Čís. 11762.

Do usnesení exekučního soudu, jímž (k návrhu dlužníka) bylo vnucenému správci továrního podniku zakázáno, by nadále neodprodával hotové výrobky, pocházející z doby před zahájením vnucené správy, jest přípustným rekurs vymáhajícího věřitele.
Předmětem vnucené správy továrního podniku jsou i hotové výrobky, pocházející z doby před zahájením vnucené správy. Odprodej těchto výrobků náleží k obvyklým obchodům, k nimž jest vnucený správce oprávněn.
(Rozh. ze dne 18. června 1932, R I 492/32.)
Exekuční soud k návrhu dlužníka zakázal vnucenému správci, by nadále neodprodával příze jako hotové výrobky, pocházející z doby před zahájením vnucené správy, ježto nejsou jejím předmětem. Rekursní soud k rekursu vymáhajícího věřitele návrh dlužníka zamítl. Důvody: Usnesení prvé stolice vychází z předpokladu, že příze nejsou předmětem exekuce. Tento názor jest nesprávný. Nebyla povolena vnucená správa nemovitosti, nýbrž továrního podniku. Předmětem továrního podniku jest však výroba a prodej vyrobených věcí. Proto spadají všechny zásoby, ať suroviny nebo polotovary nebo tovary do vnucené správy; náleží do okruhu působnosti vnuceného správce, by předsevzal všechny obchody a právní jednání, jež s sebou obyčejně přináší provozování podniku (§ 343 ex. ř.). Nelze pochybovati o tom, že prodej tovarů, vyrobených v továrním podniku vnuceně spravovaném, náleží k obvyklým obchodům.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu dlužníka.
Důvody:
Usnesením soudu prvé stolice bylo vnucenému správci zakázáno, by nadále neodprodával příze jako hotové výrobky pocházející z doby před zahájením vnucené správy, jelikož nejsou jejím předmětem. Nejde tedy ani o poukaz správci o způsobu vedení správy, ani o nařízení exekučního soudu, jímž závady a nepravidelnosti při správcově hospodaření mají býti odstraněny, nýbrž o rozhodnutí exekučního soudu o předmětu správy. Jest proto mylným právní názor dovolací rekurentky, že rekurs vymáhající věřitelky byl podle § 132 čís. 3 a 4 ex. ř. nepřípustný a měl býti odmítnut. Ve věci se dovolací rekurentka odkazuje na příslušné správné odůvodnění napadeného usnesení s dodatkem, že jest bez významu, proč příze zhotovené před zahájením vnucené správy nebyly již dříve prodány, že výtěžků ze správy lze docíliti i prodejem výrobků zhotovených před jejím zahájením a že, míní-li dovolací rekurentka, že výtěžků ze správy nelze docíliti a že vnucená správa vůbec neměla býti povolena, měla podati rekurs proti usnesení soudu prvé stolice, jímž byl zamítnut její návrh na zrušení vnucené správy, pokud se týče proti usnesení soudu, jímž byla povolena exekuce vnucenou správou.

Citace:

č. 11762. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 779-780.