Čís. 11601.

Míní-li Státní pozemkový úřad, že exekuce na přidělený pozemek odporuje obmezením uloženým při přídělu co do disposičního práva s pozemkem, jest oprávněn k rekursu proti povolení exekuce.
Exekuci zabavením nároku povinného na vydání jím koupené (zastavěné) části přiděleného pozemku, na němž vázne podle přídělové listiny zákaz zcizení a zatížení bez souhlasu Státního pozemkového úřadu, nelze povoliti, dokud Státní pozemkový úřad nedal souhlas ke koupi (k zastavění) pozemku.
(Rozh. ze dne 22. dubna 1932, R II 131/32.)
K vydobytí peněžité pohledávky navrhl vymáhající věřitel povolení exekuce zabavením dlužníkova nároku proti Státnímu pozemkovému úřadu v Praze a proti statkářům Aloisů S-ovi a Františku K-ovi na vydání a plnění plochy pozemku č. kat. 1287 v T. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud k rekursu Státního pozemkového úřadu exekuční návrh zamítl. Důvody: Vymáhající strana vede exekuci k vydobytí peněžité pohledávky a navrhuje zabavení nároku povinné strany na vydání a plnění nemovité věci podle § 325 ex. ř. Udává, že zastavená část pozemku č. kat. 1287 v T. jest k jedné ideelní čtvrtině připsána do vlastnictví Aloisů S-ovi a k 1/4 Františku K-ovi a že při těchto dvou ideelních čtvrtinách je poznamenáno obmezení vlastnického práva ve prospěch Státního pozemkového úřadu. Šetřením bylo zjištěno, že ve skutečnosti jest jedna ideální polovice nemovitosti dosud v pozemkové knize připsána Felixů S-ovi a že jest na této polovici poznamenán zábor a převzetí ve prospěch Státního pozemkového úřadu, že však již dříve, než byla podána exekuční žádost vymáhající strany, bylo okresním soudem v M. usnesením ze dne 18. srpna 1931 k žádosti Státního pozemkového úřadu povoleno, by podle přídělové listiny téhož úřadu ze dne 5. května 1931 a podle záborových zákonů čís. 215/19, 329/20 a 220/22 Sb. z. a n. bylo na ideelní polovici pozemku připsané Felixů S-ovi vloženo vlastnické právo pro Aloisa S-a a Františka K-a, pro každého polovicí, tedy vzhledem k celku k 1/4 by na listu C) bylo vloženo a na listu B) poznamenáno obmezení vlastnického práva přídělců i jejich právních nástupců podle odst. 8 až 11, 14 a 16 rozhodnutí o přídělu zákazem zcizení, zavazení a propachtování bez souhlasu Státního pozemkového úřadu a právem výkupu podle citovaného rozhodnutí o přídělu a podle §§ 35, 37, 38, 51 a násl. zákona ze dne 30. ledna 1920, čís. 81 sb. z. a n., že však usnesení to dosud v pozemkové knize provedeno nebylo. Z toho jest patrno, že poddlužníkům Aloisů S-ovi a Františku K-ovi bylo z důvodu pozemkové reformy, tedy z důvodu veřejného práva uloženo obmezení, že bez svolení Státního pozemkového úřadu nesmí jim přidělené dvě ideelní čtvrtiny pozemkové parcely čís. 1287 v T. zciziti a že, pokud ještě je připsána ideelní polovice dosavadnímu majiteli, nesmí ji ani on podle § 7 záb. zák. zciziti bez povolení Státního pozemkového úřadu. Právem proto domáhá se Státní pozemkový úřad, chráně veřejné zájmy, změny napadeného usnesení. Soud prvé stolice k zákazu zcizení měl hleděti z úřadu a neměl vydati poddlužníkům zákazy, které jsou v rozporu s právy, která příslušejí Státnímu pozemkovému úřadu v zájmu veřejném, tím ovšem méně měl dávati zákazy Státnímu pozemkovému úřadu, protože Státní pozemkový úřad podle obsahu návrhu nemá k nemovitosti soukromá práva, není proto poddlužníkem a nemůže mu býti dáván příkaz podle §§ 294 a 325 ex. ř., nehledíc ani k tomu, že by se zákazem zasahovalo do veřejného práva a rozhodovalo o otázkách, které na pořad práva vůbec nepatří. An Státní pozemkový úřad podal proti napadenému usnesení stížnost, pokud exekuce byla povolena zabavením nároku proti němu, nelze jeho návrh na změnu napadeného usnesení a na zamítnutí návrhu vymáhající strany vykládati jinak, než že se Státní pozemkový úřad brání proti porušení svých práv ze zákonů o pozemkové reformě, a napadá usnesení i potud, pokud byl zabaven nárok povinné strany proti přídělcům Aloisů S-ovi a Františku K-Ovi jako poddlužníkům. Soud rekursní proto rekursu vyhověl a napadené usnesení změnil tak, jak bylo shora uvedeno, zamítnuv návrh na zabavení nároku povinné strany, pokud se vztahuje k oběma ideelním čtvrtinám nemovitosti přiděleným Aloisů S-ovi a Františku K-ovi.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Především jest mylný názor do volacího rekurenta, že Státní pozemkový úřad nebyl oprávněn k rekursu proti povolení exekuce. Podle zákona o Státním pozemkovém úřadě ze dne 11. června 1919, čís. 330 sb. z. a n., zastupuje tento úřad stát v jeho právech z provádění zákonů o zabrání velkého pozemkového majetku a přísluší mu podle § 7 uvedeného zákona zejména právo dozírati na přidělený majetek, pokud jest disposiční právo k němu obmezeno. Na základě tohoto ustanovení zmíněného zákona byl Státní pozemkový úřad, maje za to, že exekuce, týkající se přiděleného majetku, odporuje obmezením co do disposičního práva k onomu majetku při přídělu uloženým, oprávněn k rekursu proti povolení exekuce, a upírá dovolací rekurent Státnímu pozemkovému úřadu právo k rekursu, pokud se týče vytýká rekursnímu soudu, že rekurs pro nedostatek oprávnění k němu neodmítl, neprávem. Ve věci samé je napadené usnesení správné. Na spoluvlastnických podílech Aloisa S-a a Františka K-a k pozemku parc. čís. 1287 vázne podle přídělové listiny zákaz zcizení a zatížení bez souhlasu Státního pozemkového úřadu. Jde o zabavení nároku na vydání částí pozemku, pokud se týče spoluvlastnických podílů, jehož prý nabyli povinní koupí (zastavěním). Státní pozemkový úřad ani ke koupi, pokud se týče k odprodeji ani k zastavění nedal svolení. Bez tohoto souhlasu nemá však koupě ani zastavění, ježto se staly proti zákazu, právní účinnost. Následkem toho se zabavený nárok, nejsa po právu a nevzniknuv po právu nehodí za předmět exekuce (§§ 325 a násl. ex. ř.) a rekursní soud, zamítnuv návrhy, nepochybil. Na věci nic nemění, že není vyloučeno, že Státní pozemkový úřad dá souhlas dodatně. Zatím souhlasu toho tu není a předbíhati onomu rozhodnutí Státního pozemkového úřadu nelze.

Citace:

č. 11601. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 495-497.