—Čís. 11717—
667
Čís. 11717.
Ustanovení § 527, druhý odstavec, c. ř. s. platí i v konkursním řízení podle zákona ze dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n. Bylo-li v konkursním řízení usnesení zrušeno proto, by byli slyšeni účastníci řízení, nahrazuje to obdobně (§ 188 konk. ř.) výslech stran. Není zapotřebí, by to bylo nařízeno ve výroku zrušujícího usnesení, stačí, plyne-li to z odůvodnění usnesení.
(Rozh. ze dne 3. června 1932, R I 385/32.) V konkursním řízení (podle zákona že dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n.) zrušil rekursní soud usnesení prvého soudu, jímž byl vyhlášen konkurs, a uložil prvému soudu, nevyhradiv pravomoc, by ve věci jednal a znovu rozhodl. Dovolací rekurs do tohoto usnesení rekursní soud odmítl.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu do odmítacího usnesení rekursního soudu.
Důvody:
Rekursní soud odmítl právem rekurs konkursního správce podaný do zrušujícího usnesení rekursního soudu. Měl to však odůvodniti nepřípustností rekursu a nikoliv neoprávněností konkursního správce k podání rekursu. Neboť ustanovení § 527 druhý odstavec c. ř. s., podle něhož rozhodnutí druhé stolice, kterým bylo zrušeno usnesení prvého soudu a uloženo mu, by podle výslechu stran znovu rozhodl, lze napadati jen, bylo-li v něm vysloveno, že jest vyčkati právní moc, platí i v řízení konkursním, poněvadž v § 182 konk. ř. je vysloveno, že jest obdobně použiti předpisů o řízení ve věcech sporných, pokud není v konkursním řádu jinak ustanoveno. Tak uznáno bylo již za účinnosti rakouského konkursního řádu z 10. prosince 1914, čís. 337 ř. z. v rozhodnutích čís. 1397, 1544 sb. n. s. Na tom nebylo nic změněno nynějším konkursním řádem, neboť změna v § 192 odstavci (2) k. ř. jest jen v tom, že vypuštěn byl v § 176 odstavec (2) rak. k. ř. v závorce uvedený § 528 c. ř. s., což budilo pochybnosti o tom, zda pro konkursní řízení platí i § 527 c. ř. s. Z vypuštění § 528 c. ř. s. v souvislosti s § 188 konk. ř. je zřejmo, že platí obdobně všechny předpisy civilního soudního řádu o rekursech a, poněvadž konkursní řád nemá ustanovení o tom, že proti usnesení, jímž bylo zrušeno usnesení prvého soudu a uloženo mu, by po výslechu stran znovu jednal, je rekurs přípustný i, když nebyla vyhražena právní moc, má § 527 odstavec druhý c. ř. s. i v konkursním řízení účinnost. V konkursním řízení není ovšem stran, nýbrž jsou jen účastníci konkursu. Bylo-li tedy usnesení zrušeno proto, by byli slyšeni účastníci řízení, nahrazuje to obdobně (§ 188 k. ř.) výslech stran. Není ani zapotřebí, by to bylo nařízeno ve výroku zrušujícího usnesení, stačí, plyne-li to z odůvodnění usnesení. Jak ze zrušovacího usnesení rekursního soudu ze dne 5. března 1932 patrno, stalo se zrušení i proto, by byl zjištěn stav jmění dlužníka, což se neobejde bez výslechu účastníků, takže jde o případ § 527 druhý odstavec c. ř. s. bez výhrady právní moci zrušovacího usnesení. Nezáleží proto na tom, že rekursní soud odmítl z jiných důvodů rekurs a netřeba se proto zabývati vývody rekursu podaného do odmítacího usnesení.