Čís. 11688.
Vyžádal-li si soud od stran z úřadu písemná vyhotovení rozsudku k opravě (§ 419 c. ř. s.), nabývá rozsudek proti stranám účinnosti teprve doručením opraveného rozsudku.¨
(Rozh. ze dne 21. května 1932, R I 339/32.)
Rozsudek prvého soudu byl doručen právnímu zástupci žalobkyně dne 5. listopadu 1931, usnesení opravující rozsudek bylo mu doručeno dne 19. listopadu 1931 a opravené vyhotovení rozsudku dne 25. listopadu 1931. Odvolání žalobkyně podané dne 9. prosince 1931 odmítl odvolací soud jako opožděné. Důvody: Podle § 464 c. ř. s. počíná se odvolací lhůta doručením písemného vyhotovení rozsudku. § 424 c. ř. s. netýká se sice opravy rozsudku nebo vyhotovení rozsudku, nýbrž jen opravy skutkové podstaty a doplnění rozsudku, ale z § 464 c. ř. s., který nečiní rozdílu, plyne, že i při opravě rozsudku nebo dokonce jen jeho vyhotovení počíná se odvolací lhůta od doručení původního — Čís. 11688 —
623
jeho vyhotovení. Změní-lí se ovšem opravou podstatná část rozsudkového nálezu, lze přípustiti, že odvolací lhůta počíná se teprve dnem, kdy byl doručen výrok soudu o opravě, jímž byl původní výrok změněn tak, že dal podnět k novému odvolání, k jehož obsahu lze pak ovšem hleděti jen, pokud byl vyvolán opravou rozsudkového výroku (rozh. ze dne 30. dubna 1930, R I 194/30, čís. 9872 sb. n. s., rozh. ze dne 23. prosince 1918, Rv II 918/08, Pr. 541/09, dobrozdání min. spr. k § 419 c. ř. s., Gl. U. 1988 N. F., iinak rozh. ze dne 10. července 1900 čís. 9586, Slg. 1085, rozh. ze dne 2. listopadu 1928 R I 791/28 čís. 8423 sb. n. s.). Ale o takový případ tu nejde, aspoň ne úplně. Protože odvolání podala jen strana žalující, jde jen o zamítavou část rozsudkového výroku s příslušným výrokem o útratách sporu. Originál rozsudku obsahuje i zamítavý výrok i příslušný výrok o útratách sporu. Původní vyhotovení rozsudku obsahuje jen zamítavý výrok bez příslušného výroku o útratách sporu. Prvý soud nepostupoval tak, že si nejprve vyžádal od zástupců stran nesprávné vyhotovení rozsudku jim doručené a pak teprve je opravil, nýbrž vydal a zástupcům stran dal doručiti usnesení opravné, kterým doplnil zamítavý výrok ve vyhotovení scházejícím výrokem o útratách sporu, zároveň vyžádal si od zástupců stran původní nesprávná vyhotovení rozsudku k vyznačení opravy na nich a dal pak, dosud ovšem jen zástupci žalující strany, protože dosud jen on výzvě vyhověl, doručiti opravené vyhotovení rozsudku. Protože rozhodnou jest oprava, nikoli její vyznačení na vyhotovení rozsudku, musela by se lhůta k opravným prostředkům, pokud by se nepočítala již od doručení původního vyhotovení rozsudku, t. j. od 5. listopadu 1931, počítali v tomto případě již od doručení opravného usnesení, t. j. od 19. listopadu 1931, nikoli teprve od doručení opraveného vyhotovení rozsudku, t. j. od 25. listopadu 1931 a směl by býti opravným prostředkem'jen rekurs, protože zamítnutí žaloby bylo již v původním vyhotovení rozsudku a mohlo i mělo býti proti tomu podáno odvolání již do čtrnácti dnů od doručení původního vyhotovení rozsudku, kdežto v opravném usnesení nově uveden byl jen výrok o útratách sporu, proti kterému by byl přípustný jen rekurs (§ 514 c. ř. s.), který ostatně by byl přípustný jen i proti opravenému rozsudku (§ 55 c. ř. s.). Odvolatelka tedy mohla a měla podali odvolání proti zamítnutí žaloby již do 14 dnů od doručení původního vyhotovení rozsudku, proti výroku o útratách sporu, obsaženému teprve v opravném usnesení a pak v opraveném vyhotovení rozsudku, pak nejvýše rekurs, a to do čtrnácti dnů od doručení opravného usnesení. Její odvolání podané teprve 9. prosince 1931 je tedy opožděné, resp. i nepřípustné a bylo je podle §§ 471 čís. 2 a 474 (2) c. ř. s. odmítnouti.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc odvolacímu soudu, by o odvolání po zákonu jednal a o něm rozhodl.
Důvody:
Vyžádá-li si soud od stran z úřadu písemná vyhotovení rozsudku k opravě podle § 419 cřs., dává tím na jevo, že nemá býti účinným doručený původní rozsudek, ’ nýbrž teprve rozsudek opravený, a nabývá proto rozsudek účinnosti proti stranám podle § 416 prvý odstavec c. ř. s. teprve doručením opraveného rozsudku. Neboť strany nemohou věděti, v čem oprava bude záležeti. Oprava může míti tak značný význam, že může'míti i vliv na provedení odvolání, neboť nejen, že oprava psacích chyb neb jiných nesprávností v důvodech může odůvodnění dáti jiný smysl, nýbrž může se týkati i výroku rozsudečného podle § 419 prvý odstavec, druhá věta c. ř. s. Nelze proto žádati na straně, by se bránila proti původnímu rozsudku, když není vyloučeno, že jeho opravou by odvolání nemohlo vystihnouti pravé východisko soudu, na základě něhož věc rozhodoval. A bylo by neúčelno a spojeno by bylo se zbytečnými útratami, kdyby strana byla nucena novým podáním rozšířiti odvolání následkem opravy rozsudku. Je proto v takovém případě počítati lhůtu § 464 prvý odstavec c. ř. s. od doručení opraveného vyhotovení písemného rozsudku. (Srovnej rozhodnutí čís. 8423 sb. n. s.). Tomu nebrání ani ustanovení § 424 c. ř. s., neboť se týká jen opravy skutkové podstaty a doplnění rozsudku. A důvod ustanovení toho je spatřovati v tom, že do usnesení o opravě skutkové podstaty jest opravný prostředek vůbec vyloučen (§ 420 odstavec čtvrtý c. ř. s.), kdežto doplňovací rozsudek lze napadati pravidelným samostatným opravným prostředkem. Byl-li tedy opravený rozsudek doručen žalující straně 25. listopadu 1931 a podala-li odvolání 9. prosince 1931, bylo podáno zavčas a jest je věcně vyříditi.