Čís. 11771.

Okolnost, že dlužník zažádal o vyrovnání, nestačí k osvědčení nebezpečí, že bude zmařeno nebo značně stiženo dobytí pohledávky (§ 370 ex. ř.), která požívá přednostního práva.
(Rozh. ze dne 23. června 1932, R I 405/32.)
Žádost o povolení zajišťovací exekuce odůvodňoval věřitel tím,, že dlužník zažádal o vyrovnání. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Stěžovatel žádal o povolení zajišťovací exekuce, uváděje k osvědčení nebezpečenství zmaření nebo značného stiženi dobytí jeho vymáhané peněžité pohledávky jen, že pohledávka jeho je ohrožena, »protože strana povinná zažádala u krajského soudu obchodního o vyrovnání«. Leč nabídnutí jen tohoto osvědčení považuje soud rekursní za nedostatečné, neboť podle § 370 ex. ř. jest třeba, by vymáhající věřitel osvědčil objektivní nebezpečí jeho pohledávce hrozící, k čemuž předluženost dlužníka o sobě nestačí, neboť tím není ještě osvědčena pravděpodobnost, že vydobytí vymáhané pohledávky je ohroženo. Jinak by tomu bylo, kdyby dlužník byl stihán jinými žalobami neb exekucí nebo kdyby hrozilo mu vyhlášení úpadku na jeho jmění (viz rozh. nejv. soudu čís. 4449 sb. n. s. a jud. čís. 158). Neboť není účelem zajišťovací exekuce, zabezpečili uspokojení vymáhajícího věřitele před jinými věřiteli, nýbrž jen zajistili budoucí uspokojení pohledávky zajišťovatele, která nemá pro sebe pevný exekuční titul, nýbrž jen titul, který může býti ještě zvrácen anebo nemůže býti ještě vykonán (Hora: Soustava exekučního práva str. 280), a proto neuznává teorie přípustnost zajišťovací exekuce, je-li tu nebezpečí, že by jiní věřitelé, kteří snad mají vykonatelné exekuční tituly pro své pohledávky, mohli zajišťovatele předejíti neb je-li se obávati, že dlužník upadne do konkursu (viz Neumannův komentář k § 370 ex. ř. a Hora l. c. str. 281). Nelze proto ani okolnost vymáhajícím věřitelem v jeho exekučním návrhu uvedenou, že dlužník zažádal o vyrovnání, považovati za osvědčení nebezpečenství, jež má zákon na mysli v § 370 ex. ř. Pohledávku vymáhajícího věřitele lze považovati tím méně za ohroženou, ježto jest podle tvrzení návrhu pohledávkou privilegovanou, patrně podle § 26 čís. 5 vyr. ř., která naopak by došla v řízení vyrovnávacím uspokojení v pořadí přednostním před jinými pohledávkami neprivilegovanými.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle § 370 ex. ř. jest třeba k povolení zajišťovací exekuce osvědčení, že by jinak dobytí peněžité pohledávky soudně přiřčené bylo zmařeno nebo značně stiženo. Zdá jest tomu tak, jest posuzovati podle poměrů případu. Stěžovatel poukazoval ve své žádosti jediné k tomu, že dlužník zažádal u krajského soudu obchodního o vyrovnání. Než z toho ještě neplyne, že by tím bylo zmařeno nebo značně stiženo dobytí pohledávky vymáhajícího věřitele, která podle jeho vlastního tvrzení požívá přednostního práva (§ 26 čís. 5, 12 vyr. ř.). Bude-li vyrovnání přijato, čili nic, nemá pro tuto věc významu.

Citace:

č. 11771. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 796-797.