Čís. 11761.

Vyrovnací řád ze dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n.
Předložil-li každý ze dvou solidárních dlužníků samostatný vyrovnací návrh a samostatný seznam jmění a navrhl-li každý 45%ní vyrovnací kvótu, lze dodatečné zvýšení kvóty (na 46% a pak na 50%) vykládati jen v souvislosti s původními vyrovnacími návrhy. Jinak by nešlo o zvýšení, nýbrž o snížení nabídnuté kvóty, jež by bylo nepřípustné podle §§ 53 a 45, druhý odstavec, vyr. řádu.
Nejde o závažnou vadu, bránící potvrzení vyrovnání podlé § 58, prvý odstavec, čís. 2 vyr. řádu, nýbrž jen o formální vadu, která mohla podle § 84 c. ř. s. býti odstraněna, bylo-li zahájeno vyrovnací řízení na společný návrh dvou solidárních dlužníků.
Jest závažnou vadou ve smyslu § 58, odstavec prvý, čís. 2 vyr. řádu, bylo-li ve vyrovnacím řízení projednaném ohledně obou dlužníků společně (§§ 70 vyr. ř., 188 konk. ř. a 187 c. ř. s.), hlasování o obou vyrovnacích návrzích provedeno společně a nebyla-li vydána dvě samostatná usnesení o potvrzení vyrovnání. Tato vada jest však odstranitelná i bez nového hlasování, bylo-li na základě hlasovacího seznamu rozděliti vyrovnací věřitele na věřitele toho a onoho dlužníka.
Zprávu vyrovnacího správce jest o každém dlužníku podati odděleně, by bylo lze přiměřenost kvóty u každého z dlužníků zvlášť posouditi.
(Rozh. ze dne 18. června 1932, R I 432/32.)
Vyrovnací soud potvrdil vyrovnáni manželů Josefa a Anežky J-ových. Rekursní soud odepřel k rekursu věřitele vyrovnáni potvrdili. Důvody: Podle napadeného usneseni má býti zaplacena 50% vyrovnací kvóta ze společných dluhů obou vyrovnacích dlužníků jen jednou. Toto usneseni opírající se o vyrovnací návrh obou dlužníků, příčí se však ustanovení § 21 vyr. ř., které je předpisem donucovacím, takže k němu jest přihlížeti i z úřadu. Stěžovatel právem vytýká jako vadu řízení, že jde o dva dlužníky a že proto mělo býti uzavřeno každým z dlužníků s jeho věřiteli vyrovnání zvláště, tudíž také zahájeno zvláště vyrovnací řízení o jmění každého z nich zvláště, tím spíše, ano jmění i dluhy nejsou vesměs stejné, společné. Podle § 21 vyr. ř. může věřitel uplatňovali svou pohledávku proti každému solidárnímu dlužníku, jenž je ve vyrovnání. V tomto případě dluhují oba dlužníci stěžovatelkou a věřitelkou přihlášené pohledávky ze směnky, tedy rukou společnou a nerozdílnou (§ 86 směn. zák.), pročež právem mohli tito věřitelé uplatňovati celé pohledávky ve vyrovnacím řízení obou dlužníků a musí obdržeti aspoň nejmenší zákonnou kvótu 45 % od každého z obou dlužníků. Tomu svědčí také zásada § 56 vyr. ř. Není přípustný návrh, podle něhož se má dostati společného jednotného zaplacení této kvóty od dlužníků a neměl vyrovnací soud takovýto návrh ani připustiti. Jest proto již z tohoto důvodu odepříti vyrovnání potvrzení. Vyrovnacím návrhem byla však ohledně věřitelů, kteří se k vyrovnání přihlásili, toliko jako věřitelé Josefa J-a porušena zásada velícího předpisu §§ 54 (2) a 55 vyr. ř. o stejném nakládání se všemi věřiteli a tím je dán důvod odepření potvrzení vyrovnání podle § 58 (3) vyr. ř. Vyrovnací řád nezná ostatně zahájení jednotného společného vyrovnacího řízení o jmění několika dlužníků, a proto jest o návrhu několika dlužníků na zahájení vyrovnacího řízení zahájiti tolik samostatných vyrovnacích řízení, kolik je dlužníků, při čemž ovšem každý z dlužníků má předložiti samostatný vyrovnací návrh i seznam jmění a dluhů podle § 2 vyr. ř. Že tomu tak, plyne nepochybně z ustanovení §§ 1 (1), 2 (1), (2), (3), 3, 4 (2), 57 (2), 58 (2), 59, 60 a j. vyr. ř., jež se zmiňují jen o dlužníku, a i z ustanovení § 70 vyr. ř., § 188 konk. ř. a § 187 c. ř. s., podle něhož sice, je-li u jednoho soudu zahájeno více právních rozepří, které se vedou mezi týmiž osobami nebo ve kterých táž osoba stojí proti různým odpůrcům, mohou tyto rozepře býti spojeny ke společnému projednání, společným rozhodnutím však mohou býti rozsouzeny jen právní rozepře mezi týmiž stranami. Bylo tedy i z tohoto důvodu zahájiti u každého z obou dlužníků samostatné vyrovnací řízení na základě samostatných návrhů a v každém tomto řízení vydati samostatné usnesení o potvrzení vyrovnání. Žádným způsobem nelze však pokládati za správné vydání jednoho usnesení o potvrzení vyrovnání ohledně dvou dlužníků. Vyrovnacími dlužníky byly tu dvě osoby, dva právní podměty, které nejsou spolu sjednoceny v právnické osobě, měli proto oba dlužníci učiniti zadost předpisům zákona. Došlo-li přes to ke sjednání vyrovnání mezi oběma dlužníky a jejich věřiteli, měl prvý soud odepříti potvrzení vyrovnání z důvodu § 58 (1) čís. 1 a § 4 čís. 5 vyr. ř., a byl tu i důvod odepření potvrzení vyrovnání dle § 58 (1) čís. 2 vyr. ř. Nešetření těchto předpisů (§§ 2 a 4 čís. 5 vyr. ř.) je vadou podle stavu věci závažnou, neboť je překážkou, by vyrovnání mohlo býti zahájeno, a vadu tuto nelze odstraniti dodatečně, ježto uplynula k tomu v § 65 čís. 1 vyr. ř. stanovená 90denní lhůta a jde o předpis zákona, kterého jest každému dbáti.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu dlužníků zrušil usnesení obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu k dalšímu jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Vyrovnací věřitel je ovšem oprávněn podle § 21 vyr. ř. přihlásiti celou nezapravenou pohledávku proti každému solidárnímu dlužníku a za ni hlasovati. Avšak nelze souhlasiti s výkladem rekursního soudu, jejž dává původnímu vyrovnávacímu návrhu, maje za to, že obsahuje jen jednotnou 50% kvótu obou dlužníků. Neboť každý z nich předložil samostatný vyrovnací návrh a samostatný seznam jmění a navrhl každý 45%ní vyrovnací kvótu. Zvýšení kvóty na 46 % a pak na 50 % nelze vykládati jinak, než v souvislosti s původními vyrovnacími návrhy, jinak by to neznačilo zvýšení, nýbrž snížení nabídnuté kvóty, což by bylo nepřípustné podle §§ 53 a 45 odstavec (2) vyr. ř. Není ani závažnou vadou, která bránila potvrzení vyrovnání podle § 58 odstavec (1) čís. 2 vyr. ř., že bylo zahájeno vyrovnací řízení na společný návrh obou dlužníků, neboť je to jen vada formální, která mohla podle § 84 c. s. ř. býti odstraněna. Závažnou vadou jest však, že třebaže je přípustné, by řízení ohledně obou dlužníků bylo společně projednáno podle ustanovení § 70 vyr. ř. § 188 konk. ř. a § 187 c. s. ř., nebylo hlasování o každém vyrovnacím návrhu provedeno odděleně a nebyla vydána dvě samostatná usnesení o potvrzení vyrovnání; neboť to odporuje nejen ustanovením § 187 druhý odstavec a § 404 druhý odstavec c. ř. s. (§ 70 vyr. ř., § 188 k. ř.), nýbrž nelze podle nynějšího stavu ani bezpečně přezkoumati, zdali došlo k přijetí vyrovnání u každého z dlužníků ve smyslu § 50 vyr. ř. Neboť, jak ze seznamu jmění každého z dlužníků je patrno, mají různé jmění a různé vyrovnací věřitele. Ve společném seznamu o hlasování bylo však vše smíseno a provedeno společné hlasování. Než vada ta je odstranitelná i bez nového hlasování, poněvadž na základě hlasovacího seznamu lze rozděliti vyrovnací věřitele na věřitele tohoto a onoho dlužníka. Mimo to je však dále zapotřebí, by vyrovnací správce podal zprávu o každém z dlužníků odděleně, by bylo lze přiměřenost kvóty u každého z dlužníků zvlášť posouditi.

Citace:

č. 11761. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 777-779.