Čís. 11653.

Není zákonného zákazu, by za vádium v exekučním řízení nebyla přijata vinkulovaná vkladní knížka.
K založení nároku na náhradu škody podle syndikátního zákona nestačí okolnost, jež by mohla býti vykládána jako přestoupení úřední povinnosti, nýbrž musí tu býti zavinění soudce buď přímo úmyslné nebo přivoděné aspoň nedopatřením proti lepšímu přesvědčeni soudce. Není přestoupením úřední povinnosti soudce, že při úvaze podle § 56 c. ř. s. (přijímaje vinkulovanou vkladní knížku jako vádium), nepočítal s obtížemi, jež napotom nastaly při realisování vkladní knížky.
(Rozh. ze dne 9. května 1932, Co II 7/31.)
Žalobkyně domáhala se na Československém státu podle syndikátního zákona náhrady škody, jež prý jí vznikla tím, že exekuční soudce přijal jako vádium vkladní knížku, jež byla při opětovné dražbě pojata do rozvrhové podstaty a žalobkyni (jako vymáhající věřitelce) přikázána, následkem čehož vzešly žalobkyni útraty s vydáním vkladu (vedení sporu o sdělení hesla atd.), jichž náhrady se nyní domáhala. Procesní soud prvé stolice (vrchní soud v Brně) žalobu zamítl. Důvody: Žalující strana uplatňuje nárok na náhradu škody podle zákona ze dne 12. července 1872 čís. 112 ř. z. Předpokladem nároku v souzeném případě by tedy bylo, že exekuční soudce, přijav jako vádium vinkulovanou vkladní knížku Občanské záložny, přestoupil svou úřední povinnost a tím porušil právo žalující strany, dále že tím vznikla žalující straně škoda, jsoucí v příčinné souvislosti s porušením soudcovy povinnosti a že škodu nebylo lze odčiniti opravnými prostředky soudního řízení. Soud po nahlédnutí do oné vkladní knížky má za prokázáno, že jest opatřena slovem »Vinkulováno« vytištěným razítkem v modré barvě, písmeny význačnými a čitelnými, od červené barvy ostatního tisku knížky odlišnými a sice na vnitřní straně obalu jedenkráte, na titulním listě dvakráte a na druhé a třetí straně, kde jsou zápisy o vkladu, vždy jedenkráte. Při nahlédnutí do knížky na tyto stránky, což bylo nutno, poněvadž musela býti přece zjišťována výše vkladu, není možno slovo to přehlédnouti. Soud má za prokázáno, že vkladní knížka byla vinkulována a že vinkulace byla tak zřetelným způsobem vyznačena, že již pouhým nahlédnutím, aniž bylo třeba zvláštní obezřetnosti, bylo lze tento stav zjistiti. Jest nyní tedy zodpověděti otázku, zda a jakého přestoupení úřední povinnosti se exekuční soudce dopustil, přijav takovou vinkulovanou vkladní knížku jako vádium. Dražební podmínky schválené usnesením exekučního soudu ze dne 29. července 1926 připouštějí, by jako vádium byly složeny vkladní knížky tuzemské záložny. Exekuční řád nemá ustanovení o způsobu vadia a jest proto vzhledem k ustanovení § 78 ex. ř. použiti civilního řádu soudního, a to § 56 c. ř. s. o jistotě. Toto ustanovení připouští v souhlasu s dražebními podmínkami, že pro opatření jistoty mohou býti připuštěny zejména také vkladní knížky některé tuzemské spořitelny nebo některé tuzemské hospodářské neb jinaké záložny. Výslovně se však podotýká, že se tak může státi podle uvážení soudu. Nečiní se tam však rozdíl mezi vinkulovanými a nevinkulovanými vkladními knížkami. Právní povaha vkladní knížky jest nyní vyřešena ustanovením § 10 zákona ze dne 14. dubna 1920 čís. 302 sb. z. a n. Tento zákon pojednává sice jen o vkladních knížkách spořitelen, ale není příčiny, proč by podle tohoto zákona nemohla býti podle zásad obdoby posuzována i právní povaha vkladních knížek jiných peněžních ústavů, přijímajících vklady, jak to také vyslovil zákon ze dne 10. října 1924 čís. 239 sb. z. a n. ohledně vkladních knížek akciových batik. Podle tohoto ustanovení jsou vkladní knížky papíry majiteli svědčícími, takže kdo takovou knížku předloží, jest pokládán i bez průkazu totožnosti za řádného držitele a žádaná částka budiž mu vyplacena, pokud není výplatě na překážku řízení umořovací o spořitelní knížce nebo zákaz soudní nebo není-li vklad vázán způsobem připuštěným stanovami. Vinkulaci jest tedy sice omezeno disposiční právo se vkladem, ale tím vlastní povaha vkladní knížky jako nositelky určité hodnoty ve výši vkladu a představitelky obligačního práva jí založeného zůstává nezměněna. Vádium jest jistotou za splnění dražebních podmínek vydražitelem a vázne na něm zákonné zástavní, právo za nároky, jež vzniknou z dražby proti vydražiteli (§ 149 ex. ř.), za schodek při opětné dražbě, za její náklady a za všechny škody obmeškáním vydražitele způsobené (§ 155 ex. ř.). Toto určení vadia vyžaduje ovšem, by bylo takového způsobu, by pomocí jeho mohla býti oprávněná osoba co nejrychleji a bez obtíži uspokojena. Pokud však je vádiem vkladní knížka vinkulovaná, tedy oběživost její jest obmezena a měl by exekuční soudce ovšem o tom uvažovati a z toho důvodu takovou knížku odmítnouti. Z této úvahy patrně také byl odvozen názor nejvyššího soudu vyslovený v rozhodnutí čís. 8343 sb. n. s., o němž se obě strany zmiňují, že totiž vinkulovaná vkladní knížka neměla býti jako vádium přijímána. Bližší odůvodnění není připojeno, poněvadž věc tato nebyla přímo předmětem dovolací stížnosti. Tím však není ještě řečeno, že exekuční soudce, když takovou vkladní knížku přijal a když si vykládal uvedená zákonná ustanovení tak, že je přípustno přijímati i vinkulovanou vkladní knížku, přestoupil svou úřední povinnost. Zákonného zákazu takového není a nesprávný výklad zákona, omyl nebo nesprávné použití zákona není ještě přestoupením úřední povinnosti. Zákon slovem »přestoupení« chce zajisté zdůrazniti, že ne pouhá skutečnost, která jako přestoupení by mohla býti vykládána, stačí k založení nároku na náhradu škody, nýbrž že tu musí býti zavinění soudce buď přímo úmyslné nebo přivoděné aspoň nedopatřením proti lepšímu přesvědčení soudce, což žalující strana netvrdí. Tu však může soudce podle práva daného mu v § 56 c. ř. s. uvažovati, že vinkulací lze snadno odstraniti devinkulací, a může i předpokládali, že dražitel bude ochoten devinkulací provésti, neboť není důvodu pochybovali o poctivém počínání vydražitele, že totiž bude ochoten dražební podmínky splnili. Že potom ve skutečnosti nastaly žalující straně při realisování vkladní knížky nečekané potíže, jest okolností do jisté míry nahodilou. Z námitek strany žalované, a hlavně vedlejšího intervenienta mohlo by se ovšem také usuzovali na to, že exekuční soudce vůbec přehlédl, že knížka je vinkulována, neboť jeho tvrzení, že vinkulace nebyla vyznačena způsobem jasným a zřetelným a že knížka není již ve stavu, v němž byla v době složení za vádium, nelze jinak vykládali. Tu ovšem bylo by lze o přestoupení úřední povinnosti mluviti, neboť § 47 cís. pat. ze dne 3. května 1853 čís. 81 ř. zák. (soudní instrukce) zachovaný v platnosti podle § 98 zákona o organisaci soudů ze dne 27. listopadu 1896 čís. 217 ř. z. ustanovuje, že každý u soudu ustanovený jest povinen své úkony, přidělené mu zákonem neb představeným, obstarávali s pílí, horlivostí a nestranností. Kdyby tedy soudce knížku nepřehlížel nebo prohlížel nedostatečně, bylo by mu to přičítali jako nedostatek píle a tedy nedbalost a tím porušení úřední povinnosti, neboť, jak shora zjištěno, bylo lze vyznačení vinkulace zjistili již pouhým nahlédnutím do knížky. Žalovaní však trvají na tom, že přijetí vinkulované vkladní knížky za vádium není podle zákona nepřípustné, po případě není zákonem zakázáno, a k tomuto právnímu názoru se soud připojil. Tím by však byla přerušena příčinná souvislost mezi oním opominutím soudce, že snad vkladní knížku nedostatečně prohlížel, a nastalou škodou, poněvadž, je-li přípustno takovou knížku přijímali, pak se prohlížení knížky nemusí díti v tom směru, zda jest vinkulována čili nic. Ostatně žalobkyně netvrdí přestoupení soudcovy povinnosti toho druhu, nýbrž jen v tem je spatřuje, že neměl vinkulovanou vkladní knížku přijímati. Bylo proto žalobu zamítnouti již pro nedostatek tohoto základního předpokladu syndikátního nároku.
Nejvyšší soud nevyhověl odvolání.
Důvody:
Prvý soud zcela správně usoudil, že tu není základního předpokladu pro syndikátní nárok, poněvadž není zákonného zákazu, by za vádium v exekučním řízení dražebním nebyla přijata vkladní knížka vinkulovaná, a nesprávný výklad zákona, omyl nebo nesprávné použití zákona není ještě přestoupením úřední povinnosti. Podle schválených dražebních podmínek mohly býti jako vádium složeny knížky tuzemské záložny. Připuštění takové knížky jako vadia podle § 78 ex. ř. a § 56 c. ř. s. mělo se státi podle uvážení soudu. V zákoně nečiní se rozdíl mezi vinkulovanými a nevinkulovanými vkladními knížkami. Ani z ustanovení § 10 zákona ze dne 14. dubna 1920 čís. 302 sb. z. a n. nelze odvozovali povinnost soudce, by knížku vinkulovanou na neznámé heslo odmítl jako vádium ve smyslu § 56 c. ř. s. Když exekuční soudce takovou, knížku přijal a když si mohl vykládati uvedená zákonná ustanovení tak, že je přípustné přijmouti i vinkulovanou vkladní knížku, nepřestoupil ještě svou úřední povinnost ve smyslu § 47 cís. pat. z 3. května 1853 čís. 81 ř. zák. Jak správně prvý soud dovozuje, nestačí k založení nároku na náhradu pouhá skutečnost, která jako přestoupení by mohla bytí vykládána, nýbrž musí tu býti zavinění soudce buď přímo úmyslné nebo přivoděné aspoň nedopatřením proti lepšímu přesvědčení soudce. Že soudce při úvaze podle § 56 c. ř. s. nepočítal s obtížemi, které potom při realisování vkladní knížky žalující straně nastaly, nelze soudci jako zavinění a přestoupení jeho úřední povinnosti za vinu klásti. Mohl-li soudce býti přesvědčen, že může i knížku vinkulovanou za vádium přijmouti, netřeba se zabývati okolností, zda vůbec přehlédl, že knížka jest vinkulována. Proto jest i bezvýznamným tvrzený rozpor se spisy vytýkaný odvoláním a spatřovaný v tom, že ve tvrzení, že škodu zavinil soudce přestoupením své úřední povinnosti, přijav jako vádium vkladní knížku vázanou na neznámé heslo, jest zahrnuto též tvrzení opomenutí soudce, že snad vkladní knížku nedostatečně prohlížel.

Citace:

Čís. 11653.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 585-588.