Čís. 11342.
Smlouva o výhradném odběru piva z určitého pivovaru není zásadně proti dobrým mravům, pokud jest v souladu se zdravým hospodářským stavem. Pro případné porušení povinnosti dodavatele dodati pivo dobré jakosti a za konkurenční ceny, může se odběratel domáhati na dodavateli nápravy způsobem vytčeným v občanském pokud se týče v obchodním zákoně; pouhá možnost tohoto porušení nečiní však smlouvu o odběru piva již proto nemravnou.
Domáhá-li se dodavatel piva zaplacení smluvní pokuty pro neodebírání piva, nelze proti jeho jeho nároku namítati, že nenabídl v žalobě vzájemné plnění (dodání ledu). Upustil-li odběratel od odběru piva, nebyl dodavatel povinen pokračovati v dodávkách ledu, nýbrž mohl, upustiv od nich, čeliti sám případnému nároku odběratele, by dodával led, námitkou opřenou o § 1052 obč. zák.
(Rozh. ze dne 21. ledna 1932, Rv I 88/31.) Majitel usedlosti čís. 56 vypůjčil si u žalujícího pivovaru 12000 Kč a zavázal se v dlužním úpisu, že bude zápůjčku spláceti tím způsobem, že při každém hektolitru piva, jejž odebere od žalobkyně, doplatí 50 Kč na běžnou cenu piva, a zavázal se mimo to, že bude až do úplného splacení zápůjčky, vtělené na domě čp. 56, pro hostinec, provozovaný v tomto domě, odebírati pivo jen z pivovaru žalobkyně, jinak že zaplatí z každého hektolitru piva neodebraného od žalobkyně smluvní pokutu 15 Kč, soudem nezmírnitelnou. Žalující pivovar byl oprávněn při výpočtu smluvní pokuty vžiti za základ roční spotřebu piva 250 hl, leda že by vypůjčitel prokázal, že piva odjinud odebraného bylo méně. Nemovitosti čís. 56 nabyli napotom žalovaní a převzali dluh u žalujícího pivovaru na srážku kupní ceny. Žalující pivovar snížil žalovaným doplatek na 1 hl piva na 10 Kč. Ježto žalovaní odebírali pivo odjinud, domáhal se žalující pivovar na nich zaplacení smluvené pokuty. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Žalovaní namítli, že smlouva o odběru piva se žalujícím pivovarem odporuje dobrým mravům a jest proto nicotná. Zásadně nelze považovati smlouvu o odběru piva, třebaže má v zápětí jistá obmezení v hospodářské volnosti jedné smluvní strany, za odporující dobrým mravům a proto za nepřípustnou, pokud jest v souladu se zdravým hospodářským stavem. V souzeném případě nepřednesli žalovaní nic, co by poukazovalo k tomu, že smlouva stran o odběru piva překročuje hranice přípustné hospodářské vázanosti, a že byli žalovaní žalobci tak vydáni na pospas, že by bylo lze mluviti o jich vykořisťování. Splátkou na zápůjčku jest jen 10 Kč při hektolitru, což o sobě není pro hostinského nedostižným. Další tvrzení žalovaných, že jim byl znemožněn další odběr piva zastavením dodávky ledu žalobcem, jest vyvráceno výpovědí svědka N-a, podle níž jest zjištěno, že žalovaným byl led dodáván, dokud odebírali od žalobkyně pivo. Že po zastavení odběru piva nebylo pro žalobce podnětu k dodávce ledu, rozumí se samo sebou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po právní stránce (§ 503 č. 4 c. ř. s.) schvaluje dovolací soud v podstatě důvody napadeného rozsudku. Neprávem opírají žalovaní dovolání i o ustanovení § 1052 obč. zák. a o to, že žalující firma nenabídla alespoň v žalobě řádné vzájemné plnění, zejména řádné dodání ledu. Jejich názor jest lichý, protože se žalující nedomáhá odevzdání nebo jiného plnění navzájem, nýbrž se domáhá zaplacení smluvní pokuty proto, že se žalovaní v minulosti prohřešili proti smlouvě. Tato povinnost žalovaných není závislá na postupu žalobkyně v budoucnosti. Pro minulost je námitka dovolatelů vyvrácena — v dovolání nenapadeným — zjištěním nižších soudů, podle nichž žalující led dodávala, dokud žalovaní odebírali od ní pivo. Tvrzení, že led dodávala již před tím vadně, nemá oporu ve skutkových zjištěních nižších soudů. Upustili-li žalovaní přes to od dalšího odběru piva, nebyla žalující podle smyslu smlouvy a podle účelu dodávek ledu dále povinna, v nich pokračovati, nýbrž mohla — upustivši od nich — sama čeliti případnému nároku žalovaných, by dodávala led, námitkou opřenou o § 1052 obč. zák. Neobstojí ani názor dovolatelů, že smlouva, z niž je žalováno, odporuje dobrým mravům, protože je podle ni žalující společnosti prý úplně dáno do vůle, zda chce žalovaným, kteří jsou povinni odebírati pivo výhradně od ní, dodávati pivo dobré jakosti a za konkureční cenu, a protože ujednaná smluvní pokuta je nedostižná. Pokuta byla právem uznána za přiměřenou. Netřeba tudíž vyvráceti názor, že je nedostižná. Povinnost žalujícího pivovaru, dodávati žalované straně pivo dobré jakosti a za konkurenční ceny, plyne v souzeném případě sama sebou z poctivého výkladu dlužního úpisu (§ 914 obč. zák., čl. 278 obch. zák.). Pro případné její porušení mohou se žalovaní na žalující domáhati nápravy způsobem v občanském, pokud se tkne v obchodním zákoně vytčeným. Pouhá jeho možnost nečiní však smlouvu proto již nemravnou a proto prý i neplatnou (sr. též roz. čís. 7415 sb. n. s.).