Čís. 11331.
Ústní výhrada schválení pojišťovací smlouvy (s doložkou o příslušností soudu podle § 104 j. n.) zmocnitelem jež nebyla pojata do písemného návrhu, nemá proti pojišťovně právní účinek, nebyl-li jednatel pojišťovny, s nímž zmocněnec vyjednával, oprávněn k ústním úmluvám, an byl jen sběratelem nabídek, a nebyla-li ,ústně učiněná výhrada pojišťovně sdělena dříve, než přijala pojišťovací návrh. Námitka neplatnosti úmluvy pro nedostatek vůle stran (§ 869 obč. zák.) aneb pro obmyslnost (§ 871 obč. zák.) nemá tu místa.
(Rozh. ze dne 9. ledna 1932, R I 847/31.)
Žalobu, jíž se domáhala žalující pojišťovna na žalované zaplacení pojišťovací premie, opírala žalobkyně co do místní příslušnosti o ustanovení čl. 22 všeob. pojišť. podmínek, podle něhož žaloby proti pojištěnému mohou býti podány i na soudě, v jehož obvodu jest bydliště nebo živnostenský závod nebo zemědělský statek pojištěného. Žalovaná namítla, že má řádné bydliště v obvodu jiného než dovolaného soudu a že příslušnost dovolaného soudu nepřichází v úvahu, ježto pojišťovací návrh nepodepsala ona, nýbrž její manžel, jenž k tomu neměl zvláštní plné moci. Soud prvé stolice zamítl námitku místní nepříslušnosti v podstatě z toho důvodu, že okolnost, že se manžel žalované při podpisu pojišťovacího návrhu vyslovil, že nemá plné moci od manželky a že návrh na pojištění bude platiti jen v tom případě, schválí-li ho manželka dodatečně (k čemuž nedošlo), — nemá významu vzhledem k čl. 9 všeob. poj. podm., podle nichž jest třeba písemné formy pro všechna oznámení a prohlášení, jež podle zákona nebo smlouvy jest činíti pojištěnému nebo třetí osobě proti pojišťovateli. Rekursní soud vyhověl námitce místní nepříslušnosti a odmítl žalobu.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. Důvody:
Rekursní soud míní, že se písemná forma stanovená článkem 9. pojišťovacích podmínek nevztahuje na úmluvu o příslušnosti soudu podle § 104 j. n. a že je proto rozhodné, co bylo ujednáno ústně. Zjišťuje, že ústní úmluvou bylo, že manžel žalované si vyhradil schválení písemné: nabídky manželkou, a, poněvadž ke schválení nedošlo, není ani úmluva o příslušnosti soudu podle článku 22. pojišť. podmínek pro žalovanou závazná. Než, i kdyby se vycházelo z předpokladu, že nebyla pro prohlášení stran o příslušnosti soudu (§ 104 j. n.) vymíněna písemná forma, neměla by ústní výhrada schválení smlouvy žalovanou, nebyvší do písemného návrhu pojata, proti žalující společnosti právní účinek, an jednatel společnosti, s nímž manžel vyjednával, nebyl oprávněn k ústním úmluvám a ústně učiněná výhrada nebyla žalující společnosti ani sdělena. Neboť za oněch předpokladů byla žalující společnost, když jí písemný návrh na předepsaném formuláři vyhotovený a onu výhradu, neobsahující byl sdělen, podle zásad poctivého obchodování oprávněna, míti za to, že písemný návrh obsahuje úplný projev vůle navrhovatele, takže, ana žalující společnost písemný návrh přijala, jen obsah tohoto písemného návrhu se stal obsahem smlouvy. Že jednatel nebyl oprávněn o přijetí nabídky rozhodovati plyne z toho, že je jen sprostředkovatelem jak sám na návrhu písemném vyznačil, a je tudíž jen sběratelem nabídek, o jichž přijetí rozhoduje sama společnost. A že případná námitka neplatnosti úmluvy pro nedostatek vůle stran (§ 869 obč. zák.) aneb pro obmyslnost (§ 871 obč. zák.) nemá v takovém případě místa, bylo vyloženo v rozhodnutí č. 6628 sb. n. s., na něž se poukazuje (viz také rozhodnutí čís. 10198 a 10250 sb. n. s.). Rozhodnutí o platnosti úmluvy o příslušnosti soudu záviselo tudíž jen na tom, zdali ústně ujednaná výhrada byla pojišťovně sdělena dříve, než návrh pojišťovací přijala. Bylo na žalované, aby skutečnost tu tvrdila a dokázala, což se však nestalo. Jest tudíž sudiště uvedené v návrhu považovati za ujednané, (§ 104 j. n.) a nebylo třeba zabývati se předpisem článku 9. všeobecných podmínek. Soud prvé stolice rozhodl správně, zamítnuv námitku místní nepříslušnosti.