Čís. 11373.
Společenstva podle zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. Nepříčí se zákonu, by úředník družstva, jenž jest jeho členem, byl zvolen za člena představenstva.
(Rozh. ze dne 5. února 1932, R I 17/32.)
Rejstříkový soud zamítl opověď družstva (Spořitelního a záloženského ústavu), by byl zapsán nově zvolený člen ředitelstva Josef K., ježto podle opovědí jest správcem, tedy úředníkem družstva; a jmenování jeho členem ředitelstva jest v rozporu s ustanovením § 26 stanov, podle něhož jsou ředitelstvu bezprostředně podřízeni úředníci spořitelního a záloženského ústavu, jemu také přísluší nad nimi dozor a moc disciplinární, kteroužto funkci Josef K. sám nad sebou prováděti nemůže. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Podle § 26 stanov jsou řiditelstvu bezprostředně podřízeni úředníci a zřízenci spořitelního a záloženského ústavu, jemu přísluší nad nimi dozor a moc disciplinární, již vykonává podle instrukce. Z této zásady jasně vyplývá, že úředníci a zřízenci nemohou býti členy ředitelstva, byť i byli členy společenstva, neboť jako členové ředitelstva byli by sami sobě nadřízeni, což nelze pokládati za možné a přípustné. Proto také nemůže býti Josef K, jenž sice jest členem společenstva, ale zároveň správcem, tedy úředníkem družstva, v této své vlastnosti členem ředitelstva a právem proto soud rejstříkový návrh na zápis jeho jako nově zvoleného člena ředitelstva zamítl. Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a uložil rejstříkovému soudu, by o opovědí znovu rozhodl nehledě k důvodům, pro které byl zamítnut návrh na zápis nově zvoleného člena představenstva Josefa K-a. Důvody: Nepříčí se zákonu, by úředník družstva, který jest jeho členem, byl zvolen za člena představenstva. Není to v rozporu zejména s § 26 stanov, neboť ředitelstvem (představenstvem, § 12 stanov), tudíž nadřízeným orgánem společenstva není jednotlivý člen představenstva, nýbrž představenstvo (ředitelstvo) jako takové. § 15 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. nemá co do volby členů družstva za členy představenstva obmezující ustanovení (srovnej rozhodnutí čís. 10020 sb. n. s.). Napadené usnesení odporuje zákonu, dovolací rekurs jest v § 46 zákona z 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n. odůvodněn a bylo rozhodnouti, jak se stalo.
Citace:
Čís. 11373. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 128-129.