— Čís. 11545 —
381
Čís. 11545.
Mohl-li dlužník námitku, že uzavřel s věřiteli právoplatné vyrovnání, uplatnit! již proti exekučnímu titulu (proti směnečnému platebnímu příkazu), nelze k této námitce již přihlížeti ve sporu o žalobě podle § 35 ex. ř. o nepřípustnost exekuce na základě onoho exekučního titulu.
(Rozh. ze dne 8. dubna 1932, Rv I 398/31.) — Čís. 11545 —
Proti exekuci na základě směnečného platebního příkazu vystoupil dlužník žalobou o nepřípustnost exekuce, tvrdě, že uzavřel s věřiteli vyrovnání. Vyrovnání to bylo právoplatně potvrzeno již v době vydání směnečného platebního příkazu. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Soud prvé stolice zamítl žalobu v podstatě pro to, že námitky nejsou námitkami spočívajícími na skutečnostech nárok zrušujících nebo zastavujících, jež nastaly teprve po vzniku exekučního titulu, nýbrž již před ním, a měla prý žalující strana možnost uplatňovati je již v řízení exekuční titul předcházejícím' a založivším, totiž námitkami proti směnečnému platebnímu příkazu. S tímto názorem soudu prvé stolice nelze v souzeném případě souhlasiti. Že námitky spočívají na okolnostech nárok zrušujících, o tom není pochyby, aniž o tom, že vznikly před exekučním' titulem. Jest však uvážiti toto: V souzeném případě jest žaloba namířena proti exekučnímu titulu, záležejícímu v soudním rozhodnutí. Přichází proto v úvahu § 35 ex. ř. odstavec 'prvý, druhá věta, podle něhož jest rozhodnou doba, až do které dlužník mohl příslušných skutečností účinně použiti v předchozím soudním řízení. V tomto směru jest uvésti toto: Žalobkyně sice mohla námitky uplatňovati v řízení, exekuční titul předcházejícím a založivším, ale bylo by se tak stalo bez úspěchu, neboť výhody soudního vyrovnání, najmě snížení pohledávek, platí jen pro případ, že dlužník včas a plně splní potvrzené vyrovnání (§ 57 vyr. ř.), takže v opačném případě má dlužník platit celé dluhy; kdyby byl názor prvého soudce správný, bylo by ovšem bývalo nutné v případě uplatnění námitek těch ve sporu žalobní žádost zamítnouti z části pro tentokráte a musil by věřitel v případě § 57 vyr. ř. žalovati znovu, což jest ovšem nemyslitelné. Ve vyrovnávacím řízení se nezjišťují pohledávky a není proto také soudně potvrzené vyrovnání exekučním titulem (§ 53 vyr. ř.), v důsledku čehož má věřitel právo pohledávku zažalovati, by měl exekuční titul pro případ § 57 vyr. ř., to tím spíše, ano vyrovnávací řízení spory nestaví (§ 7 konk. ř. opakem a § 63 vyr. ř.), a obě strany mohou trvati na tom, by bylo rozhodnuto, kolik činí věřitelova pohledávka. Nemůže tudíž dlužník v takovémto případě a nemohla v souzeném případě ani žalobkyně námitky účinně uplatňovati v předchozím soudním řízení, založivšími exekuční titul, a jest proto oprávněna Ve smyslu ustanovení § 35 prvý odstavec, druhá věta ex. ř. uplatňovati je nyní oposiční žalobou.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Ve sporu o žalobě podle § 35 ex. ř. uplatňovala žalobkyně proti nároku, pro který byla exekuce povolena, nespornou okolnost, že uzavřela s věřiteli vyrovnání, které bylo soudem potvrzeno a jí také řádně plněno. Strany, jakož i nižší soudy rozcházely se však v názoru o tom, zda byla žalobkyně v souzeném sporu vyloučena s touto námitkou, ana ji neuplatnila, jak je nesporné, proti směnečnému platebnímu příkazu. záloživšímu; napadeny exekuční titul, ač, jak jest rovněž nesporné, byla pohledávka, které se domáhala žalovaná směnečným platebním příkazem, částí pohledávky přihlášené k vyrovnání a v době vydání tohoto příkazu bylo soudní vyrovnání již dávno právoplatné. Přisvědčiti jest názoru prvního soudu a tím i dovolání, že tomu tak jest. Uplatňování této námitky podle § 557 c. ř. s. proti platebnímu příkazu směnečnému nebyl především na závadu § 87 sm. zák. Podle tohoto ustanovení může směnečný dlužník činiti nejen námitky, které plynou ze směnečného práva, nýbrž i takové námitky, které mu příslušejí přímo proti tomu, kdo právě žaluje. K těmto námitkám patří podle povahy věci i námitka vyplývající pro směnečného'dlužníka z ustanovení § 53 vyr. řádu. Názor odvolacího soudu, že námitky té nemohla žalobkyně použiti účinně v předcházejícím; soudním řízení, jest rovněž mylný a stačí po té stránce odkázati na zásady vyslovené nejvyšším soudem zejména v rozhodnutí čís. 7616, 7546 a 1521 sb. n. s., vrcholící v tom, že věřitel m'á po právo- moci vyrovnání, nenastal-li případ § 57 vyr. ř., jen nárok na vyrovnací kvótu, kteroužto okolnost může dlužník uplatniti námitkou ve sporu o zaplacení celé pohledávky. Vzhledem k tomuto názoru vyslovenému nejvyšším' soudem; v uvedených rozhodnutích dovolává se žalobkyně neprávem v dovolací odpovědi rozhodnutí čís. 4423 sb. n. s., an nejvyšší soud upustili již od zásady v tomto rozhodnutí vyslovené. Opomenula-li žalobkyně uplatniti ve směnečném sporu námitku vyrovnání,, nelze k námitce té již přihlížeti ve sporu o žalobě podle § 35 ex. ř., ano podle obsahu žalobního žádání jde jen o tuto žalobu.