—Čís. 11541 —
Čís. 11541.
Nekalá soutěž (zákon ze dne 15. července 1927, čís. 111 sb. z. a n.).
Domáhá-li se žalobce na žalovaném, by se zdržel označování svého podniku: »největší,.... v čs. republice«, jest na něm, by tvrdil a dokázal skutečnosti, z nichž by bylo lze právem' vyvozovati, že údaj žalovaného o rozsahu jeho podniku jako největšího v Československu jest nesprávný, že se neshoduje se skutečnými poměry. Rozhoduje, zda v československé republice jest větší podnik (určitého druhu), než podnik žalovaného, nerozhoduje největší obchodní spojení, možnost největšího faktického odbytu.
(Rozh. ze dne 5. dubna 1932, Rv II 27/31.)
Svaz potravinářského průmyslu v Praze domáhal se na žalované firmě, by byla uznána povinnou zdržeti se označování svého podniku slovy »největší lisovna ovocných šťáv v Čsl. republice«. Procesní soud; prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Žalobce domáhá se žalobou, by se žalovaná zdržela označování svého podnikui »Grosste Fruohtsaftpressereien der čsl. Republik«. Jde tudíž o žalobu zdržovací podle § 2 zákona ze dne 15. července 1927 čís. 111 sb. z. a n. proti nekalé soutěži a bylo na žalobci, by dokázal podmínky skutkové podstaty tohoto ustanovení, klamavost a způsobilost zjednati tím podniku přednost při soutěži na úkor jiných soutěžitelů. Na žalobci tudíž bylo především, by tvrdil a dokázal skutečnosti, z nichž by bylo lze právem vyvozovali, že údaj žalované o rozsahu jejího podniku jako největších lisoven ovocných šťáv v Československu jest nesprávný, že se neshoduje se skutečnými poměry. Podle názoru odvolacího soudu je vzhledem k údaji, jehož se žalovaná má zdržeti, rozhodnou skutečností v tomto sporu, zda v Československé republice jsou větší lisovny ovocných šťáv, než lisovny žalované, nebo, jak odvolatelce jest přisvědčiti, zda v Československé republice lisuje některý podnik větší množství ovoce, než žalovaná. Nerozhoduje však, jak žalobce míní, největší obchodní spojení, možnost —Čís. 11541 —
377
největšího faktického odbytu, a to již proto, že žalovaná neoznačila svou firmu v časopisu »Der Spiritusmarkt« vydaném ve Vídni 1. dubna 1929 za největší, nýbrž udala jen, že má největší lisovny ovocných šťáv v Čsl. republice, a jen v tomto smyslu mohly zákaznické druhy údaj tento chápati. Žalobce neuvedl skutkové okolnosti k odůvodnění svých návrhů, jak předpisuje § 178 c. ř. s., neuvedl skutkové okolnosti, z nichž by bylo lze bezpečně vyvozovati, že žalovaná nemá největší lisovny ovocných šťáv, nýbrž uvedl jen, že shora uvedeným označením podniku žalované uváděny jsou obchodníci a spotřebitelské kruhy v omyl, jelikož v Čsl, republice je řada podniků, které jsou větší, než podnik žalované, ať se již se slovem »největší« spojuje představa největšího objektu nebo největší výkonnosti nebo největšího zákaznictva, že na příklad jest větším podnikem továrna firmy S. a vedl o tomto tvrzení, jež neobsahuje skutkové okolnosti, důkaz znalcem z oboru výroby ovocných vín a šťáv a výslechem stran o rozsahu obchodu žalované, nabídl důkaz svědky o tom, že různé firmy jsou větší, než firma žalovaná, což rovněž neobsahuje skutkové okolnosti, a odporoval dokonce, by byly připuštěny důkazy svědky a výkazy důchodkové kontroly, žalovanou nabízené o skutkové okolnosti, že podniky svědků jako majitelů lisoven ovocných šťáv nelisují větší množství ovocných šťáv než žalovaná. Nedostačuje, jak již uvedeno, žalobcovo tvrzení, že jest v Čsl. republice řada podniků větších, než podnik žalované, nebo že různé firmy jsou větší, než firma žalovaná, a nabídnutí důkazů o tomto tvrzení, neboť tvrzení ta neobsahují určité skutkové okolnosti, nýbrž jen posudek žalobcův o podniku žalované. Svědci žalobcem o jeho tvrzení vedení udali, jak první soud správně zjistil, že různé firmy téhož druhu jsou větší, než žalovaná a že by celá řada domácích firem:, svědky jmenovaných, měla podle své pověsti, zvuku své firmy a okruhu zákaznictva větší nárok na užívání slova »První« pot. »největší« než žalovaná firma, a že nebyla by oprávněna užívati v obchodu výrazu »Erste« nebo »Grosste«. Neudali tudíž svědci žalobcem vedení skutkové okolnosti, nýbrž podali jen úsudek o podniku žalované, bez udání skutkových podkladů. Znalec výslovně připustil, že mu podnik žalované z vlastní zkušeností vůbec není znám, že o něm dosud málo slyšel, že se v sezeních branže jméno žalované firmy nejmenuje, pročež má za to, že skutečně v odborných kruzích panuje přesvědčení, že žalovaná firma není největší. Odvolatelce jest proto přisvědčiti, že ani z výpovědi svědků, ani z úsudku znalce nelze dospěti k závěru, že žalovaná nemá největší lisovny ovocných šťáv v Československé republice, že tudíž její údaj o rozsahu podniku neodpovídá skutečným poměrům a jest klamavý. Ostatně nelze z výpovědí svědků ani z úsudku znalce dospěti bezpečně ani k závěru, že žalovaná nemá největší obchodní spojení, možnost největšího faktického odbytu, jak zdůrazňuje žalobce. Klamavost údaje měl, jak již řečeno, dokázati žalobce. To se mu však nepodařilo. Nedokázal-li žalobce klamavost údaje, což bylo jeho povinností, může to míti, jak žalobce v odvolacím sdělení při odvolacím důvodu neúplnosti řízení sám připouští, v zápětí jen zamítnutí žaloby a není třeba, by žalovaný dokazoval, že jeho údaje odpovídaly skutečnosti. Právem tudíž nebyly připuštěny důkazy nabízené žalovanou v tomto směru. Poněvadž žalobce první rozhodnou náležitost pro žalobní nárok, klamavost údaje žalované, nedokázal, bylo odvolání, i kdyby druhá náležitost, způsobilost zjednati údajem shora uvedeným podniku přednost při soutěži na úkor jiných soutěžitelů, byla podle názoru odvolacího soudu splněna, vyhověti a uznati jak se stalo.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud posoudil případ zcela správně. Nesejde na tom, jaké znaky považoval odvolací soud za rozhodné pro posouzení, zda je žalovaná firma oprávněna užívati označení »Grosste Fruchtsaftpressereien der Čsl. Republik«. Odvolací soud správně poukázal k tomu, že žalující straně náleželo dokázati klamavost poznačení a jeho způsobilost zjednati podniku při soutěži přednost na úkor jiných soutěžitelů, a že žalobkyně k tomu cíli musí přednésti a dokázati skutečnosti, z nichž by bylo lze právem usuzovati, že údaj žalované je nesprávný a že se neshoduje se skutečnými poměry. Odvolací soud správně vyložil, že žalobkyně, ba ani její vedení svědkové, takové skutečnosti neuvedli. Platí to jmenovitě i o tom, co žalobkyně podle právních vývodů považuje za rozhodující možnost největšího faktického odbytu, anebo největší obchodní spojení, neboť ani k opodstatnění tohoto svého názoru, jak správně uznal odvolací soud, nepodala žalobkyně skutkový podklad, jak vyžaduje § 226 c. ř. s.