Čís. 11746.

Pro posouzení otázky, kdo jest účastníkem řízení o knihovní žádosti, jest rozhodná doba, kdy žádost došla ke knihovnímu soudu.
(Rozh. ze dne 10. června 1932, R II 210/32.) Knihovní soud zamítl žádost manželů K-ových, by byl povolen v jich prospěch vklad práva vlastnického k polovici domu, připsané dosud Marii P-ové. Rekursní soud povolil žádaný knihovní vklad.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs Občanské záložny v R.
Důvody:
Jde především o rozřešení otázky, kterou nadhazuje sama stěžovatelka, zda je oprávněna k dovolacímu rekursu. Stěžovatelka nelze oprávnění to přiznati. Podle § 93 knihovního zákona jest pro posouzení knihovní žádosti rozhodná doba, kdy žádost došla ke knihovnímu soudu. Dobu tuto jest pokládati za rozhodnou i pro posouzení otázky, kdo jest účastníkem řízení o knihovní žádosti (§ 6 zákona čís. 100/31 sb. z. a n.) a komu přísluší právo k rekursu (§ 37 uvedeného zákona). Správnosti tohoto názoru nasvědčuje i ustanovení § 126 druhý odstavec knih. zák., podle něhož nesmějí býti činěny ve stížnosti nové údaje. Stěžovatelka uvedla k odůvodnění svého oprávnění k dovolacímu rekursu, že má za zcizitelem nemovitosti vykonatelnou směnečnou pohledávku, která jí nebyla dosud zaplacena a pro kterou zažádala dne 29. ledna 1932 o vklad práva zástavního na zcizené nemovitosti. K tomuto tvrzení stěžovatelky v dovolacím rekursu nelze přihlížeti, ježto v době rozhodné pro posouzení věci, kdy knihovní žádost došla k soudu, totiž dne 7. ledna 1932, nebyl stav věci tvrzený stěžovatelkou zřejmý ani ze žádosti knihovní, ani z knihy pozemkové. Jde proto o novotu, k níž podle § 126 druhý odstavec knih. zák. nelze přihlížeti. Stěžovatelce bylo tudíž odepříti oprávnění k dovolacímu rekursu a nelze se jí dovolávati ani rozhodnutí čís. 8667 a 10 616 sb. n. s., neboť předpoklady jejich tu nedopadají.

Citace:

č. 11746. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 748-749.