Čís. 11632.Společnosti s r. o.Jednatelé společnosti s r. o. musí míti v tuzemsku řádné bydliště.Jednatele společnosti s r. o. nelze pokládati obecně za pouhé obchodní zmocněnce ve smyslu § 28 zákona ze dne 6. března 1906, čísl. 58 ř. zák., pokud se týče za zaměstnance ve smyslu § 3 zákona ze dne 13. března 1928, čís. 39 sb. z. a n., nýbrž jen tehdy, vykonávají-li jednatelskou funkci tak, že vyčerpává převážně jejich výdělečnou činnost vůbec.Není přípustné, by byl prokurista společnosti s r. o. zároveň jejím jednatelem.(Rozh. ze dne 2. května 1932, R I 221/32.)Rejstříkový soud vrátil opověď společnosti s r. o. k doplnění mimo jiné v tom, by ad 6 bylo pro oba nově ustanovené jednatele vykázáno: a) buď že jsou československými státními občany — výkaz osvěd- čením dle vyhl. min. čís. sb. 225/1926 a výn. min. sprav, ze dne 28. prosince 1926, čís. 54907 Sděl. 2/1927 Věst. min. sprav.; b) anebo, že mají státní potvrzení, pokud se týče povolení podle § 2, pokud se týče § 5 zák. čís. 39/1928 a ad 7, by bylo vykázáno tuzemské řádné bydliště obou nových jednatelů. § 9 čís. 3, § 12 čís. 9, § 108 čís. 2, § 110 čís. 7, §§ 122, 123 zák. čís. 58/1906 ř. zák. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Odůvodněn jest požadavek, by pro nově ustanovené jednatele bylo vykázáno, že jsou československými státními občany, anebo že mají státní povolení ve smyslu § 2 pokud se týče 5. zák. ze dne 13. března 1928, čís. 39 sb. z. a n., neboť onoho výkazu jest třeba, by mohlo býti posouzeno, jakého práva ohledně jednatelů jest použiti. Bude-li zjištěno, že jsou cizinci, bude nutno vykázati, že mají povolení podle § 2 pokud se týče 5. cit. zák., neboť jako jednatelé obstarávají věci společnosti, vykonávají své zaměstnání v tuzemsku, a musí se tudíž vykázati povolením ve smyslu § 5. cit. zákona. I požadavek, by bylo vykázáno řádné tuzemské bydliště obou jednatelů, jest oprávněn. V § 15 zák. ze dne 6. března 1906 čís. 58 ř. z. není sice rozřešena otázka, zda lze za jednatele připustiti osoby bydlící v cizozemsku. Z §§ 9—12, 108, 122, 123 cit. zák. vyplývá, že zákon předpokládá i při zastupitelstvu cizozemské společnosti, i u jednatelů bydliště v tuzemsku, to tím spíše, an vyslovuje trestní sankci, jíž podléhají prohlášení jednatelů v zákoně blíže uvedená. Předpokládá tedy zákon beze vší pochyby jednatele tuzemského bydliště a právem proto bylo napadeným usnesením uloženo společnosti vykázati tuzemské řádné bydliště obou nových jednatelů.Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu, pokud směřoval proti bodu 7 usnesení prvého soudu, jinak (co do bodů 6 a) b) mu vyhověl, usnesení obou nižších soudů v této částí zrušil a uložil rejstříkovému sbudu, by v tom směru znovu rozhodl o opovědí.Důvody:Jde o dvě právní otázky, totiž, zda musí míti jednatelé tuzemské společnosti s ručením obmezeným řádné bydliště v tuzemsku, a, jsou-li cizinci, na něž se nevztahuje předpis § 2 zákona ze dne 13. března 1928 čís. 39 sb. z. a n., zda potřebují státního povolení podle § 5 uved. zák. Že jednatelé společnosti s ručením obmezeným musí míti v tuzemsku řádné bydliště, vyložil nejvyšší soud opětovně a stačí v té příčině poukázati k rozhodnutím čís. 1128, 2201 a 4204 sb. n. s. Co do druhé otázky jest uvésti toto: Jednatelé společnosti s ručením obmezeným jsou na rozdíl od jinakých zmocněnců zákonem určeným výkonným orgánem společnosti, jež se bez něho nemůže obejiti (§ 15 zák. ze dne 6. března 1906 čís. 58 ř. zák.). Poměr jednatelů ke společnosti jest arci zpravidla poměrem mandátním, je-li však ujednána za jednatelství odměna, přistupuje ke smlouvě mandátní ještě smlouva služební a jest pak jednatele pokládali za zaměstnance společnosti. Jednatele nelze tedy pokládali obecně za pouhé obchodní zmocněnce, jež má na zřeteli § 28 zák. čís. 58/1906 (jiní zmocněnci, úředníci, prokuristé), pokud se týče za zaměstnance ve smyslu § 3 zák. ze dne 13 .března 1928 čís. 39 sb. z. a n., nýbrž jen tehdy, vykonávají-li jednatelskou funkci tak, že vyčerpává převážně jejích výdělečnou činnost vůbec. Smyslem zákona čís. 39/1928 jest totiž, by po dobu nepříznivého stavu na domácím trhu práce nebyli vytlačováni státní příslušníci českoslovenští cizinci. Podstatnou podmínkou jest tedy, by jednatel cizinec vykonával ve společnosti převážně činnost výdělečnou. Touto okolností se nižší soudy vůbec neobíraly, takže dovolací soud nemá potřebného skutkového podkladu, by ve věci mohl ihned rozhodnouti. K tomu přistupuje ještě, že nový jednatel Pavel G. jest podle spisů patrně ještě zapsán v obchodním rejstříku jako prokurista — jde-li ovšem o tutéž osobu a bylo by tedy, kdyby jinak nebylo závady, k jeho zápisu jako jednatele opověděti předem k výmazu onu prokuru, poněvadž je nepřípustné, by byl prokurista zároveň jednatelem. To plyne z úvahy, že jednatel jako takový jest členem představenstva, které jest representantem a výkonným orgánem společností. V této vlastnosti nemůže však býti zároveň prokuristou, ježto by takto byl sám principál prokuristou, což vzhledem k čl. 41 obch. zák. jest nepřípustné.