Čís. 11629.

Knihovní převod bez platného titulu nemá jiný význam, než odevzdání při movitých věcech, a má hmotněprávní účinnost jen, jsou-li splněny veškeré předpoklady, jež předepisuje občanský zákon pro zamýšlenou a chtěnou změnu.
Knihovní převod zjednává nabyvateli jen knihovní držbu, jež není skutečnou držbou ve smyslu § 309 obč. zák. a neskytá ani posesorní ochranu.
Důvěra ve veřejné knihy předpokládá, že nabyvatel důvěřuje v to, že knihovní stav jest po hmotné stránce správný a úplný. Důvěra ve veřejné knihy tu musí býti v čase nabytí knihovního práva nebo v době podání žádosti o vklad.
(Rozh. ze dne 30. dubna 1932, Rv I 75/31.)
Žalobci koupili od Věry G-ové dům se zahradou č. kat. 6/2. Žalobou, o niž jde, domáhali se žalobci na žalované, majitelce sousedního domu, by byla žalovaná uznána povinnou, skutečnou držbu části parcely (zahrady) ležící před jejím domem postoupiti žalobcům jako vlastníkům tohoto pozemku, jí na pozemku zřízenou oddělovací zeď, jakož i veškerá zřízení na vlastní útraty dáti odstraniti a obnoviti dřívější stav, tvrdíce,
33* že jim byla Věrou G-avou prodána i zahrada před domem žalované. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Soud procesní vystihl zcela správně, že rozhodnutí tohoto sporu nezávisí na rozřešení otázky, zda odpůrkyni byla Helenou H-ovou zahražená část zahrady prodána, čili nic, nýbrž že jen rozhoduje, zda odvolatelé i tuto zahraženou část zahrady od Věry G-ové koupili. Soud procesní zodpověděl tuto otázku v neprospěch odvolatelů, právem, neboť, jak bylo v napadeném rozsudku správně vyloženo, měla Věra G-ová, prodávajíc odvolatelům dům, úmysl, prodati jim s domem jen onu část zahrady, jež byla před tímto domem, a týž úmysl měli i odvolatelé. Proto nemohou odvolatelé požadovati pro sebe i onu část zahrady, jež jest před sousedním domem odpůrkyně, a jež jim nebyla prodána. Pro tuto část zahrady jim schází titul. Na věci však nic nemění, že v kupní smlouvě, kterou uzavřeli odvolatelé s Věrou G-ovou, je zahrada uvedená celá a že se odvolatelé stali knihovními vlastníky celé této zahrady, neboť je nelze ohledně části zahrady před domem odpůrkyně považovati za bezelstné vlastníky.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Pod do volacím důvodem § 503 čís. 4 c. ř. s. vytýkají dovolatelé, že odvolací soud jim neprávem upírá nabývací důvod, titul § 424 obč. zák. k celé nedělené parcele č. 6/2, ač prý žádná ze smluvních stran neprojevila úmysl, že v písemné kupní smlouvě ze dne 27. února 1925 parcelou 6/2 byla míněna jen obmezená část. Dovolateié však přehlížejí, že odvolací soud zjistil ve shodě s prvým soudem na základě souhlasných výpovědí smluvních stran, i prodatelky Věry G-ové i žalobců jako kupitelů, že měly srovnalou vůli prodati a koupiti jen onu část parcely 6/2, která jest před prodávaným domem čís. 608, třebaže to výslovně neprojevily. To je zjištění skutkové (srovnej, rozhodnutí č. 678 sb. n. s.), k němuž soud nedospěl jen výkladem písemné trhové smlouvy, nýbrž na základě volného hodnocení důkazů, a nelze je proto napadati žádným z dovoíacích důvodů výčetmo v § 503 c. ř. s. uvedených. Projev srovnalé vůle lze učiniti i mlčky (§ 863 obč. zák.). Neměly-li smluvní strany pochybnosti o tom, že předmětem kupu je jen část parcely před prodávaným domem, projevily zjištěnou srovnalou vůli mlčky, třebaže z neznalosti knihovního stavu označily prodávanou část zahrady číslem 6/2, neboť nesejde na označení, nýbrž na pravém úmyslu stran (§ 914 obč. zák.). Z toho je patrno, že druhá část parcely 6/2 před domem číslo popisné 21 v T. nebyla předmětem kupu, nedošlo proto o ní ke kupní smlouvě (§§ 861, 869 obč. zák.) a schází proto žalobcům titul (§ 424 obč. zák.). Byla-li v písemné kupní smlouvě prodaná část zahrady označena omylem číslem 6/2, ač v pozemkové mapě je jím označena celá zahrada, stal se sice převod knihovního vlastnického práva k celé parcele 6/2 na základě formálně správného vkladu, ale v rozporu s hmotně právním předpokladem. Knihovní vklad není formálním aktem v tom smyslu, že má i účinnost po stránce hmotněprávní bez ohledu na hmotněprávní předpoklady. Neboť knihovní převod bez platného titulu nemá jiný význam, než odevzdání při movitých věcech, a má hmotněprávní účinnost jen, jsou-li splněny veškeré předpoklady, které předpisuje občanský zákon pro zamýšlenou a chtěnou změnu, předpokládají tudíž podle § 424 obč. zák. i titul a, je-li jim smlouva, i platně uzavřenou smlouvu (§§ 861, 869 obč. zák.). Knihovní převod zjednává nabyvateli jen knihovní držbu, o niž sami dovolatelé připouštějí, že neni držbou skutečnou ve smyslu § 309 obč. zák. a že neskýtá ani posesorní ochranu. Nemohli by tudíž dovolatelé ani se stanoviska držby žádati odstraněni zdi a jiných zařízeni, pořízených žalovanou na rozhráni obou částic a na částici před domem žalované. Důvěra ve veřejné knihy (§§ 443, 1500 obč. zák.) by dovolatelům nepomohla k hmotněprávni účinnosti knihovního vlastnictví ke sporné části parcely čís. 6/2, předpokládajíc, že se knihovní vklad stal na základě platného právního titulu. Jen tehdy přichází důvěra ve veřejné knihy k plné účinnosti, když nabyvatel nabyl knihovního práva na základě platného titulu, avšak v nezaviněné neznalosti, že se knihovní stav nesrovnává se stavem právním (skutečným). O jednání žalobců v důvěře ve veřejné knihy však vůbec nelze mluviti; neboť důvěra ve veřejné knihy předpokládá, že nabyvatel důvěřuje v to, že knihovní stav je po hmotné stránce správný a úplný. Nestač! proto, tvrdí-li žalobci, že se spoléhali na knihovní stav a že dle toho jednali, nýbrž musilo by to i z jejich jednání býti patrné. Tomu však v souzeném případě tak není. Právě naopak: dovolatelé knihovní stav (správně stav pozemkové mapy) neznali, ale znali pravý skutečný stav, ano je zjištěno, že věděli, že kupují jen část zahrady č. par. 6/2 před kupovaným domem, a dle toho stavu také jednali, ano je zjištěno, že jen této části používali a žalované nezabraňovali v používáni druhé části, a dokonce ani nic nenamítali, když provedla na ni kanalisaci a dala na rozhraní postaviti zeď (srovnej § 368 obč. zák.). Jednali tedy v důvěře ve skutečný, právní a smluvený stav, nikoliv v důvěře ve stav knihovní. Mimo to však důvěra ve veřejné knihy tu musí býti v čase nabyti knihovního práva nebo v době podáni žádosti o vklad, má-li zásada o důvěře v knihy veřejné dojiti účinnosti. Zvěděli-li však dovolatelé až v roce 1927 příležitostně od inženýra Kurta P-a, jenž jim zhotovoval ze zcela jiných důvodů situační plánek, že obě části zahrady jsou neděleně pod pare. číslem 6/2 zapsány při domě č. popisné 608 v T., který koupili, a snažili se dodatečně tohoto stavu ve svůj prospěch využiti, pojali důvěru v knihy veřejné příliš pozdě a nemohou se na ni odvolávat. Nernaji-li dovolatelé ani titul k nabyti sporné částky pare. č. 6/2 a nejednali-li v době nabyti knihovního práva v důvěře v knihy veřejné, nedokázali vlastnictví ke sporné částici a nezálež! proto na tom, zda jednali obmyslně, či bezelstně. Mini-li dovolatelé, že, ana tabulární držba není skutečnou držbou po rozumu § 309 obč. zák., nezáleží na obmyslnosti a že stačí k průkazu vlastnictví, že jsou knihovními vlastníky, dospělo by se k protizákonnému názoru, že knihovní vklad stačí bezvýminečně k nabytí vlastnictví bez ohledů na nedostatek titulu a bez ohledu na to, zda se důvěra v knihy veřejné zakládá na bezelstnosti, či na obmyslnosti. O to, zda se žalovaná stala vlastnicí sporné částice na základě trhové smlouvy z 29. prosince 1927, nejde. Jak správně rozpoznaly nižší soudy, nýbrž jde jen o to, zda dovolatelé nabyli i hmotněprávně vlastnictví ke sporné částici a zda-jsou tudíž vůbec k žalobě oprávněni. Jde o žalobu vlastnickou, neboť žalobní nárok zní na vydání sporné částice do držby žalobců a na odstranění zařízení žalovanou na ní provedených. Základem pravé vlastnické žaloby (§§ 366—379 obč. zák.) ]e vlastnictví, jež žalobci nedokázali, jak shora bylo dolíčeno. A základem žaloby z domnělého vlastnictví je držení k vydržení způsobilé (§ 372, 374 obč. zák.). K tomu je zapotřebí, by žalobce dokázal, že nabyl držby věci bezelstně, platným titulem a pravým způsobem, jak ustanovení § 372 obč. zák. výslovně předpisuje. Nedokázali-li žalobci, jak shora bylo dolíčeno, ani platný titul nabývací ke sporné částici, schází jim i v tomto směru oprávnění k žalobě.

Citace:

Čís. 11629.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 543-546.