Čís. 11669.

Zadržovací právo (§ 471 obč. zák.) nemá sloužili k chikanosnímu protahování sporu a proto nemá míti uplatnění jeho v zápětí zamítnutí. byť i jen pro tentokráte, žaloby na vydání věci. Nemá býti zadržováno více, než činí vzájemné plnění.
(Rozh. ze dne 13. května 1932, Rv II 891/30.)
Proti žalobě o vydání zboží uplatnila žalovaná firma zadržovací právo pro náklad na zboží (celkem 5500 Kč) a navrhla zamítnutí žaloby. Procesní soud prvé stolice uznal žalovanou povinnou vydali žalobkyni zboží, ale jen proti tomu, že žalobkyně zaplatí žalované 5500 Kč. Odvolací soud nevyhověl odvolání žalobkyně, vyhověl však odvolání žalované a žalobu pro tentokráte zamítl. V otázce, o niž tu jde, uvedl v důvodech: Žalovaná vytýká prvému soudu, že nezjistil správně rozsah zadržovacího práva a že měl pro nedostatek předpisů o této otázce v obchodním zákoně použiti obdobně předpisů exekučního řádu, a dovozuje, že je oprávněna vykonati zadržovací právo v takovém rozsahu, že si může zadržeti všechny předměty žalobkyni v žalobě požadované a v jejím uschování se nacházející, a že první soud nebyl oprávněn její nárok obmeziti uložením povinnosti, že musí předměty vydati žalobkyni proti zaplacení 5500 Kč. K takovému obmezení nebyl prý první soud vůbec oprávněn a měl žalobu pro tentokráte zamítnouti. První soud po té stránce zjistil, že žalované straně přísluší za žalobkyni tři pohledávky, na dovozném u dráhy 1660 Kč 70 h, na dopravném za zboží z dráhy do továrny 672 Kč a na skladném 3.150 Kč, takže žalovaná má proti žalobkyni okrouhle nárok na 5.500 Kč. V důsledku tohoto skutkového zjištění, které žalovanou nebylo napadeno, a přihlížejíc také k tomu, že další náležitosti v čl. 315 obch. zák. pro uplatňování tohoto práva stanovené jsou splněny, jest uznati, že žalovanou vznesená námitka jest opodstatněna a že žalovaná je oprávněna předměty žalobkyni žalobou k vydání požadované k zajištění svých zjištěných pohledávek zadržovali. Právem však vytýká odvolatelka prvnímu soudu, že výrokem, kterým uložil žalované straně vydati požadované předměty žalobkyni proti tomu, že žalobkyně jí zaplatí 5500 Kč, překročil meze své působnosti, neboť výrok jeho jde Skutečně dále nežli se žádá v žalobní žádosti. K tomuto výroku první soud oprávněn nebyl, poněvadž žalobce nežádal plnění toho obsahu, jak uvádí rozsudečný výrok (§ 405 c. ř. s.). O ustanovení § 471 obč. zák., o které patrně první soud svůj výrok opírá, by ho opříti mohl tenkráte, kdyby o to bylo bývalo žádáno. Uznal-li tedy první soud, že námitka žalované strany jest opodstatněna, měl žalobu toho času zamítnouti. Poněvadž se tak nestalo, bylo z uvedených důvodů odvolání žalované strany vyhověti a žalobu pro tentokráte zamítnouti.
Nejvyšší soud k dovolání žalobkyně zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc, by ji znovu rozhodl — mimo jiné z těchto
důvodů:
Pokud žalobkyně spatřuje dovolací důvod rozporu se spisy podle § 503 čís. 3 c. ř. s. v tom, že podle napadeného rozsudku žalobkyně nežádala-plnění obsahu, jak je uvádí výrok rozsudkový (§ 405 c. ř. s.), jest jí dáti za pravdu, poněvadž žalobkyně ve svém odvolání výslovně se toho dovolávala, že měl soud prvé stolice, uznav na oprávněnost zadržovacího práya žalované strany, vyřknouti rozsudkem, že jest žalovaná strana povinna vydati zboží proti složení jistoty nebo proti zaplacení její vzájemné pohledávky, pokud by byla arci dříve zjištěna, při čemž se žalobkyně v prvním odvolání výslovně dotkla i ustanovení § 471 obč. zák. Dovolatelce jest dáti za pravdu, uplatňuje-li dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, pokud odvolací soud projevil názor, že bylo žalobu, ana námitka žalovanou vznesená byla opodstatněna, toho času zamítnouti. Podle zprávy komise pro justiční věci k § 471 obč. zák. nemá zadržovací právo sloužiti k chikanosnímu protahování sporu a proto nemá míti tato námitka v zápětí zamítnutí žaloby na vydání věci, byť i jen pro tentokráte. Jak již v rozhodnutí čís. 4130 sb. n. s. bylo dovoženo, nemá býti zásadně zadržováno více, než činí vzájemné plnění, neboť by jinak zase odpůrce strany, uplatňující zadržovací právo, byl stižen chikanou, právnímu cítění se příčící. Těmto zásadám neodpovídá postup odvolacího soudu, uznal-li na oprávnění žalované strany k zadržení všech předmětů uvedených v žalobě. V tomto směru jeví se napadený rozsudek, jenž nestanovil, jakou poměrnou část předmětů jest žalovaná oprávněna si zadržeti, právně neudržitelný, to tím spíše, ana nahoře zmíněná modifikace žalobního žádání, rovnající se částečnému jejímu omezení, v odvolání jest včasná, jakž vychází ze zásad, uvedených v rozhodnutí nejvyššího soudu č. 9649 sb. n. s. Poněvadž odvolací soud, rozhodnuv se pro zamítnutí žaloby vůbec, ovšem jen pro tentokráte, neobíral se z části vůbec, z části jen nedostatečnou měrou tvrzeními i odvolatelky s hledisek právě uvedených pro rozhodnutí sporu důležitými, totiž výší a splatností žalovanou stranou namítaných tří pohledávek z dopravného po dráze, dopravného z dráhy do L. a skladného za zboží, a nezjistil, jaká část zboží byla by po rozumu čl. 313 obch. zák. skutečně zadržitelna a jaká nikoliv, nebral dále zřetele ani k námitce, že skladné by mohlo býti požadováno jen ze zadržitelné části zboží za dobu ke krytí splatných pohledávek podle čl. 315 obch. zák. nutnou, ani k námitce, že za měsíce od května včetně do října každého roku nelze právem požadovat! také otopné 50 Kč měsíčně, trpí řízení před soudem odvolacím vadou, která zabránila důkladné vysvětlení a řádné posouzení rozepře, a bylo podle ustanovení §§ 510, 513, 496 čís. 2 a 3 c. ř. s. rozhodnouti, jak se stalo.

Citace:

Čís. 11669.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 613-615.