— Čís. 11726—
683
Čís. 11726.
Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Zcizovací hodnota pozemku, zabaveného podle zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n., o zajištění půdy drobným pachtýřům, nemůže býti vyšší, než přejímací cena podle § 8 tohoto zákona.
(Rozh. ze dne 4. června 1932, R I 370/32.)
K návrhu Zemského inspektorátu pro zemské dávky v Praze, by byla za účelem vyměření dávky z přírůstku hodnoty stanovena zcizovací hodnota pozemků, vykoupených podle zákona čís. 318/1919 sb. z. a n. za 5500 Kč, stanovil soud prvé stolice zcizovací hodnotu těchto pozemků na 5500 Kč. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Jde o odhad pozemků vykoupených podle zákona čís. 318/19 sb. z. a n. na přejímací cenu 5500 Kč stanovenou dohodou stran. Zemský inspektorát pro zemské dávky v Praze žádá soudní odhad těchto pozemků s poukazem na ustanovení § 17 odst. (4) vl. nař. čís. 545/20 sb. z. a n., poněvadž vznikla pochybnost o tom, zda přejímací cena odpovídá obecné hodnotě pozemků, při čemž uvádí zemský inspektorát, že k přejímací ceně nelze vůbec přihlížeti, poněvadž okolnost, že pozemky byly vykoupeny podle zák. čís. 318/19 jest nerozhodná pro stanovení objektivní zcizovací hodnoty k účelům dávkovým. Naproti tomu odpůrce uplatňuje tuto vlastnost pozemků jako rozhodnou, poněvadž disposice vlastníka byla omezena do té míry, že pozemky nesměl prodati za cenu, které by byl docílil na volném trhu, nýbrž musil se spokojiti s cenou přejímací určenou zákonem čís. 318/19. Znalci ocenili odhadované pozemky porovnáním cen v době zcizení, t. j. dne 27. února 1922 v místě na volném trhu obvyklých na 16604 Kč 25 h. V roce 1913 měly pozemky ty dle posudku znalců cenu 2276 Kč 04 h. Jde o to, jaký —Čís. 11726—
vliv měla okolnost, že pozemky byly vykoupeny podle zák. čís. 318/19, na jejich obecnou hodnotu a zda přejímací cenou jest vyjádřena tato obecná hodnota. Účelem soudního odhadu jest zjištění obecné ceny pozemků ve smyslu § 305 obč. zák. a i dávkový řád má tuto cenu na mysli, t. j. cenu, již lze za pozemky docíliti v rozííodné době na volném trhu. Tato cena činila by, kdyby disposice vlastníka ohledně pozemků nebyla nijak omezena, 16604 Kč 25 h, neboť takovou cenu podle posudku znalců bylo by v tomto případě za pozemky lze docíliti. Odhadované pozemky byly však vzhledem k zák. čís. 318/19: vůbec vzaty z volného trhu a mohl vlastník za ně požadovati jen cenu, jak ji vymezil § 8 cit. zák., t. j. přejímací cenu odpovídající cenám z roku 1913 v téže krajině obvyklým. Vzhledem k tomuto zákonnému ustanovení řídí se přejímací cena obecnou cenou v roce 1913, která podle posudku znalců činila 2276 Kč, a jest z toho patrno, že přejímací cena nejen odpovídá této ceně, nýbrž dokonce ji daleko převyšuje. An tedy vlastník nemohl za pozemky žádným způsobem docíliti vyšší ceny, než jak byla dohodou stran stanovena, nelze pozemky ty odhadnouti jinak, než na přejímací cenu, neboť jen tato vyjadřuje skutečnou jich cenu, jak se utvořila v hospodářském životě vzhledem k ustanovením zák. čís. 318/19, a byla by každá jiná cena, zejména cena zjištěná znalci porovnáním s cenami jiných pozemků volnému trhu přístupných jen cenou fiktivní. Z těchto důvodů má i rekursní soud za to, že obecná hodnota pozemků v tomto případě rovná se přejímací ceně odpovídající zákonu čís. 318/19 a vyjadřující vzhledem k zvláštním poměrům vyvolaným tímto zákonem skutečně dosažitelnou prodejní cenu těchto pozemků.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs podaný proti potvrzujícímu usnesení soudu rekursního ve smyslu § 46 (2) zákona ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n., pro nezákonnost není opodstatněn. Stěžovatel vytýká rozpor napadeného usnesení s ustanovením § 306 obč. zák., podle něhož při odhadu musí býti vzata za směrnici obecná cena, která má býti určena podle § 305 obč. zák. Avšak pozemky, o něž jde, byly pozemky podrobené zákonu ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n., o zajištění půdy drobným pachtýřům. Tímto zákonem přestaly pozemky ty býti předmětem volné nabídky a poptávky, byly takto odňaty volnému obchodu, vlastník nemohl a nesměl je zciziti za jinou cenu, než za cenu zákonem určenou, a proto i obecná cena jejich, t. j. cena odhadnutá podle užitku, jejž se zřetelem k době a k místě — a nutno dodati i vzhledem k poměrům — skýtají obvykle a obecně, nutně klesla a byla nižší, než cena pozemků stejné jakosti v době zcizení, k níž se odhad prováděl (27. února 1922), které nebyly stiženy zákonným omezením vlastníkovy disposice a mohly býti volně prodávány. Bylo by přímo protismyslné, kdyby při takových zabraných pozemcích zcizovací hodnota, zjišťovaná podle hodnoty obecné, mohla býti vyšší, než cena přejímací velícím zákonem přesně stanovená a disposici stran odňatá a nemohly tudíž ani vzniknouti důvodné pochybnosti, zda přejímací cena odpovídá hodnotě zcizovací, jak stěžovatel tvrdí. Ustanovení § 8 zákona čís. 318/19 změnilo předpisy §§ 305 a 306 obč. z. pro pozemky, jichž se toto ustanovení týče, poněvadž určilo podmínky pro výši náhrady za požadovaný pozemek (přejímací cenu) a tím přirozeně též jeho obecnou cenu v době, kdy měl nastati postup pozemku na drobného pachtýře podle zákona čís. 318/19. Jde tu o případ, kde novým zákonem byl změněn všeobecný předpis občanského zákona pro určité nemovitosti při provádění pozemkové reformy. Neprávem se stěžovatel dovolává rozhodnutí čís. 5964 sb. n. s., neboť v případě tam řešeném nešlo o pozemky zabrané pro drobné pachtýře. Proto správně určily nižší, soudy obecnou hodnotu odhadovaných pozemků a není tu vytýkané nezákonnosti v napadeném usnesení rekursního soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvé stolice.