativní prosby, by žalovaný byl odsouzen buď vrátiti devět tuctů pásek k psacímu stroji, nebo zaplatiti jich cenu 902 Kč 70 h s 10% úroky, navrhl odsouzení žalovaného jen k zaplacení trhové ceny 902 Kč 70 h s 10% úroky. Procesní soud prvé stolice uznal rozsudkem pro zmeškání žalovaného povinným zaplatiti žalobci 902 Kč 70 h s 10% úroky. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, by o ní, vyčkaje pravomoci, znovu jednal a rozhodl. Důvody: Odvolatel spatřuje vadnost řízení a nesprávné právní posouzení věci v tom, že, ačkoliv jest tu alternativní žádost, že jest žalovaný povinen dodané mu předměty žalující straně vrátiti a vydati nebo zaplatiti 4337 Kč 60 h s úroky, žalující strana po vrácení částí zboží omezila žalobu jen na zaplacení 902 Kč 70 h a první soud toto omezení na zaplacení, jež následkem zpětvzetí alternativní žádosti jest rozšířením žaloby, připustil, ačkoliv se žalovaný k jednání nedostavil. Odvolání jest odůvodněno. Jest sice pravda, že se podle žaloby žalovaný zavázal do dvou měsíců odvésti žalobkyni 4337 Kč 60 h za zboží nebo jí zboží vrátiti. Odvolává-li se nyní žalobkyně na tento závazek žalovaného, neměla po uplynutí dvou měsíců žalovati alternativně, nýbrž jen o zaplacení ceny zboží. Poněvadž žalobkyně žalovala alternativně na vrácení zboží nebo na zaplacení ceny, jest omezení žalobní žádosti na zaplacení barevných pásek změnou žaloby v neprospěch žalovaného. Ve zpětvzetí alternativní žádosti jest podle komentáře Dr. Neumanna, svazek II., stránka 910, spatřovati rozšíření žalobní žádosti, poněvadž alternativní žádost pro žalovaného znamená výhodu, avšak změna ta může býti připuštěna, je-li žalobní žádost zralá k rozhodnutí a další šetření se jeví býti zbytečným. Toto připuštění změny žaloby nesmí se však státi v nepřítomnosti žalovaného. Soud měl rozhodnouti o změně žaloby usnesením a proto jednání, odložiti a žalovaného o tom vyrozuměti. Prvý soud nemohl však rozhodnouti podle § 396 c. ř. s., nýbrž musil naříditi nové jednání (§ 440 c. ř. s.) a mohl pak žalobce navrhnouti vynesení rozsudku pro zmeškání podle § 399 c. ř. s., poněvadž žalovaný jest z každého dalšího přednesu vyloučen.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
V § 442, druhý odstavec, c. ř. s. jest ustanoveno, že, nedostaví-li se strana k jednání nařízenému po prvém roku, lze při vynesení rozsudku (§ 399 c. ř. s.) přihlédnouti k novému přednesu, který nesouhlasí s obsahem žaloby nebo s obsahem jiných jejích dřívějších prohlášení a který nebyl odpůrci sdělen přípravným spisem před rokem, — jen, byl-li nový přednes protokolován a obmeškalé straně sdělen opisem protokolu i s obsílkou k novému roku. V souzeném případě dostavila se žalovaná strana k prvnímu roku, nařízenému na 28. května 1931, nepřišla však k příštímu roku, ustanovenému na den 30. října 1931. Při tomto roku přednesl zástupce žalující strany, že žalovaný vrátil mezitím psací a sčítací stroj, a obmezil proto žalobní prosbu, pokud směřovala, k odsouzení žalovaného k vrácení těchto strojů nebo zaplacení jich ceny, a změnil dále žalobní prosbu v ten rozum, že místo zbývající alternativní prosby, by žalovaný byl odsouzen buď vrátiti devět tuctů pásek k psacímu stroji, nebo zaplatiti jich cenu 902 Kč 70 h s 10% úroky, navrhl odsouzení žalovaného jen k zaplacení trhové ceny 902 Kč 70 h s 10% úroky. Žalující firma má za to, že tím jen žalobní prosbu obmezila na 902 Kč 70 h s přísl., poněvadž prý jí příslušelo právo volby; názoru tomu nelze však přisvědčiti, neboť žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovanému dala věci do komise a že se žalovaný zavázal do dvou měsíců odvésti žalobkyní buď stržené peníze nebo zboží vrátiti. Ač žalovala po uplynutí dvou měsíců, žalovala přece jen alternativně, čímž dala na jevo, že i potom měl žalovaný právo volby, nikoli žalobkyně, jak nyní v rekursu tvrdí. Ana žalobkyně v žalobě neuvedla, že po uplynutí dvou měsíců ode dne převzetí zboží komisionářem (žalovaným) právo volby přešlo na ni, a mimo to sama alternativně žalovala, nelze změnu žalobní prosby žádáními jen trhové ceny považovati za pouhé obmezení žalobní prosby, nýbrž za její změnu, která po zahájení rozepře (§ 232 c. ř. s.) jest bez souhlasu žalovaného nepřípustná (§ 235 c. ř. s.). V tom směru lze poukázati na správné důvody napadeného usnesení, zejména pak k tomu, že se řečenou změnou stalo postavení žalovaného nepříznivějším potud, že měl jí býti připraven o právo volby, které mu podle žalobního přednesu bez omezení příslušelo. Právem proto odvolací soud rozsudek pro zmeškání zrušil a učinil opatření podle § 442 druhý odstavec c. ř. s.

Citace:

č. 11593. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 487-489.